LenkaK666 komentáře u knih
Knihu o bohyních jsem zahlédla u mých dvou oblíbených blogerek a protože mi je téma přírodního léčitelství a různého „čarování“ velmi blízké, chtěla jsem si ji přečíst také. I když jsem si myslela, že mě kniha bude bavit, dalece předčila všechna má očekávání. Příběh je skvělý, velmi silný a hluboce vás zasáhne zvláště když si uvědomíte, že je založen na reálných věcech, které se v naší historii děly. I když je to, jak sama autorka píše přímo v knize, ale říká i v různých rozhovorech, beletrie, a ne literatura faktu, zakládá se na realitě. Ať už byly příběhy jednotlivých bohyní mírně pozměněny, nebo byly přiřazeny k jiné bohyni, než to bylo ve skutečnosti, to, jak se s takovými lidmi (a s mnohými dalšími) nakládalo v průběhu věků a režimů je prostě fakt, ze kterého mrazí. Kniha je velmi čtivá a s nedočkavostí jsem obracela každou stránku abych se dozvěděla, jak bude příběh pokračovat. Téma bohyní ve mně vzbudilo opravdový zájem a určitě si přečtu i jiné knihy, které se jím zaobírají. Byly to jistě velmi silné ženy s obrovskou vnitřní moudrostí. Jak tu už někteří psali, mám teď také nutkání jet navštívit kraj, kde se příběh této knihy odehrává a cítit místní energii. Musí být neuvěřitelně silná.
Hanu jsem četla, protože ji četli všichni a všichni na ni pěli chválu a já byla prostě zvědavá :) Také se mi moc líbil přebal – to já, jako grafik ocením vždycky, jak kniha vypadá vizuálně :) Dala jsem se tedy do čtení a musím říci, že mě příběh zcela pohltil a celou knížku jsem přečetla velmi rychle. Byla opravdu čtivá a bylo úžasné odkrývat potupně rodovou historii a osudy jednotlivých členů. Nebylo to ovšem ve stylu těch „úžasných“ TV seriálů kde se v rodině řeší jen kdo kdy s kým, ale je to prostě kus historie z předválečného, válečného a poválečného období rodiny, která žila v Česku. Kniha je moc pěkně napsaná, není to taková ta strohá kronika, ale příběh vyprávěný s citem, kde se ztotožníte s jednotlivými postavami a budete jim v postupu času víc a víc fandit. Myslím, že Hana není populární knihou nezaslouženě. I když takovýto žánr obvykle nečtu, Hana mě bavila a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Agathu Christie, královnu detektivek, znám asi jako každý už opravdu dlouho. Asi o ní nejde nevědět :-) Moje babička je její velkou milovnicí a má ve své knihovně asi všechny její knihy. Jednou přišla na to, že Pět malých prasátek má dvakrát, a tak mi jednu knihu darovala. Ležela mi v knihovně opravdu dlouho. Nedávno jsem viděla o A. Christie krásný dokument a když jsem procházela čtenářskou výzvu a viděla bod „Kniha poprvé vydaná před rokem 1950“, tak jsem si na Prasátka vzpomněla a konečně je vytáhla z knihovny. Doposud jsem od Christie nic nečetla. Trochu jsem se bála, splní-li knížka má velká očekávání (napsala ji autorka tak zvučného jména…). Bála jsem se také bude-li rozuzlení opravdu tak překvapivé, aby překvapilo i mě s tak velkým očekáváním. A bylo! Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Kniha je psaná velmi čtivě, a i přes to, že jsem měla obavy nebudu-li se v ději, postavách a jejich vidění příhody ztrácet a mít zmatek, tak bylo vše tak srozumitelně a poutavě vylíčeno, že jsem si s klidem užívala příběh. Zkrátka mých obav před čtením byla spousta, ale záhy se všechna rozplynula a já se na vlastní kůži přesvědčila, že si Agatha svůj královský titul právem zaslouží :-)
O Herriotových knížkách jsem slýchala, asi jako všichni, dlouhou dobu a pak jsem se do jedné také pustila. Kniha je psaná takovým tím milým, něžným, upřímným a vzpomínkovým stylem, který si mě získal. Četla jsem ji celkem dlouho, většinou kapitolku, dvě, před spaním a musím se přiznat, že jsem si ji takhle možná i úmyslně šetřila. Teď jsem začala číst další jeho knihu (Zvěrolékař a jeho přátelé) a je stejně prima, uff :-D Myslím, že jsem skrz tuto knihu získala nového oblíbeného autora a zaplať pánbůh, knih napsal celkem dost, tak mám zase něco „do zásoby“ :-)
