Lif komentáře u knih
Jako mladý kritik bych to neocenila, ale dnes…četla jsem to pomalu a vychutnávala a ano, řvala jak krokodýl.
“Přejdou dnové, léta, věky, věků věky.
Šerou prostorou jak černá rakev
Země krouží slabnouc, slabnouc v letu,
jak když orel těžce postřelený
ve spirále děsně obrovité
dolů letí - letí - letí -
Dopadne Země k Slunci zpět,
ze Slunce šlehne plamův květ
jak života na úsvitě,
a vzdálené hvězdy a širý Svět
zví, že se tu naposled - naposled
líbají matka a dítě.”
Oba příběhy jsou prostoupeny atmosférou zmaru, úpadku, naduživosti. Atmosféra tak těžká, že mne celý den vyháněla od knihy a nutila mýt okna, přesazovat květiny, leštit nábytek a křišťál ve vitrínách,…jako by na mne padala nákaza z toho zašlého světa ubohosti. Jediné prosvětlení byla návštěva u Veroniky Lachaumové.
Mistrně navozené pocity a výborně vystižené charaktery.
Normální kniha bez prvoplánového sexu a násilí…bez vnucování a podsouvání názorů....
Dobré, líbilo se.
Vynikající příběh, děj a zápletka. Čte se jedním dechem, nejde jít spát. Po delší době to byl parádní příběh a bravurně napsaný. Žádná hluchá místa. Fantasy i detektivka.
Překladatelka Alena Jindrová-Špilarová je dokonalá oslice! Jen oslice může místo poselkyně napsat poslice. Rovněž v dálce kroužila káně nebo poštolky. A já mám za to, že káňata. Tvorba vět jí jde taky mizerně. V přímé řeči přeložit. "Blázen! Jak si můžeš myslet,..." Co takhle 5. pád? Blázne! Ano tak je třeba oslovovat překladatelku. Slovo silt opomněla přeložit vůbec - jde o naplaveninu či usazeninu. Mimochodem ta řeka je Tibera a ne Tiber. A to ještě nejsem na konci příběhu. Nyní mi už jen ruply nervy. Co dělal korektor Jan Dvořák, to opravdu nevím, ale korektura to nebyla. Aleno dej si facku!