Leonora komentáře u knih
Kdepak asi vzala Glogarová ty Kelty, které celkem bez výčitek vrazila do názvu?? A Keltové používali runy?? Překlad opět z dolních příček žebříčku, nepozná rozdíl mezi rovnodenností a slunovratem.
Kniha jako taková je psaná stylem Dělejte si co chcete a říkejte tomu wicca. Řádní wiccané z ní mají tiky... Obecně už je dost překonaná a není (a nikdy nebyla) ani zase tak moc přínosná.
Obsahuje několik (nemnoho) konkrétních výrobků s návody, tematicky takový americký pelmel, něco od Indiánů, něco od jihoamerických šamanů, něco z vúdú, dohromady inspirativní, ale zas ne bůhvíjak převratné.
Trochu chaos, třeba základní teoretické informace o vykuřovadlech se nedočtete v teoretické části, ale teprve v kapitole s recepty. Výčet například v případě vykuřovadel je podle mě tak čtvrtinový, než kolik by bylo záhadno v takto odborně zaměřené knize, obzvlášť když v posledních letech vyšly aspoň tři dobré knihy o vykuřovadlech. Ale o olejích a lektvarech v magii toho na trhu moc není, tak není s čím srovnávat...
Rady jsou bohužel až příliš založené na pověrách a historické tradici, která byla ovšem taky založená na pověrách. Nicméně pořád je to jedna z těch kvalitnějších.
Cunningham byl velmi praktický... Tak moc se zabýval praxí, že si vůbec nenašel čas na studium. Na téhle knížce je to bohužel znát. Přoč třeba mezi božstvy domácího krbu vůbec neuvádí někoho tak zřejmého jako je Hestia?? Kromě takovýchto jednotlivostí to ale celkově není špatná příručka, hlavně jako praktická inspirace pro někoho, kdo si dokáže Cunninghamovy mezery ve znalostech samostatně dostudovat.
Bosákové by měl za tenhle překlad někdo zpřerážet všechny hnáty. Německy umí hůř než google a česky neumí dokonce ani základní skloňování. Už jenom NÁZEV JE PŘELOŽENÝ ŠPATNĚ. Kniha v žádném případě není o rituálech, ale o rituálNÍCH pomůckách.
Ovšem odhlédnu-li od bídy českého překladatelského hnojiště, kniha je to výborná. Obsahuje abecední přehled mnoha rituálních pomůcek, a přestože jsou to kapitolky stručné, tak na 4 stránky, jsou opravdu nabité. Popis, význam, mysteria, použití, ale i celá řada cvičení a meditací s pomůckami.
Takhle kniha rozhodně není vhodná pro začátečníky, ale vřele doporučuji vyhořelým pokročilejším.
Překlad názvu je krajně nesmyslný. Kniha se ve skutečnosti zabývá přírodními jevy.
(SPOILER) Komentář obsahuje spoilery k tomuto i předchozím dílům série.
Po většině knihy, která příjemně prosvištěla před očima (teda až na pár těch filozofických úvah, ktetých ale i tak oproti počátkům série výrazně ubylo), mě závěrečné rozuzlení dost znechutilo. Mexická telenovela či cimrmanovský Záskok hadr. Navíc některá vysvětlení totálně staví na hlavu vysvětlení předchozí ze závěrů dřívějších knih, jakož i dosavadní motivace postav. Třeba: Zavulon v první knize usiluje Světlaně o život. V závěrečné naopak tvrdí, že s ní měl od začátku eugenický záměr. WTF? Ten konec je prostě křečovitý, naprosto nepovedený.
Přesto se mi kniha četla dobře, jedním dechem, a mrzí mě, že série končí. Nezbývá, než doufat ve Fuaran...
Kniha má i slabší místa a leckterá zmíněná témata jsou otázkou do pranice, nicméně při každém čtení mě tohle dílo významně inspiruje. Zejména kapitoly jako Dvanáct blíženeckých vlastností - takové nábožensky neutrální moudro, u kterého by bylo naivně krásné, kdyby ho víc lidí zařadilo do svých běžných životů.
Velmi obstojné. Autor se celkem věrně drží Kulhánkova stylu, který mírně, ale příjemně usměrňuje v dosavadních popisech bitek střelu po střele (což mě u Kulhánka dost nudilo). Zároveň se konečně udělá jasno v tom, kdo že jsou ti Protivníci a co že je ten tatrgel :-D Rozhodně doporučuji před navázáním Divokými a zlými tuhle mezihru nevynechat.
Nerada to říkám, ale jsem ráda, že se mi podařilo tuhle knihu sehnat na ulož.to, protože za tuhle sračku se nehodí vyhodit ani korunu, přestože jsou toho plné antikvariáty a na pochybných ezostáncích mineralogických burz se prodávají vždy a pod cenou (což už samo o sobě o lecčem vypovídá a nechápu, proč bylo třeba to dotisknout). Autor není schopen udržet myšlenku, pominu-li, že jsou to myšlenky povětšinou dost pochybné, plné konspiračních teorií a pohádek, místy až značící nějakou zajímavou psychickou poruchu. Hází řadu drobných nedokončených podkapitol, každou další o něčem úplně jiném, do jednoho pytle ezoterických nesmyslů. Vykrádá řadu kvalitních knih, samozřejmě bez citací, a těmito informacemi dodává serióznosti svým chorobným blábolům o mimozemšťanech, Atlantidě a galaxiích.
Je to škvár... Jeden blud vedle druhého, jako kdyby si to vycucalo z prstu desetileté dítě.
Autorka se snaží budovat svůj kult osobnosti stylem "k rituálu potřebujete moje cédéčko", pokouší se přikazovat, kolik lidí smí být u kterého svátku (ne, nesmíte si potvat čtvrtého kamaráda, byl by přes počet), všechny rituály jsou na jedno brdo a všechny o ničem, lekce u prázdninových měsíců jsou akorát tak o vaření, no to si snad můžu koupit kuchařku, ne... A tak podobně.
Ke konci už se autorka dokonce vychloubá svou černou a manipulativní magií. Ohání se wiccou, k té to ale má opravdu hodně daleko.