Jsem ten vyvrhel, co viděl film a pak zjistil, že je podle knižní podoby :-D Do čtení jsem se dala kvůli čtenářské výzvě a jejímu bodu o jídle. Knížka se mi velmi líbila, byla svižná, vtipná a jakožto kniha pro děti i přiměřeně dlouhá. Četla se krásně, člověk se nad ní musí usmívat. Překvapilo mě také, jak moc se shoduje s filmovou adaptací Tima Burtona. To je u filmů obecně, většinou, výjimka. Všechno bylo přesně jako ve filmu, mám takový pocit, že se občas shodovaly i jednotlivé promluvy postav. Mírně se to rozcházelo až u konce (v knize není pasáž o Wonkově otci zubaři a také ta o tom, že chtěl pan Wonka po Karlíkovi, aby šel do továrny sám bez rodiny, která by ho rozptylovala při práci). Kniha má krásnou atmosféru. Jediné, co se mi moc nelíbilo byly písně Umpa-Lumpů, které byly psány jako básničky a podle mého se moc nerýmovaly, moc k sobě nevycházely jednotlivé verše zvukomalebně ale ani délkou. Ale to je možná chyba překladu, a ne knihy jako takové. Kdo ví. Možná na to, až budu umět lépe anglicky, někdy přijdu. Nicméně je to moc pěkná knížka, kterou jednou s radostí přečtu svým dětem.
Knížku jsem přečetla za jediný den, nemohla jsem se odtrhnout. Mám ji půjčenou od mojí maminky, která ji dostala jako dítě. Asi proto, že je, stejně jako já, také „Leni“. Pokukovala jsem po ní už hodně let, ale díky čtenářské výzvě jsem se do toho konečně pustila a musím říci, že mě nadchla. Je to neskutečně silný příběh, ke kterému se v myšlenkách budu vracet ještě opravdu dlouho. Dokonce jsem si na konci i trochu pofňukala :-)
Jediné, co bylo trochu divné bylo to, co tu píše malpet – někdy se Leni chová jako malé dítě a někdy má zase myšlení vysokého intelektuála. Ale což, to se dá, alespoň u mě, snadno přehlédnout :-)
O této knížce jsem, jelikož bydlíme nedaleko Svojanova, slýchala od dětství, ale nikdy jsem ji nečetla. Teď mě k tomu poňoukla čtenářská výzva a musím říci, že rozhodně nelituji. Kniha se krásně čte, vše je vylíčeno moc pěkným jazykem (občas mi připomínal Poláčkovu knihu Bylo nás pět). Děj má spád (i když konec mě překvapil -???-) a moc se mi líbilo vylíčení prostředí, které je mi tak blízké - je pěkný pocit číst v knize názvy okolních vesnic a míst, které člověk dobře zná. Na hrad Svojanov občas chodíme a nyní, po přečtení této knížky, dostane má příští návštěva zase jiný rozměr :-)
Zaklínače mám moc ráda a po kratších povídkách se těším z něčeho objemnějšího a kompaktnějšího. Celý zaklínačův svět se mi dost dostal pod kůži, a proto čtu celou sérii knih už podruhé (teď jsem zrovna u Krve Elfů) - a to se mi nestává, číst jednu knihu dvakrát :) Příběh je tak obsáhlý, že i když si hlavní dějovou linii pamatuji, tak mě neustále překvapují její odbočky a detaily, které jsem již zapomněla, a tak se ze Zaklínače těším už podruhé, a ne méně, než tou bylo poprvé :-)
Přelouskat první půlku knihy byla dost otrava - divím se, že mě to neodradilo, ale potom to začalo lítat :-D Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a konec jsem dočítala někdy kolem druhé ranní a i přes to, že jsem šla druhý den do práce - musela jsem to dorazit. Konec mi vynahradil počáteční nudnou část a tak můžu říct, že se mi kniha líbila a bavila mě :)
Tuto knihu jsem četla kvůli tomu, že ji napsal, stejně jako mého milovaného Zaklínače, pan Sapkowski. Moc mě ale bohužel nenadchla. Místy je podle mě až moc historická (se spoustou poznámek a odkazů), ale zase se tam dějí i nadpřirozené věci, tak z toho mám takové smíšené pocity. Mám ráda, když je to buď jedno či druhé, a ne historie pomíchaná s takovými věcmi. Dočítala jsem ji jen abych to dokončila a dozvěděla se, jak to dopadne, ale protože je to první část trilogie, tak to žádný pořádný závěr ani nemělo – asi se počítá se čtením druhé části (Boží bojovníci). Do té se mi už ale nechce. Možná mě knížka zklamala jen proto, že jsem měla kvůli Zaklínači velká očekávání a tato kniha je zcela z jiného soudku. Pokud bych k ní došla jinak, bez těchto očekávání, možná by se mi líbila a užila bych si ji víc.
