LePetitPrince8 komentáře u knih
Naprostá dokonalost. Obrovská poklona před Rutou Sepetys, která čtenáře zanese do Španělska za dob otřesné vlády diktátora Franca. Nad popsanými krutými praktikami člověk nevěřícně žasne a nechápe, jaká zvěrstva mohli lidé vymyslet a udělat jiným lidem, kteří se odlišovali pouze názorem, vyznáním či pohledem na život. Příběh byl zajímavě vyprávěn z pohledu několika lidí a člověk tak dostane více postojů na dané situace. Navíc dějová linka Any a Daniela byla milým vnesením lásky a naděje, která kontrastovala s tehdejší tvrdou dobou.
Mlčící fontány jsem si zamilovala a po jejich dočtení jsme se tloukla do hlavy, proč jsem si je nepřečetla už dávno. Všem moc doporučuji k přečtení. Knížka člověku otevře oči a dá mu nejen silný příběh ale i historická témata, o kterých se ve společnosti moc nemluví.
Naprosto úžasná kniha. Když jsem četla anotaci, říkala jsem si, že je tento námět v žánru thriller celkem už klišé. Od první kapitoly mě však děj úplně pohltil a knihu jsem přečetla jedním dechem. Celou dobu jsem byla v napětí a ten konec byl fantastický.
Příběhem mi to lehce připomínalo knihu “Za zavřenými dvěmi od B.A. Paris, která je skvělá. Po jejím dočtení jsem si říkala, kéž bych narazila někdy na podobnou knihu, která ve mě vyvolá podobné pocity. A s Pomocnicí se to podařilo. Moc doporučuji a těším se na druhý díl a další knihy od autorky.
“Často mluvíme o záchraně planety, ale pravda je taková, že všechno tohle musíme udělat pro záchranu nás samotných.“
Výstižná kniha sira Davida Attenborougha, během které jsem stále musela sahat po lepítkách a zvýrazňovat si, tak trefně napsané pasáže. Člověk se musí při čtení až zastydět za to, co všechno lidstvo bylo schopné napáchat.
Sir David Attenborough však nad ničím neláme hůl a představuje spousty řešení, kterými by lidstvo mohlo své bezohledné chování napravit. Však jak bylo zmíněno, nejde pouze o záchranu planety ale i o záchranu nás samotných.
Sir David Attenborough zasvětil svůj život přírodě a já jsem moc ráda, že si jeho vzpomínky, myšlenky a názory můžeme přečíst. Doufám, že se tato kniha dostane k co největšímu počtu lidí a stane se pro ně inspirací a ponaučením, jakým je i pro mě.
Kniha je stejně tak skvělá jako film a obojí mohu jen doporučit.
Knihy od B. A. Paris mám moc ráda a domnívala jsem se, že i tato kniha bude čtenářský zážitek.
Kniha Přiveď mě zpátky mě hned od začátku hodně zaujala. Četla se velmi dobře a nebýt takto zvoleného konce, byla bych nadšená. Bohužel to rozuzlení mi přišlo krkolomné a nedotažené. U thrillerů člověk asi musí trochu počítat s nereálnými situacemi ale tohle mi prostě nesedělo.
Za zavřenými dvěmi a V pasti lží jen tak autorka asi u mě nepřekoná. Nejnovější knihu si od ní ale ráda přečtu, třeba překvapí.
Na knížku jsem slyšela velkou chválu a samotná anotace mě na knihu hodně nalákala. Bohužel jsem ale spíše zklamaná. Na to, že má kniha 200 stran jsem jí četla poměrně dlouho a dělalo mi problém se začíst. Během četby jsem neměla úplně dobré pocity a celkově mi nebylo dobře, což asi kniha s tímto tématem vyvolat měla. Z postav mě nejvíce zaujala Lucie ale i tak mně byly postavy nesympatické. Kniha mi přišla nedotažená. Chyběli mně tam kapitoly z pohledu Hynka a celkově kniha nemohla být asi už hůře ukončena. Většina čtenářů nejspíše čeká na nějaký zvrat či rozuzlení, čehož se nedočká.
Možný spoiler:
Silný příběh, který mě chytl už od první stránky a přečetla jsem ho jedním dechem. Autorka poměrně dobře popsala tehdejší dobu a zasadila do děje i reálné osoby z historie. Líbilo se mi rozdělení knihy na určitá časová období. Konec na mě působil trochu urychleně oproti zbytku knížky, který pozvolna plynul. Samotný název knihy ve mě vzbuzoval naději, že v závěru příběh dopadne jinak, než jak nakonec skončil. Až do posledních stránek jsem doufala v nějaký happyend. Na druhou stranu je to příběh s tematikou holocaustu, kde se promítá jeho těžká a neúprosná realita. Nakonec myslím, že název knihy je vlastně trefný. Oni opravdu měli štěstí oproti milionům jiných lidí, kteří své životní příběhy již bohužel neměly možnost vyprávět.
"Normálně uvažující člověk, který nic podobného nikdy neviděl ani neprožil, není schopen pochopit nechutnou hanebnost lidí, kteří se přímo nebo nepřímo zúčastnili brutálního vyhlazování. Co cítily ty nešťastné oběti? Může člověk nalézt slova, aby vyjádřil jejich utrpení? Nejde to, je to zhola nemožné."
Zajímavá a velmi autentická kniha o svědectví odporných činů v Osvětimi. Knih bylo na toto téma napsáno mnoho, ale nikdy jich nebude dost. Žádná slova nemohou vyjádřit bolest, kterou lidé v koncentračních táborech prožívali. Těžko chápat, že se opravdu něco takového dělo.
O Osvětimi mám toho načteno spousty. V minulosti jsem se o toto téma velmi zajímala, takže informace v knize nebyly pro mě zas tak nové. Po této knížce bych asi nebýt čtenářské výzvy jen tak nesáhla. Bylo však zajímavé si přečíst svědectví z pohledu bývalého sovětského vězně. Neskutečné, co vše si musel Andrej vytrpět. I tak našel sílu, se o svůj příběh podělit a šířit ho dál mezi další generace. První třetina knihy mě moc nebavila a celkově jsem od knihy čekala, už jen podle názvu, že bude převážně o útěku. Přesto byla kniha velmi zajímavá. Trochu mi místy vadily proruské pasáže (Stalin se od Hitlera přeci jen moc nelišil), s ohledem na původ autora je to však pochopitelné.
Kdo nezažil, nepochopí. Tyto činy je třeba si stále připomínat, aby nebylo zapomenuto i na ty, kteří takové štěstí jako Andrej neměli a jejich život byl ukončen kvůli nesmyslné ideologii.