Leonora
komentáře u knih

De Sade měj aspoň nějaký vývoj, tohle je prostě jenom... jedna orgie za druhou. Neodvažuju se hodnotit na hvězdičky, podle mě by se snad porno ani nemělo považovat za literaturu. Hodnotu to má ještě o šprušli pod brakovou upírskou YA. A realita asi utekla do kláštera, že nikdy nikdo nikho nezbouchnul, nikdo nenakazil ostatní syflem, nikdy se nikdo nedal se zhrozeným odporem na útěk... Teda možná v druhé půlce, kterou jsem znuděně přeskákala. Krom toho, výrazy jako "mejdan"... Seriously???

(SPOILER) Stále váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Rozjezd parádní, prostředek, no, mírně řečeno krajně nepravděpodobný, konec nepřekvapivý. Tohle rozuzlení "všichni jsme pokusné krysy" je až třeskutě propraný. I když musím uznat, že možná tak 95% těch proprání vzniklo až po tomhle. Což mě přivádí k rozhodnutí dát nakonec ty hvězdičky čtyři. Důvodem je obdivuhodná nadčasovost a nápaditost, s jakou autor maskuje, že ani on sám netuší, jak bude vypadat technika budoucnosti. A nápaditost je tu znát i v detailech, ovšem ty jsou myslím naprosto originální a nepřekonané. Civilizace krys chovající telepatické králíky je fakt neskutečná pecka.


Inu... pan Rushdie má talent psát nesmírně květnatě a poeticky, o tom žádná. Akorát číst se to nedá :-D Že se od začátku nechytám, to jsem překousla, jenže já se nechytám ani dál. Vůbec netuším, o čem to má být, jestli vůbec. Takže je to, co se mě týče, velmi poetická ztráta času.

Nezaujalo. Vydržela jsem po diagnózy v lejstrech - nudné jako Crichton.

(SPOILER) Mám plán. Splácám pár zcela bezvýznamných a dokonale nezajímavých storek ze svého dětství, okořením to motivem stáda ovcí jdoucího tupě na porážku, dostanu Nobelovku a budu až do smrti za vodou.
Tohle byl fakt velký přehmat. Nemá to atmosféru, nemá to příběh, nemá to gradaci, nemá to katarzi, nemá to poutavý jazyk, nemá to NIC. Obzvlášť když to srovnám s Bez šance nebo s Ostrovem, tak takhle patláž je totálně o ničem a k ničemu.


Brňák by v životě nenapsal tramvaj a svatopetrská katedrála. Ale dejme tomu, to bych ještě strávila, ale číst se to nedá. Absolutně se ztrácím v postavách a šťávu to taky nemá.


(SPOILER) Po Gaimanově Knize hřbitova to nějak nedokážu na ty čtyři hvězdy ocenit. Je to spíš oddechovka s otřepaným námětem tajemných pravěkých ruin čachrujících s časem (nejen ten Gaiman, ale třeba i Cizinka, jenže Gaiman vykazuje řádově lepší literátní řemeslo a Cizinka zase silnější příběh). Chování a motivace postav jsou bohužel poněkud zploštělé. Na druhou stranu oceňuji originální začlenění dobových fotek a narážek na historii. Poctivých a hezkých 70%.


Nesnesitelné. Ze stejného znechucujícího pytle jako Kund(er)a či Houllebecq (nebo jak se ten úchyl píše).


(SPOILER) Vzhledem k událostem Příběhu služebnice (hlavně v seriálu nad rámec knihy) mě trochu zklamalo, jak to měly všechny podezřele lehké. Ocenila bych víc zvratů a dobrodružství. Ale četba je to i tak příjemná.


Bolestně poetická hra slov, obrazů a nálad. Mistrovská práce s jazykem, sdělení atmosféry a tragiky životní situace.


Oproti filmovému zpracování je to víc cestopisné, míň dramatické a mnohem, mnohem nudnější. Styl mi moc neseděl a ani postavy mi nebyly bůhvíjak sympatické.


Geniální hrdinové už se mi trochu zajídají, chtělo by to změnu... Nicméně...
Jako Artemis připomíná Stroncium, tak Spasitel připomíná Kmen Andromeda - jen je asi tak milionkrát zajímavější. I zde najdete hromady a hromady detailní vědy a techniky, jenže to není na úkor všech ostatních aspektů kvalitní literatury. Nechybí zde samozřejmě napětí, ale ani emoce a otázky etiky, které jsou ovšem na můj vkus vyřešené poněkud šmahem. Hloubku situace to poněkud zabíjí, ale zas to svědčí svižnému tempu děje.


Jestli máte rádi Kulhánka (jmenovitě Stroncium) a rádi vyměníte jeho hromady cupovaných střev za hromady sexuálních fórků a pak ještě popisy kulku po kulce za popisy nýt po nýtu, tak to bude pro vás to pravé.
Každopádně se to čte jedním dechem. A ačkoliv oslovování čtenáře nemám ráda, tady to působilo osvěžujícím dojmem.


Křečovitá vykrádačka Gaimana, Lukjaněnka a jiných, řádově kvalitnějších. A s každým dílem série křečovitější a křečovitější. Nicméně číst se to dá a líbí se mi autorův výběr témat a motivů z pověr a legend.


Nepopírám, že mě trochu iritovala ta dopisová stylizace nacpaná miliardou odvolávek na osoby, o nichž nikdo jiný než adresát zhola nic neví. Ale dá se to odfiltrovat a pak je z toho velmi moudré a příjemné čtení nutící často k pokývání a vědoucímu úsměvu.


Chápu, je to řecká klasika, ale publikum je aspoň teoreticky stále stejné. Titulní postava je podle mě přemrštěná, ta afektovanost je podle mě trochu přes míru i na antické drama, je výrazově plochá a nudná a její význam podle mě nezasluhuje místo v názvu hry. Čekala jsem jsem poněkud pestřejší paletu emocí, víc vzteku na matku, víc znechucení k sestře.
Celkový příběh by zasloužil širší pojetí, ne takové Fňuk-hurá-bim-bác a hotovo. Čekala jsem prostě něco víc epického.


Název a popis lákavé, ale nechce se mi prokousávat tím suchopárným cestopisem na začátku.
