LordSnape komentáře u knih
Samotný začátek, výcvik, výzva učitele na fight a okolnosti okolo Rolanda mě bavily, ale následná zápletka ohledně toho všeho "spiknutí" a samotné rozuzlení mě trochu zklamalo. Asi jsem čekal něco víc "fantastického". Kresba tradičně skvělá. Lee umí.
Moje druhá sada a mám jí snad ještě radši, než tu Steampunkovou. Obrázky samotných karet jsou naprosto dechberoucí a úžasné. Úvod do samotného vykládání a typy výkladů jsou dostačující, nicméně mi trochu chybí vysvětlení významu karet malých Arkán + jejich čtyř skupin a Arkán velkých, což bylo v knížce u SP sady lepší. Co se týče charakteristik jednotlivých karet, tak zrovna u dvorních figur se autorka kreseb nechala unést a nevysvětlila nic k jejich významu, což může začátečníky mást. Samotná práce s nimi je ale skvělá. Začátečníkům pomůže spíše učebnice výkladu, než samotná brožura.
Moc krásná akvarelová kresba. Autorka zde prezentuje své životní postoje a zkušenosti ze života squatterů, a tak je jasné, že to nemusí sednout každému. V podstatě je to příběh o životě několika lidí, kteří žijí jinak, mají své sny a cíle, ale život má někdy pro ně trochu jiné plány... Určitě je to komiks, který ve mně rezonoval ještě dlouho po dočtení.
Klasický Hill se vším, co k němu patří. Moc mě bavila kresba a první příběh, odehrávající se v minulosti. To byl pěkný masakr. Příběh ze současnosti je hodně syrový a vlastně tak trochu ze života současné mládeže.
Ze začátku jsem byl trochu na rozpacích, ale následný post-apo Gotham a pokusy o jeho záchranu mě hodně bavily, a to i přesto, že komiksy s Batmanem se už začínají dosti opakovat a vyčerpávat. Tahle série je ale po právu tím lepším.
Hezká a odpočinková fantasy. V rámci WOW je to pro mě moje knižní premiéra, ale samotný příběh znám samozřejmě z Warcraftu III. Osobně mě moc bavily jednotlivé postavy a motivy záporáků. Ostatně svět, ve kterém se příběh odehrává naskytuje spoustu možností a odboček, které by dále i lecos vysvětlily.
Dobrá a poučná kniha. Danzer nejdříve uvede historii a pozici psychosomatiky v rámci přístupu v lékařství a zcela právem vyrve čtenářovi to, co si dosud myslel, že o tomto oboru ví. Druhá část knihy se pak skládá z příkladů a klinických studií, kde se ukáže, jak se k danému problému postavit a jak jej podchytit a léčit za pomoci celostního přístupu, kdy je duše i tělo jeden veliký, harmonický celek člověka.
Mansonův životopis je zajímavý. I se vším tím ošklivým do sebe zapadá. Oceňuji, že se v knize objevilo i jeho psaní ve formě povídek a dopisů. Bohužel je to typický příklad puritánské Ameriky. Ty zvěsti kolem něj, povídačky a snahy o zdiskreditování mu zcela paradoxně pomohly tam, kde je teď. Kdyby se o něj americká společnost nezajímala, zřejmě tady asi nic nečteme. Ve své době, když začínal, bylo kapel podobného ražení dost, ale právě tahle měla to štěstí, že byla opředena oním oparem. Jeho vztahy s LaVeyem nebo druhými muzikanty také dělají své. Mansonovo vidění světa i názory naprosto chápu. Je to ztracené dítě, schovávající se v koutě, co trpí samotou a pocitem méněcennosti, kdy všichni na něj ukazují prstem, protože nezapadá. Osobně mě kniha nejvíce bavila v právě těch chvílích, kdy i on sám dokázal připustit, že by někoho bezmezně miloval a vážil si jej.
Kniha, která se dotýká mnoha témat současné Evropské problematiky. Bohužel je plná různého balastu v podobě citací a poznámek pod čarou. Komárek se nevyhne snad ničemu, co má jakýsi ten palčivý podtón, ale bohužel nenabízí žádné řešení, ale jen nahou pravdu viděnou svojí optikou. Čtení je to dobré, protože podněcuje k zamyšlení a diskuzi, ale není to žádná další bomba jako Střet civilizací.
Jodorowsky je ďábel! Je tam úplně vše, co byste v komiksu chtěli vidět, ale báli jste si o to říct.
Na téhle knize je jediné dobré, že poznáte, jak vlastně Neopolis vzniklo, ale jinak je to takové mlácení prázdné slámy na úrovni těžby známé komiksové značky.
Tohle bylo moc zábavný. Smaxův svět i samotný quest byl parádně ujetý a vtipný. :-)
Je mi jasné, co tím chtěl autor říci, ale já už jsem přeci jen četl životopisy Marpy nebo Milarepy a za nimi přeci jen Siddhártha pokulhává. Jazyk je krásný, místy trochu poeticky komplikovaný, ale to dle mě nestačí.
Příjmeně Dumasovsky dobrodružné a krásně nakreslené. Od první chvíle, kdy na scénu vtrhla Magdalena, jsem se do ní bezhlavě zamiloval!
Do třetice všeho dobrého i zlého. Některé frky jou vážně ukrutně povedené jako třeba "Lež má krátké nohy", ale většina je víceméně takovým tím průměrem nebo naprosto násilně vytlačenou kravinou od piva v hospodě.
Neříkám, že by mě to úplně zklamalo, protože jsem si od toho nic nesliboval, ale stejně jako ve filmu je hlavním tahounem Harley a ten zbytek tam tak prostě nějak existuje v prostoru a čase. Prostě jen zábavný průměr. Z postav mě nejvíce bavil (hned po Harley) King Shark.
Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposled četl knihu s tak krásným jazykem. Humor je moc milý a typicky anglicky suchý. Číst tuhle knihu je vážně milé pohlazení na duši každého estéta.
Je to nejslabší ze všech těch ilustrovaných povídek a za mě, jakožto velikého milovníka Murakamiho i nejslabší text, co jsem kdy od něj četl. Už mě nebaví, jak z nás Odeon tahá prachy. Co kdyby šli po stopách Slováků a vydali ty povídky v sebraném vydání v jedné knize, kokoti....?
Bože! Tak musím říci, že Negan předčil má očekávání a psychologie Ricka opět nezklamala. Občas přemýšlím and tím, jestli má Kirkman nějaké hranice v té nenávisti ke svým postavám anebo je bere jako figurky v rozehrané šachové partii, protože ten svět, kde původně vládli zombie, začíná být díl za dílem mnohem krutější díky samotným přeživším.
Kirkman přitápí pod kotel a na scénu přichází další ukrutný dement. Co víc si přát?