lordchaos komentáře u knih
Určitě bych knihu neoznačil za shit, ale číst z ní dětem před spaním bych rozhodně nedoporučoval. Kdo hledá zvrácenosti určitě si počte. Otázkou samozřejmě zůstává, co je a není pro koho zvrácené. Podobné věci nevyhledávám, ale bylo to psáno způsobem, že jsem vše vlastně jen tak z povzdálí pozoroval. Děje a prostředí mě nedokázaly vtáhnout, tudíž ani pohoršit. Po několika povídkách už mi to dokonce přišlo vcelku monotónní. Věřím však, že kdybych četl někdy v pubertě, mé nadšení a snaha knihu doporučovat mým vrstevníkům (nejen), by byly mnohem větší než nyní. Protože, co si budeme namlouvat, přece jen se nejedná o úplně mainstreamové dílko.
Když jsem viděl M. Bártu hovořit v Dobrém ránu na Čt 1, řekl několik zajímavých informací, které mě na knihu okamžitě nalákaly. Jak i sám v pořadu zmínil, jednalo se zrovna o informace nejzajímavější. Na knize je trochu znát (autorem přiznaný fakt), že je sestavená z více původně samostatných částí. Obrazový doprovod velice povedený. Koupě knihy určitě nelituji a i po přečtení (zhltání) zůstává na čestném místě v mé knihovně.
Kniha slibovala nádhernou kresbu a ženská prsa. Obojího se mi dostalo. Příběh tam také nějaký je, ale funguje to všechno především díky úchvatné výtvarné stránce. Uvažoval jsem o dalších dílech, ale dočetl jsem se, že se děj z hlediska scénáře kontinuálně zhoršuje, což by možná tolik nevadilo, ovšem navíc prý také ubývá ňader, což už by vadilo hodně! Do dalších dílů již tedy s největší pravděpodobností nepůjdu.
Určitě zajímavé. Šikovný poznámkový aparát. Škoda, že občas nejsou i nějaké notičky. Kdo hledá více košilatosti, měl by však raději sáhnout po Obrátilovi.
O knihách tohoto typu je těžké napsat, že kniha se mi líbila, neboť slovo líbit se nejde vůbec dohromady s hrůzami v ní popisovanými. Přesto je dobré a poučné si ji přečist.
NČ psát umí, místy velice obrazně a živě. Ovšem v okamžiku, kdy postavy začínají jednat, jakkoli je to vlastně v rámci žánru žádoucí, příliš zhovadile, začne být průhledné, kam to asi tak celé směřuje. V tu chvíli si řeknu "škoda", mohlo to být ještě daleko lepší. U balad bych se asi srovnání s Erbenem vyhnul, v autorčině veršotepectví jsou ještě cítit určité řemeslné rezervy (pokud to není umělecký záměr). Nicméně Erbenovy básně ve mně rezonují i po letech a stále si dovedu vybavit jejich silné momenty. Zde zhruba po měsíci od přečtení knihy zjišťuji, že v mé paměti zůstala pouze novela - z básní ani Ň.
Kdo čeká pořádné tvrdé porno či šokující přepepřená odhalení ze života známých osobností, bude zklamán. Kdo má ale rád, historii a místopis (Prahy), v jejich méně akademických polohách, příjemně si počte.
V českém vydáni jsou sice korigovány některé autorovy výroky, ale určité nesrovnalosti s realitou nijak nesnižují výpovědní hodnotu díla. Čtení rozhodně není veselé, ale rozhodně nezbytné. Minimálně proto, aby se na historii nezapomnělo a pak také proto, aby si člověk uvědomil, že byť současný svět zdaleka není růžový, k osvětimskému peklu a spol. má daleko.
Tradičně se mi libí fotografie a formát knihy, ale tento již v pořadí třetí díl, byl pro mě nejméně zajímavý. V předchozích dílech to na mě působilo více úderně. Taková bonboniéra drobných laskomin. Asi mi prostě více vyhovoval formát zejména kratších textů obohacených hezkými obrázky. Zde hezké obrázky zůstaly, ale témata mi nepřišla tolik zajímavá (to může být samozřejmě jen můj problém), ovšem především čtivo celkově působilo spíše učebnicově. Nicméně, i tak jsem rád, že někdo takové věci píše a vydává, naše Praha umí být hodně krásná, tajemná i zajímavá a občas je velice osvěžující vypadnout z její šedé každodennosti a okoukaných ulic, nebo se na ty okoukané ulice podívat novýma očima. Minimálně k tomuto účelu slouží knihy Davida Černého výborně!
Navnaděn předchozím Dopisem 44, pořídil jsem si s velkým očekáváním i toto. Člověk nemá mít velká očekávání, je pak pravděpodobnější, že nebude tolik zklamán. Třeba je chyba ve mně, ale tohle mě nechytlo. S hlavními postavami jsem se nedokázal ztotožnit a bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Zmatenost děje dávala tušit nějaký svůj hlubší smysl. Každopádně, když byla odhalena hlavní podstata celého příběhu, žádný "wow!" efekt se u mě nekonal. Asi mě taky zmátla anotace, zejména pak: "Co vlastně dělá člověka člověkem? Tělo? Vědomí? Vzpomínky? City?" Mám pocit, že by to chtělo být filozofické, ale za mě prostě není. Děj, motivace a ani jednání postav, ve mně tyto otázky nevyvolávají (natož aby na ně přinášely odpovědi). Oproti tomu, Dopis 44, který podobné existenciální otázky neinzeroval, ve mně rozdmýchal mnohem více pocitů, námětů k zamyšlení i paralel k naší přežhavené současnosti.
(SPOILER) Skvělé sci-fi! Kresba, atmosféra i příběh super. Zejména tedy část příběhu v samotné lodi. Konec má sice tak trochu americký nádech, ale celkový dojem nezkazí.
