leona0568 komentáře u knih
Byla jsem zvědavá, proč má knížka hodně kladných hodnocení. Začala jsem číst a knihu jsem přečetla rychle, i když to nebylo jednoduché čtení. Autorka dokázala dobře popsat vztahy v rodině, traumata, smutné rodinné tajemství, komplikované mezilidské vztahy, chybějící upřímnost, přetvářku, chybějící odpuštění za traumatizující události z dětství, lhaní, alibizmus. V knize je moc hezky popsaná příroda na Šumavě, jsou tu úžasné informace o houbách. Příběh Sisi (Sáry) je o hledání smyslu života, trápení se s minulostí a v závěru taky o vyrovnání se s minulostí, smíření. Autorku za tuto knížku chválím a obdivuji její skvělý styl vyjadřování.
Velice hezky, citlivě napsaná kniha. Je to poučení pro ostatní, važte si života, když jste zdraví, neberte to jako samozřejmost. Bylo to smutné čtení o úspěšné, vzdělané Alici, která začala trpět nevysvětlitelnou zapomětlivostí, chvilkovou ztrátou orientace a se zpožděním jí byla diagnostikována choroba Alzheimer s časnou formou. Bylo jí teprve 51 let a ona musela přehodnotit svůj život, změnit postoj ke všemu, nesmírně si vážila sama sebe a pracovala na tom, aby udržela aspoň to, co se dalo, když říkala "ještě jsem to já". Celkově je to nezapomenutelná kniha o hezkých vztazích k nemocné od nejbližších v rodině, na pracovišti, u lékařů a ostatních pracovníků, kteří se věnují náročné práci s nemocnými.
Hezké čtení, dobře se mi četlo a rychle jsem knížku přečetla, bylo to nenáročné, jako stvořené pro odpočinek, vánoční klid, jo a je tam důležité připomenutí toho, jak potřebná je vzájemná komunikace, pochopení, porozumění, taky se nebát toho plnit si tajná přání, nebo dokázat je splnit někomu jinému...
Moc hezky napsaná knížka. Zajímavé čtení, dokázala jsem si představit, jak se v té době žilo. Přečetla jsem rychle. Děkuji autorce, že psala příběhy ze života.
Velice dobrá kniha, zajímavě, poutavě napsaná na základě skutečných událostí. Hlavní hrdinka je statečná, bystrá, dokáže přežít neskutečné utrpení při výkonu trestu za krádež klobouku a balíčku jedné paní na ulici. Za krádež na veřejném místě měla být odsouzená k trestu smrtí oběšením, ale soud vynesl rozsudek, kterým se dostala s trestanci lodí až do málo osídlené Austrálie. Na konci románu se dovídáme, že Mary přežila a shodou šťastných okolností jí byl trest zrušen a dostala se na svobodu. Škoda, že není známo jestli se vdala, měla další dětí a žila šťastný, spokojený život. Za to všechno, co musela prožít, si to skutečně zasloužila.
Krásně napsaná kniha, citlivě, že to člověka vezme za srdce a někde se i rozpláče. Hlavní hrdinka Dita prožila své dětství v krutých podmínkách koncentráků. Byla úžasná při výkonu funkce knihovnice, hlídání tajné knihovny s několika knihami. Obdivovala jsem její statečnost, sílu vydržet nesmírné utrpení v otřesných podmínkách. Dojemné bylo osvobození koncentráku Osvětim - Březinka. Dita neměla jednoduchý život ani po osvobození, ale statečnost, přátelskost jí provázelo celým životem. Nikdy, ale nezapomněla na utrpení, odložené dětství, které musela prožít za 2. světové války.
Kniha se mi moc líbila. Bylo to příjemné čtení v blížícím se předvánočním období. Přečetla jsem za dva dny.
Dagmar píše výborně, skutečně je paní spisovatelka, umí zaujmout čtenáře, četlo se mi moc dobře, příběh byl zajímavý, určitě si přečtu i další knihy autorky.
