Leonora komentáře u knih

Dostala jsem ji jako dítě a musím říct, že to byl mimořádně dementní nápad. Znechutilo mi to Londona na třicet let dopředu. Teprve teď začínám objevovat Martina Edena a Tuláka po hvězdách.
Prosím, nedávejte to malým dětem.

Jsem si vědoma, že by bylo lepší začít prvním dílem, ale holt se ke mně dostal tenhle výplod...
No, vyslechla a přečetla jsem už v životě hodně duchovna - moudra i nebezpečných blábolů. Tohle se blíží druhé variantě. V ničem jiném jsem nenašla takový nedostatek respektu. Končím, sotva jsem začala, a říkám rovnou, že tenhle šarlatán u mě druhou šanci nedostane, ani kdyby se jeho uctívači na hlavu stavěli.

No... Ze začátku bylo zajímavé číst si myšlenky toulavého vořecha. Nicméně velmi brzy se do toho začne míchat politický podtext/nadtext/všechnotext... A i ten vořechovitý styl začal poměrně brzy nudit, protože všeho moc prostě škodí. Nebaví mě ani to balancování na hraně mezi dosti syrovým realismem a za vlasy přitaženým surrealismem. Tohle dílo je velká disharmonie, kostrbatá, nesloučitelná kakofonie myšlenek a snah.

3 10.03.2023

Konverzační vopruz. Odkládám to asi v jedné pětině. A to se mi u Austenové ještě nestalo a nevěřila jsem, že se někdy stane. Tohle je s velkou rezervou její nejslabší kus, jakkoli uznávám, že jako příručka o společenských pravidlech té doby a místa je to kus nejpoučnější. Potíž je v tom, že příručky si vystačí s desetinovou délkou a nesnaží se předstírat, že jsou román s dějem. Tady je "děj" jen jakási kulisa pro detailní pitvání etikety.
P. S.: Tak jo, dala jsem tomu ještě šanci, jen abych zjistila, jak moc se televizní adaptace odchyluje od předlohy, a přeskákala jsem to až do konce. Naštěstí se liší hodně. Rozdíl je propastný. V knize... gradace příběhu naprosto plochá, krize formou, kdy podstatné části děje nějaká postava jen vypráví, naprosto zoufale špatná, katarze nulová. Přesto tohle všechno jsou prvky, které v ostatních jejích knihách rozhodně nijak příšerné nejsou. Zřejmě jejím ostatním dílům prospěla pozdější revize, které Mansfieldské panství Austenová nepodrobila.
Ještě musím upřesnit, že do hodnocení nepromítám, že nesnáším tenhle typ "hrdinek". (Jakkoli Anna Elliotová je hadrová panenka, Fany Priceová je fakt totální onuce zralá na psychiatra. Jediná postava Austenové, kterou jsem naprosto nesnášela, a to počítám i lady Catherine de Bourghovou...)

5 09.03.2023

Jakkoli se mi velice zalíbila originální forma, obsah je bohužel poněkud podřadný. Sloh je zmatečný, typicky třeba v případu hejna slepic (různých genderů a mluvnických rodů) a harémového Jeana, přelidněné, nepřehledné, příběhy podané povrchně, nepropracovaná psychologie postav, nesnesitelnej češtin. Je to spíš taková novinová křížovka k odpolednímu čaji.
Pevně doufám, že tohle není typický Škvoreckého styl, protože mám na seznamu ještě několik jeho děl a tahle úroveň by ho v mých očích po výborných filmových klasikách dost degradovala.

4 11.02.2023

Nemůžu si pomoct, ale filmová verze mi připadala tak nějak uvěřitelnější. Třeba Šperk po revoluci :-D U knihy jsem často měla zmatek v konverzacích a motivace mě leckdy poněkud zarážely, logika pokulhávala a přeskakovala tam a zpátky (důvod stěhování z verandy, okolnosti psaní fixou a podobně, tomu všemu dává film logiku, kterou kniha zanedbává). Redaktorské vsuvky mě spíš rušily než zajímaly. I tak bych dala spíš devět hvězdiček z deseti než čtyři z pěti, protože jsem se opravdu dobře bavila a celkem často i nahlas smála.

7 11.02.2023

Opět klasický Čapkův familiární styl. Zavírám hned po první stránce a jdu dál hledat něco od Čapka, co by mi nelezlo tak kolosálně na nervy. Ještě mi zbývá Bílá nemoc, Hordubal a Věc Makropulos, tak snad něco z toho vyjde...