Je to čtivé, hororové a dokonce inspirované historickou realitou. V rámci žánru nemám co vytknout.
Sci-fi teda hodně můžu, ale původně jsem do toho nechtěl jít, zejména kvůli inzerované politické linii příběhu. Ostatně ani obálka není zrovna majstrštyk. Pak jsem ale četl nějaké recenze a rozhodl se zariskovat. Udělal jsem moc dobře! Ono to totiž ve výsledku skvěle hraje dohromady!
(SPOILER) První díl byl příjemnou brutální pastvou pro oči, kde šlo nalézt stopy určitého příběhu, vtip a nějaké konkrétnější postavy padouchů. Šel jsem tedy i do druhého dílu. Nejdříve jsem byl překvapen textovým úvodem, který mi svou formou ke komiksu sedí. Trocha nadsázky a vtipné ironie, byť se v určitých frázích trochu opakuje (může být autorským záměrem). Více mi však vadila ta prťavá písmenka, sice jsem si ověřil, že brýle na čtení dosud nepotřebuji, ale byl by takový problém, kdyby byl text větší a rozsah komiksu by se navýšil např. o nějaké 2 strany?
Když jsem přelouskal úvodní příběh (nazvaný vlastně shrnutím předešlého děje), dal jsem se do prohlížení samotných obrázků. Zde nemůže být o nějakém čtení ani řeč, neb v drtivé většině obrazů žádný významný text není. O to více se mohou pást oči.
Perspektivy a okénka se dramaticky mění a přetřásají různé náhledy na téma likvidace protivníka.
Přiznám se, že byť je to zběsilá jízda, začal jsem se po chvíli nudit. Žádní extra záporáci, jen jednotvárná řežba mrtváků. Až ten konec tomu zvednul laťku a dal celému řáděni i nějaký svůj absurdní smysl:-)
Fajn čtení, které hezky odsýpalo. Má to takové své malé universum. Ačkoli jeden obrázek v určité části knihy mi silně napověděl (nevím, zda to není úmysl autora), kdo je vlastně zahradníkem.
Líbí se mi, že nad některými obrázky je třeba se chvilku zamyslet. Úvodníky O. Neffa sice neurazí, ale působí spíše jako textová vycpávka, která má veselým způsobem (diskuze otce s desetiletou dcerou) uvést jednotlivé tematické okruhy kreseb. Ale proč ne, nijak vyloženě otravné to není. Vlastně jen hodně smutné, když si člověk uvědomí, jaký blbý osud potkal dceru pana Neffa o nějakých cca 20 let později:-(
Nevím, proč taková díla nejsou součástí povinné četby... Jistě by to konkrétního autora zlidštilo a zároveň navnadilo náctileté přesycené lacinou pornografii ze svých chytrých telefonů, tabletů a internetů vůbec.
Traband mám moc rád, ale tohle mi, kromě jednoho příběhu (Historka z podsvětí), přišlo nějaké odfláknuté. Kresby zřejmě měly působit umělecky, ale spíše vypadaly (ty povedenější) jak z hodiny výtvarné výchovy na základní škole. Škoda, některé texty určitě komiksový potenciál mají.
Protože se mi líbila první kniha, pořídil jsem si i další. Některé informace se napříč knihou (i s knihou předchozí) opakují, což mi zas tak úplně nevadí. Aspoň je paměť více fixována! Rozhodně bych ale přivítal nějaké citace… Kde se co autor dočetl, odkud čerpá… V předchozí knize (viz můj komentář) jsem narazil na drobnou nesrovnalost, která by se dala považovat za překlep, nicméně zde jsem byl nemile překvapen mnohem více. Konkrétně v kapitole o úhoři Pepíkovi. Příběh znám z vyprávění Jana Wericha (Táto povídej) a sám jsem si pak zjišťoval, jaký úhoř dnes v kašně žije. Pepík I., který pamatoval malého Jeníčka W., již v kašně nežije (uhynul 1976), googlením jsem dospěl k informaci, že v současné době kraluje v kašně Pepík III. (Pepík II. uhynul, pravděpodobně z důvodu častého stěhování, již v roce 2005). Autor tedy v knize mylně uvádí, že v současnosti v kašně žije Pepík II.
https://prazska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/7185-budovu-pojistovny-v-centru-prahy-hlida-od-roku-1914-zivy-uhor-jmenuje-se-pepa.html
Stejně jako u první knihy se ptám, kolik takových chybiček, kterých si nepovšimnu, v knize ještě je? U knihy, jistě s láskou k Praze připravované, to zamrzí. Další si však přesto zakoupím, neboť tomu fandím;.-)
Pozn. 1: V komentářích jsem často narazil na chválu fotografií pohřební tramvaje. Kdo čte knihu (a popisky obrázků) pozorně, zjistí, že se jedná o ilustrace.
Pozn. 2: Na straně 86 je vlevo dole pod obrázkem uvedeno: „Astronomická věž Klementina byla postavena v roce 1722 do výšky 68 metrů. Pracovali zde například Tycho Brahe, Johannes Kepler nebo Tadeáš Hájek z Hájku.“ Kdo se podívá na životopisná data zmíněných vědců, zjistí, že by bylo mnohem smysluplnější napsat, že pánové pracovali v Klementinu. Aby to nevyvolávalo dojem, že pracovali ve věži, která v době jejich života ještě nestála.
Suma sumárum kniha se mi líbila. Strávil jsem s ní u lampičky moc příjemné sobotní odpoledne v koutečku pražského bytečku a sáhnul jsem po ní ihned po přečtení knihy předchozí. Čte se to a prohlíží opravdu hezky a lehce. Zbývající dvě knihy z této série jsem si pak vzápětí také objednal.