Pěkná knížka, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Spousta lidí tu píše, že je druhá půlka nebavila. Osobně to vidím tak, že otázky typu "co byste chtěli vědět od faráře, ale bojíte/stydíte se zeptat" jsou všechny vystřílené hned na začátku, takže se čtenář, co šel hlavně po tomhle hned z kraje nasytí tím, co chtěl a na to ostatní už pak nemá chuť. Jsou to obecnější věci o víře, životě, atd. atd. Mě, protože mě takové věci zajímají, kniha bavila až do konce. Ale chápu, že lidi, kteří nejsou moc na to filozofování a rozebírání duchovních věcí, tak jim stačil ten "senza" začátek, kde se mluví o ženách a podobných tématech, která ve spojení s osobou faráře působí na takovou tu "wow zvědavost".
Herriot opět nezklamal :-) Po přečtení dvoudílu „To by se zvěrolékaři stát nemělo“ jsem se s chutí pustila do této knihy, která mi přišla pod ruku (vím, že časově je mezi těmito dvěma ještě několik dalších knih). A jsem opět nadmíru spokojena. Setkáme se se starými postavami, ale kniha nám přiblíží i nové, se kterými se Herriot během svého působení seznámil a navázal přátelství. U některých příhod jsem se musela nahlas smát a při čtení příběhu s blechami jsem měla nutkání se začít drbat :-D Opravdu jsem se zvěrolékařem soucítila :-) Na rozdíl od první knihy tu není tak pevná hlavní dějová linie, ale to není mínus, jen rozdíl. Znovu jsem si krásně početla, nasmála se a upřímně se bavila. Můžu jen doporučit :-)
Knížku jsem si přečetla až teď, po letech. V době své největší slávy mě odrazovala masovost, s jakou ji všichni hltali. Z filmu jsem viděla kousek a stačilo mi to. Teď jsem si řekla, že bych tomu mohla dát šanci a jsem ráda, že si můžu udělat vlastní názor, i když vůbec netuším jak hodnotit. Začátek mě odrazoval. Klasický popis z první osoby mladé holky, jaký známe ze všech možných brakových slaďáků. Odrazovalo mě to, ale četla jsem dál. Takových holek, jako je Bella je všude v knížkách a filmech plno. Klasická děsně rozumná holka, kterou nikdo nechápe a je vyspělejší než její rodiče, kteří ji také nechápou... Její neohrabanost mně lezla neuvěřitelně na nervy celou knížku. Takhle přiblblý člověk co se týče pohybů snad být ani nemůže... Taková hňupka. Edward oproti tomu jako dokonalost sama. Vadilo mi ale, jak to bylo neustále zdůrazňováno, často úplně stejnými slovními spojeními. Přišel mně ale celkem sympatický a přitažlivý, i když mě vždy štvalo, když se projevily jeho příšerné majetnické sklony. Podobnosti v těchto ohledech s 50 odstíny šedi si nešlo nevšimnout a potěšilo mě, když jsem si zde přečetla, že nejsem sama, kdo to tak vidí. Jinak byl příběh pěkný, velmi čtivý, ve správných chvílích vzrušující. Vadil mi jen takový ten styl psaní který je typický pro knížky pro dívky. Občas mi přišlo, že je to stylově jako takové ty příběhy, co si píšou pubošky pod lavicí... Jestli si přečtu další díly zatím nevím. Bella mě svojí povahou štve, ale příběh jako takový mi přijde prima :-)
Miluji knihy o mumincích! Ačkoli by to člověk zpočátku neřekl, je v nich plno moudrosti, kterou oceňuji až teď, v dospělosti ❤.
