lordchaos komentáře u knih
Milé vzpomínky! BZ musel být veskrze pozitivní člověk, neboť ačkoli zmiňuje i dramatičtější osobní zážitky, nikdy jsem neměl pocit, že by na mě házel "deku".
Zpočátku jsem byl nadšený, vše bylo zahaleno lehkým tajemstvím a těšil se na každou další stránku. Pak mi ale přišlo, že se začalo nějak přešlapovat na místě. Původní atmosféra se vytratila a mě přestalo zajímat, jak to celé dopadne. Bonusy nakreslené jiným stylem mě vůbec nevzaly a ani se mi nezdálo, že by celý příběh nějak obohacovaly. Škoda, kdyby byl příběh kratší a hutnější a nesklouzlo by se do předvídatelnosti, mohlo se jednat o mnohem originálnější a zážitkovější počin. Nicméně jsem samozřejmě dočetl, když už to stálo takové prachy.
Jednoduchý příběh, ale bavil mě a těším se na pokračování.
Nevím, zda to bylo momentálním rozpoložením, ale trvalo mi, než jsem se začetl. Druhý příběh, který vznikl, až jako následek čtenářské reakce na příběh první (jak uvádí sám autor), se mi líbil více. Oceňuji vhled do osudů autorových rodičů vržených do víru historických událostí. Přesto mě to hlouběji nezasáhlo. Když se totiž podíváme do životů našich bezprostředních či vzdálenějších předků, kamarádů, sousedů..., zjistíme, že dvacáté století, zejména v naší kotlině, je podobných osudů plné. A ty jsou mi pochopitelně bližší. Ale dozvěděl jsem se něco o Španělsku a byl ve mně vzbuzen zájem najít si další info k některým "významných" postavám.
Nemám co vytknout, vše skvěle ladí dohromady a nic nikde nedrhne. Trocha ironie, špetka napětí a sem tam nějaké to překvapení. Za mě nejlepší Hillův komiks. Přímočařejší a vzdušnější než série Zámek a klíč, která je sice z mého pohledu nadprůměrná, ale tohle mi sedlo stoprocentně.
Kdo má děti, tak bude mít problém se ubránit slzám. Mnoho lidí z okolí mi říkalo, že takové knihy nečtou, protože ví, jaké jsou tam popsané hrůzy. Čtení to není hezké, ovšem nutné. Ono je něco jiného si říci, že se děly hrůzy a že to bylo špatné. Jakmile ale mají hrůzy konkrétní obsah, je to mnohem silnější a osobnější. U mě to vyvolalo velice nutkavou touhu podrobit dlouhému mučení konkrétní iniciátory těch hrůz (zejména při čtení pasáží od Dunaje a o dětech v "laskavé" péči "Dr." Mengeleho). To však není naneštěstí možné, tak alespoň doufám, že existuje peklo, protože pozemská spravedlnost zde zoufale selhala.
Ostatní díly ze série jdou mimo mě, ale tohle jsem si pořídil hlavně kvůli KJ, nápad s dinousary mi přišel geniální. Funguje to daleko lépe, než kdyby byly postavy pojaty tradičně, k atmosféře srpnových událostí roku 1968 mi to prostě sedí.
Poměrně rozsáhlá publikace sledující poměrně krátké časové období ze zahraničního působení vynikajícího českého chirurga F. Buriana během první světové války. Zajímavé jsou záznamy i postřehy z léčby různých poranění a defektů, jakož i dobový vhled do práce vojenského lékaře. Čtení korespondence s manželkou, která zůstala s dětmi v Praze, pomůže nejednomu si uvědomit, jak málo toho člověk potřebuje ke skutečnému štěstí. Uvědomí si to však často až ve chvíli, kdy o to málo přijde, nebo si třeba jen (v lepším případě) přečte např. tuto knihu. Zdánlivě obyčejný život ve své každodennosti vyjeví svou pravou hodnotu, právě ve chvíli, kdy se stává nedosažitelným.
Tak logicky je to trochu poplatné době vzniku, ale viděl jsem už daleko poplatnější díla. Navíc si myslím, že ilustrace jsou opravdu vydařené a celou knihu pozvedají na daleko vyšší úroveň. Souhlasím s názorem, který jsem někde četl, že to stylově trochu připomíná Fischerovy ilustrace z Rychlých šípů.
Musím přiznat, že jsem dostal daleko více, než jsem původně od Lanďáka čekal. V pozitivním slova smyslu.
Sborník předkládá různé pohledy konkrétních oborů z výzkumů na téma jihomoravských šibenic. Některé příspěvky mě zaujaly více, jiné méně, ale to spíše otázkou osobních preferencí. Říkám si, že by určitě nebylo špatné, kdyby existovala i publikace pokrývající celou republiku.
Vždycky mě potěší, když vyjdou znovu staré kultovky hezky pohromadě. Dobový kontext respektuji a nijak mě soudruzi neruší. Často je však cítit velká inspirace Šípáky a ono uvědomělé správňáctví je samozřejmě ještě mnohem vyšroubovanější, ale to k tomu prostě patří.
Malíř Kalousek a spol. již vytvořili něco podobného daleko dříve a kniha je stále v prodeji a má své čtenáře, takže by se mohl zdát tento počin zbytečným. Různých verzí Starých pověstí českých je opravdu moře. Jeden další pohled navíc určitě nemůže uškodit. Zejména když je vyzdoben osobitými ilustrace D. Nesnídala. Já si např. knihu koupil právě kvůli nim.
Nesnídalovy obrázky prostě žeru! Navíc se jedná o ne zcela tradiční (ale přesto zábavný) cestopis s milým odkazem na učitele národů.
Nejsem sice z autorova kraje, ale ona ta naše vlast není zase tak veliká, aby se jeden nemohl někam zajet podívat. Vzhledem k tomu, že mám rád pověsti a velice se mi líbí styl D. Nesnídala, nemohu knihu hodnotit jinak než navýsost kladně.
Ono dnes asi nebude zas tolik lidí, co by si doma vyráběli kancionál, takže je dobré vidět, jak se to dříve dělalo. Co všechno bylo třeba, aby se dílo vydařilo. Stejně tak jako je hezky vydařený tento obrázkový manuál.
Kniha se mi moc líbí po výtvarné stránce, která k tématu a zvolené formě vyprávění sedí jak hýždě na hrnec.
Kdo má rád místní pověsti a hezké obrázky, nesáhne vedle.
2. díl je na naprosto stejné úrovni jako díl 1. Kdo má rád místní pověsti a hezké obrázky, rozhodně nesáhne vedle.
Stydím se, stydím! Kdybych v posledních letech pravidelně nehledal a nesjížděl nové komiksové knihy, nikdy bych se nedozvěděl, že u nás žil takový vynikající malíř a ilustrátor! Matně jsem pouze kdysi kdesi zachytil něco o fenoménu vnadné bojovnice Octobriany (resp. nyní už vím, že vlastně Amazony). Vydání monografie je skvělý počin, neboť obsahuje mnoho pěkných obrázků i zajímavých informací. Mimo jiné, třeba jak Bohumil Konečný přišel ke své italské přezdívce Bimba To bylo tak...
Víte, co? Raději si to přečtěte sami;-)