U Austenové mi asi vadí jediná věc, konce. Ona prostě neuměla zastavit včas, to jest v okamžiku happyendu. Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Northangerské opatství... všechno to má závěr rozplizlý do ztracena. Chápu, že mnoho čtenářů může zajímat, jak dopadla ta či ona vedlejší postava ještě léta po konci hlavního příběhu, ale z hlediska gradace je to podle mě spíš kiks.
No a pak je tu samozřejmě problém amatérismu ze strany překladatelů, ale za to nelze strhávat hvězdičky. Jde o obvyklé krpy, u kterých i čtenář s průměrnou znalostí angličtiny kroutí hlavou v pochopení, jaký výraz byl nejspíš použit v originále, a jak u všech všudy to ten překladatel mohl tak překroutit.

Mnoha knihám by prospělo, kdyby radši skončily v nejlepším (jako třeba filmová adaptace téhle). Četlo se to velmi příjemně, ale konec už byl rozplizlý.
Kromě toho jsem se ráda dočetla o umírněné a přezdvořilé japonské kultuře, že i její večírky vypadaly jak středoškolská pařba - chlast, nemravný hry a blití z okna. Ať už je to pravda nebo výmysl autora.

8 01.02.2023

Zosobněný vypravěč mluvící ke čtenáři je oukej. Klišé zabedněnej policajt v kombinaci s klišé otravnej side-kick sice méně, ale pořád oukej. Jenže...
Nemá to hloubku Eca, nemá to brakovou čtivost Browna, zato to má tuny balastu. Je to nákladní vlak vaty tu a tam proložený dějem, tu a tam kousíčkem humoru a velmi často vulgarismem. Místy je to vtipné, tak jsem to zkusila brát jako komedii a uvidíme.
...
Nepomohlo to. Téma mě šíleně zajímá, ale kniha šíleně nebaví. Odkládám.
(Kdosi to tu nazval intelektuální masturbací. Pod to se klidně podepíšu.)

Začátek mě docela zaujal, ale poměrně brzo jsem začala přeskakovat. Nejprve tu a tam odstavec, pak až několik stran, a to je prostě ztráta času. Objektivně je myslím tahle kniha opravdu zajímavá, ale se mnou se to prostě kompozičně míjí. Je to náročné čtení, sledovat něčí myšlenky, pocity, dojmy a flashbacky, když se do toho montuje ještě úplně jiný příběh. Líbí se mi tam psychologicky intimní náhledy podobné třeba náhledům Fulghumovým, ale u Kundery je to všechno nějak příliš přeplácané, hutné až těžkopádné.
Možná se k tomu časem vrátím a dočtu to, třeba někdy v přechodu až se budu schopná do Agnes víc vžít :-D

3 27.01.2023

Přečteno dávno dávno... Tenkrát jsem chtěla nějakou méně děsivou kingovku, abych si udělala o autorově stylu obrázek i přesto, že jeho obvyklý žánr není zrovna můj šálek čaje. A zůstala jsem při tom, že celý King není můj šálek. Čtení mě nebavilo a do dneška si pamatuji knihu jen dost matně. Občas zvažuji, že bych dala šanci třeba Zelené míli, protože film mě nadchnul a patří k mým nejoblíbenějším, ale pak si vzpomenu na čtení tohohle a chuť mě zase přejde.
Nedám hodnocení na hvězdičky, protože mám dojem, že chyba není vyloženě v autorovi/knize, ale prostě se totálně míjí vším, co mám na literatuře ráda.

Jako obvykle nám Doyle předkládá svět viděný klapkami na očích. Ženských je na světě jen pár a jediným jejich životním smyslem je být co nejdál děje a aspoň nepřímo působit komplikace. Děti neexistují vůbec. Existují jen námořníci, studenti, archeologové... Nutí to k přesvědčení, že nikoli jen Holmes, ale sám jeho autor byl zakyslý umíněný misogyn. Freud by si na něm smlsnul.
Ale budiž, je to prostě autorův osobitý styl a samo o sobě to není nic, co by znehodnocovalo jeho literární či stylistické kvality. Nicméně jedna vedle druhé jsou tyto povídky přehlídkou předvídatelnosti. To je u holmesovských prací autora spíš výjimka než pravidlo. Taky mi trochu vadí nepřehlednost způsobená autorovým nedostatkem fantazie při výběru jmen a názvů. V jedné povídce snad všichni začínají na H. V další zase v jediné větě úplně všechna jména a zeměpisné údaje začínají na A v kombinaci s R a D. Jinde je zase naprosto zbytečné komplikovat obsazení křestními jmény, obzvlášť pak takovými, která ani nejsou obvyklými křestními, ale běžně se používají jako příjmení. Vidím tam nedostatek reflexe ohledně rozumné míry srozumitelnosti textu.
Přestože od první stránky víte, jak to dopadne, povídky jsou celkem čtivé a příjemně ubíhají před očima. Přijatelné odpočinkové čtení.