První díl jsem četla až po tom, co jsem přečetla prvních 9. Byl v knihovně dlouho vypůjčený. Musím tedy říci, že mě nadchnul. Ilustrace jsou úžasné. Propracované, skvěle vystínované, prostě špičkové. Nevím, co se stalo, že v dalších sešitech jsou tak odfláknuté. Tenhle kabátek sluší Živým mrtvým mnohem víc! Obsahově se mi první díl také moc líbil.
Známá knížka, která na mě vykukovala opravdu dlouho z různých míst. V rámci čtenářské výzvy (bod č. 1 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize – zmíněno v knize Zkrocení bouřliváka) jsem ji konečně přečetla a musím říci, že opravdu nelituji. Knížka je plná moudrosti a ti, kteří nevěří na žádné vyšší vědomí a neocení její symbolismus, si ji mohou užít díky pěknému příběhu. Já osobně se k ní nejspíš budu ještě vracet a je to taková ta kniha, kterou si asi koupím domů i když jsem j měla půjčenou z knihovny…
Knížku jsem dostala darem, protože máme doma také bígla. Je to takové hodně jednoduché čtení, fajn třeba na kapitolu před spaním, ale už teď vím, že na knížku brzy zapomenu – není ničím výjimečná, zvláštní a nebýt v hlavní roli bígl, asi bych ji ani nečetla.
Asi bych ji doporučila spíš dětem, které by ji možná ocenily více – vadily mně tam vymyšlená a rádobyvtipná slova a průpovídky jako „to vám štěknu“ (které se opakovalo do zblbnutí), to, že když psi mluví, je písmeno „r“ napsáno několikrát (asi jakože vrčení???) a spousta dalších pitominek. Co mi vadilo nejvíc je nestoudně okatá reklama na dámský časopis, zmiňovaný několikrát v textu – který, jak jsem si potom všimla na záhybu obálky, je něco jako sponzorem této knihy. Reklama je fajn, ale do knih, podle mě, a ještě takto okatě opravdu nepatří…
Ocenit ovšem musím skvělé ilustrace ♥
Zajímavá kniha, pěkně se čte a člověku může dobře posloužit i v praxi - některé postupy jsem začala aplikovat po jejím přečtení a musím říci, že to nese své ovoce :-) Daří se mi snáze a více šetřit než před jejím přečtením. Dluhy naštěstí řešit nemusím :-) Myslím si, že spoustě lidem, kteří se ve světě financí moc neorientují, začínají se živit sami, třeba po škole, nebo to prostě neřeší a leckdy žijí "z ruku do huby" může dobře posloužit v tom, jak finance vnímat a jak s nimi nakládat tak, aby člověk nestrádal a zároveň si budoval nějakou finanční jistotu...
Perfektní manuál k maiňáčkovi. Dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací a pohled na různé věci zkušené kočkařky, která ví o čem píše. Je to taková povinná výbava knihovničky každého milovníka maine coon ❤ S pár věcmi úplně nesouhlasím, ale autorka nabízí na všechna témata více pohledů a svůj nevnucuje, jen ho sdělí, což opravdu oceňuji. Jsou to ale věci o kterých se dohadují chovatelé neustále ???? Moc díky za tuhle knížku, je skvělá ????
Knížka se mi líbila, ale hodně rychle se tam objevila spousta postav a vyznat se ve jménech a jejich rodinném zařazení pro mě bylo velmi těžké a i když už jsem byla hluboko v knížce, musela jsem někdy hodně přemýšlet kdo že to ten a ten je. Jinak super příběh, napínavý, čtivý. Na konci mě jen mrzelo manželské uvíznutí hlavního hrdiny, že nechal vše při starém, i když byl už teď zcela osamělý a nenaplněný. A rozhodl se v tom zůstat navždy.