Lenka4 komentáře u knih
Nevím, jestli ve své době měly tyto básně opravdu buditelský a bojovný efekt. Dnes některé z nich totiž působí spíše úsměvně, což je způsobeno použitými typickými výrazy, které se ve verších často opakují a urputnou snahou o rýmování. Překvapením pro mne bylo, že Dostál-Lutinov je autorem hesla "svaly tuž, vlasti služ", o kterém jsem se dosud domnívala, že je heslem sokolským. Správně je to tedy heslo orelské a celé zní takto: "Svaly tuž, slzy suš, křivdy ruš, faleš kruš, nic nedluž, k svým se druž, vlasti služ, i Bohu služ - pak jsi muž!"
Ve třetím díle už chybí ústřední dějová linie postavená na rodině Králových, spíše jsou to příběhy příbuzných a známých. Pole záběru se sice rozšířilo, ale neprohloubilo. Někdy je lépe nápady využít v nových knihách či seriálech, než nastavovat.
Druhý díl knihy plynule navazuje na první a děj probíhá ve stejném svižném tempu.
Je poznat, že kniha byla napsána podle seriálu, či spíše jejím podkladem byl scénář k seriálu. Text převážně sestává z dialogů, místa děje jsou uvedena krátce, nepopisně. Co si postavy myslí, se nedozvíme, ale pokud předpokládáme, že mají na mysli to, co na jazyku, tak to ani nevadí. Děj je plný neočekávaných zvratů a má spád.
Básně jsou poněkud drsnější, ale v míře, která je i pro milovníka krásné poezie snesitelná. Pod tou syrovostí se totiž skrývá jistá poetičnost. Ve verších lze najít i několik zajímavých míst, např. "vyprávím lži tomu, koho potkám, ale protože nikoho nepotkávám, mluvím pravdu".
Není to sice literární skvost, ale autorovi se podařilo napsat většinu povídek tak dojemně, že nejde ubránit se slzám.
Většinou přírodní či milostná lyrika s nádechem smutku. Ovšem několik sonetů má "jiskru" a to je pak radost číst.
Styl psaní odpovídající době vzniku knihy mi zpočátku moc nevyhovoval, ale děj brzy nabral spád a dramatičnost. Důležité najednou bylo nikoliv jak, ale co je psáno. Jak na psychiku člověka působí drsné zážitky z vězení a výslechů. Z pohledu kuřáka se k tomu přidává i touha po zakázané cigaretě a urputná snaha ji získat, a to i přes všechna hrozící nebezpečí.
Osobitý styl vyprávění, výborné dramatické a překvapivé momenty.
Zajímavé s ohledem na tématiku veršů, zvláštní inspirační nápaditost. Básně však ve své vážnosti celkově působí nevýrazně, patrně i podvědomým vlivem šedé barvy papíru. Ten je evidentně zvolen záměrně s ohledem na ilustrační fotografie a výtvarné pojetí knížky, které pokládám za zdařilé.
Fyzická odolnost hrdinky působí dost nepravděpodobně. V příběhu jsou i některé nelogičnosti. Kdyby se jich autorka dokázala vyvarovat, byla by to slušná detektivka ze zajímavého prostředí.
Zajímavější je první část knihy, kde autorka líčí zážitky z dětství a mládí. Zdá se mi, že útržky vzpomínek jsou psány s jakýmsi neosobním odstupem. Možná je to právě s ohledem na její tvrdé životní zkušenosti.
Verše působí přes jistou hravost lehce melancholicky. Smutek nad pomíjivostí života se nenápadně vplíží i do duše čtenáře. Výtku si zaslouží nakladatelství SNKLU, které pro kolibří vydání použilo ne zrovna vhodný typ písma. Písmena "h" a "b" lze snadno zaměnit a u slabiky "zy" je abnormální vzdálenost mezi písmeny rušivá.
Trochu červená knihovna, po literární stránce spíše horší průměr, nechybí místa dojemná až k slzám. Obyčejný příběh obyčejné ženy však čtenáře nenápadně uchvátí a nepustí. A přináší důležité ponaučení pro paní a dívky - muž se zlýma očima není vhodný partner.