1 09.01.2023

NEJMISTRNĚJŠÍ KATARZE VŠECH DOB!
Četla jsem to myslím tak čtyřikrát (poprvé v dětství, podruhé v pubertě...) a pokaždé to šlo na dřeň.

10 06.01.2023

Při druhém čtení po letech snižuji hodnocení ze čtyř na tři hvězdičky. Nevadilo (by) mi číst o hloupé, nesympatické, zklamané a depresivní hrdince. Přestože, co si budem, Kareninová byla stejná, leč zajímavější postava. Jde o to, že už od začátku se přistihuju, že nevnímám, co čtu. Skutečně mě nezajímá délka licousů hrdinčina tchána v době, kdy ona ani nebyla na světě. Je to hromada vaty. Omáčka. Neslaná, nemastná. Někdo by to nazval náladovkou, ale mně se to teda do nálady fakt netrefilo.
Možná je to tím, že to čtu po třech Austenových, kde téměř žádná vata není. Rozdíl je dost propastný.

3 06.01.2023

Nebylo to zas tak stoprocentně čtivé jako jiné knihy Austenové, ale i tady musím ocenit literární styl. Prostoduchá hrdinka, prostoduchý text. Je to skvělý způsob, jak navodit správnou atmosféru a dostat čtenáře ke správnému chápání postavy.
I v tomhle případě se mi víc líbí filmové zpracování, které se nebojí být poněkud explicitnější. Ale zase ta útlocitnější knižní verze perfektně odpovídá výše zmíněnému souladu povahy hrdinky se stylem textu.

6 29.12.2022

Sice nemám ráda marmelády, ale moc se mi líbí samotné literární umění Austenové. Když je hrdinka prostoduchá, je prostoduchý styl knihy. Když je odstrkovaná, i text pojednává hlavně o všech kolem a o ní je tam toho minimum, aspoň ze začátku. Zároveň ale zvládá v tom minimu podat přesně to správné množství informací, aby si člověk udělal o hrdince dostatečnou představu.
Čte se to samo, nikde jsem neměla potřebu přeskakovat a těžko se od toho odtrhává.
Co se týče sociálně kritického přesahu děje, nevnímám to tady tak silně jako třeba u Pýchy a předsudku nebo Rozumu a citu. Trochu víc se mi líbí filmové zpracování, ve kterém Anna není uťápnutá zas až tak moc a třeba si troufne nahlas vyslovit kritiku, kterou si knižní Anna pouze myslí.

29.12.2022

Zatím nedávám hodnocení, protože nejsem schopná prokousat se tím horečnatým blábolením na začátku. Všeho moc škodí, to si pan Čapek zjevně do smrti neosvojil. Na druhou stranu se zatím zdá, že tahle kniha alespoň vybočuje z Čapkovy obvylké maloměšťácké trapnosti, ale to ještě uvidím, až se jednoho dne dokopu pročíst se aspoň o kus dál.

Nemůžu si pomoct, ale vedle Školky a Od začátku do konce už je všechno ostatní jen slabý čajíček.

25.12.2022

Četla jsem to hned po smrtčí trilogii a musím přiznat, že hlavní postavy se mi dost pletly dohromady. Mohly rozhodně být originálnější. Taky jsem se do toho nemohla ze začátku pořádně začíst, protože téma rozebírání dětí mi přišlo až příliš nerealistické, ne dost uvěřitelné. Opět zejména v porovnání se Smrtkou. Nicméně dílčí i závěrečná rozuzlení mě příjemně překvapila, takže ze třech hvězdiček v průběhu četby nakonec zvedám hodnocení na čtyři.

1 25.12.2022