Autorku jsem neznala a jsem ráda, že jsem si knížku vybrala. Je totiž výborně napsaná, četla jsem jí s velkým zájmem. Líbilo se mi propojení osob v jednotlivých povídkách, také to, jak je důležité se správně rozhodnout, protože chybné rozhodnutí může změnit, ovlivnit celý život. Děj v některých místech je velice smutný, bohužel i to se v životě může stát. Je tu velice zajímavě popsané lesnictví, příroda. I tímto se člověk obohatí. I když knížka nebyla na psaná na základě skutečných osob, příběhů, tak tam mohl být přesněji uvedený rok, kdy se děj odehrává. Autorce jinak tleskám a doporučuji tuto knížku přečíst.
Knihy paní Körnerové čtu ráda. Tato kniha opět nezklamala. Četla se dobře. Byla to zvláštní doba, ve které lidé prožívali každodenní radosti i starosti. Velice hezky jsou popsané charaktery lidí, mezilidské vztahy, lidské city...
Knížka se mi velice dobře četla a přečetla jsem jí rychle. Hezké oddechové čtení. Jsou tu zajímavosti o Ch. Diorovi, Celéstine, kamarádce Marii a dalších. Krásně popsané procházky po kouzelné Paříži, móda, módní návrhářství, nádherné šaty, parfémy, móda,vzpomínky na Normandii...
Od autorky přečtená druhá knížka. Jsem ráda, že jsem přečetla. Moc hezky, poutavě napsané, na mnohých místech smutné čtení, což nutí to k zamyšlení, proč tolik krutosti...
(SPOILER) Knížku jsem přečetla se zájmem. Tu dobu jsem zažila, nebylo to jednoduché. Děj knihy je rozdělený do části života Lindy a Vojty, Lindy ve složitém období života ve věznici a návratu Lindy z výkonu trestu. Co všechno může způsobit nešťastná náhoda, hloupý žert chlapů pod vlivem alkoholu, strach zapsaný ve vědomí. Linda mohla prožít normální život s manželem, narozenou dcerou Aničkou. Místo toho se stalo, že ve snaze bránit se, způsobila doživotní tělesné postižení člověku. Byla tvrdě potrestána a odsouzena k výkonu trestu ve vězení na pět let. Muselo to být hodně těžké i pro všechny její nejbližší. V těžkém období pomohla nejlepší kamarádka Hanka, když pomohla se starostlivostí o dceru Aničku. Za tuto péči Linda zaplatila hodně vysokou cenu, přišla o manžela Vojtu a domov. V době, když byla ve vězení Lindě zemřela i maminka. Konec je smutný, ale na druhou stranu je příslibem pro novou budoucnost. Linda odchází z hájovny, s maminkou odchází i dcera Anička. Lindy a Aničky novým domovem se stane jedna farnost na Moravě, kde působí její kamarádka Erika, s kterou se seznámila ve vězení.
Byla to první knížka, kterou jsem přečetla od autorky Karly Kubíkové. Píše dobře, necítím potřebu jí srovnávat s jinou autorkou, má svůj styl psaní.
Určitě doporučuji knížku přečíst.
Kniha se velice dobře četla, zajímavý děj, je dost nepravděpodobné, aby se něco takového stalo ve skutečnosti. Knížku bych doporučila na odpočinek, odreagování, odpočinek. Taky bych napsala, že kniha je optimistická, ale i poučná.
Silný příběh, napsáno sugestivně, četlo se mi velice těžce, trvalo mi dlouho, než jsem knihu přečetla, vadil mi styl psaní. Je obdivuhodné, že malá část lidí dokázala hrůzy koncentračního tábora přežít. Nejvíc je popisovaná část žen, které byly součástí orchestru, hrajícího zajatcům, vězňům před příchodem do koncentračního tábora a odsouzením smrtí v plynových komorách. V tomto orchestru sehrála významnou roli na pozici dirigentky (byla taky vynikající houslistkou, zemřela v Březince, zřejmě jí někdo otrávil jedem přidaným do jídla) Alma Rosé, neteř hudebního skladatele Gustava Mahlera. Muselo to být neskutečné vypětí nervů, když každou chvíli hrozil přechod do bloku 25, odkud už nebylo návratu. Knihu napsala další členka z orchestru Fania Fénelonová ("malá" francouzská zpěvačka, klavíristka, na konci války dostala v koncentračním táboře týfus, osvobození se dočkala v Bergen- Belsenu ).