LordSnape
komentáře u knih
Psychologie davu
Gustave Le Bon
Ve spoustě věcí kniha zastarala, protože Le Bon na vše nahlíží optikou privilegovaného bohatého bílého muže evropského kontinentu a země, co si myslí, že je pupkem světa. Na straně druhé, je zde spousta zajímavých myšlenek a nečte se to úplně špatně. Je to spíše taková předehra k vědeckému pojetí davového chování, protože autor zde předkládá fakta spíše jako přednášející někde v klubu u krbu se sklenkou vína v ruce.
Zlatá ratolest
James George Frazer
Pokud budete někde studovat hermetismus a učit se umění magickému, tak Zlatá ratolest bude jedna z doporučených knih, co si budete muset přečíst. Mluvil jsem se spoustou lidí, co knihu načali a nedočetli... Musíte vydržet! Začátek je sice takový trochu těžkopádný, ale pak se to takříkajíc rozjede. Fraser chtěl svojí knihou vymýtit představy o magii, dokázat, že neexistuje a nemá na lidský život žádný vliv. Inu, povedl se mu přesný opak, protože jeho knihu nyní čtou adepti magických lóží po celém světě.
Oni nevědí, co činí
Jussi Valtonen
Kniha, kde mají všechny postavy veliké psychické problémy, které autor navíc dobře vykreslil. Je to společenský román o vztazích a moderní době, co dělá pouhý cosplay žánru sci-fi. Valtonen nastavuje zrcadlo "budoucímu" světu, ale tempo je strašně mdlé, takže mě to ve výsledku vlastně ani moc nebavilo.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Jedna z mála knih, u kterých pomůže, když vám ji načtou jako audioknihu s více herci. Teprve potom vynikne ta grotesknost a úctyhodný myšlenkový rozměr celého románu. Nicméně se při psaní Bulgakov nechal dost unést a tak spousta věcí do sebe úplně nezapadne a jsou zde scény psané spíše pro efekt.
Tajná věda v nástinu
Rudolf Steiner
Asi zatím nejlépe stravitelný Steiner, kterého jsem četl. A tím myslím fakt, že kniha nevypadá jak úplný blábol a soubor myšlenek, které si autor vysnil při účincích psychedelik. Není to špatné, je potřeba mít odstup a chápat spoustu věcí spíše archetypálně.
Sama v Tokiu
Marie Machytková
Knížka je hodně osobní a tak je potřeba k ní takto i přistupovat. Je to cesta člověka, co se zamiluje do japonské kultury natolik, aby nakonec začal studovat japanologii. Ruku na srdce - ne všichni, co máme rádi Japonsko, bychom to chtěli studovat a navíc s takovým zájmem a zápalem. Marie to zvládla a o své cestě k této vášni napsala knihu. Někteří mohou namítnout, že se o Japonsku málo dozví a jak se o pobytu v něm píše v podstatě až od půlky knihy. A o to právě jde! Mně bylo letos 39, japonskou kulturu nasávám a zbožňuji plnými doušky od roku 2007 (s malou pauzou) a do Japonska jsem se dostal až letos... Marie ukazuje, že jsou sny a plány, na které se musíme připravit, uklidit si v hlavě i ve vztazích, abychom si je mohli vychutnat.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Pro mě nejlepší Ishiguro. Musel jsem to chvíli nechat doznít, ale na výsledku to nic nemění. Je to sci-fi, ale zároveň společenská próza. Autor zde ukazuje lidský příběh, ale ústředním bodem není člověk, nýbrž robot. Je to vcelku i trochu naivní pohádka, kterou by šlo vyprávět před spaním dětem, ale zároveň hodně sofistikovaná, co nutí člověka přemýšlet o tom, co je ještě lidské a co už ne. Samozřejmě, jako třeba u Pohřbeného obra, Ishiguro nevysvětluje spoustu věcí a nechává na čtenáři, aby si sám některé prvky příběhu domyslel a pospojoval. Tady jsem mu to zhltnul a na konci zamáčkl slzu...
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
David Attenborough
Attenborough toho udělal hodně a určitě bych mu křivdil, kdybych mu nepoblahopřál za jeho práci. On přírodu více přiblížil lidem a žil pro ni. Nutno ale dodat, že většina toho, co navrhuje, se prostě asi realitou nestane. Lidé, jakožto i politici, jsou obvykle vázáni smlouvami/dohodami a jak moc dobře víme, ti největší hráči je nedodržují nebo je soustavně porušují. Dělat obrovská sympózia a debatovat o klimatu nemá smysl, pokud nebudeme poslouchat vědce. To oni by měli mít větší slovo. Pokud jste viděli dokument, kniha vám nic navíc nedá a nemá tudíž smysl ji číst.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Jedná se o knižní přepis původně divadelní hry, kde hrají prim lidské emoce, výrazy obličeje postav a to, jak mezi sebou postavy komunikují. Kniha rozhodně špatná není, ale žádný zázrak se nekoná. Na celé knize stojí a padá motiv jednotlivých povídek a to se celkem obstojně povedlo přenést i na papír. Nutno dodat, že západnímu publiku to může připadat místy trochu banální, ale musíme si uvědomit, že je to určeno pro japonské publikum, kde se podobné pocity a intimní příběhy nevytahují na veřejnosti mezi lidi, co nejsou součástí rodiny nebo kruhu blízkých přátel...
Pár much a já
Macuo Bašó
Kniha vám může posloužit jako vstupní brána do světa haiku. Je to opravdu minimalistický výběr, ale básně zde uvedené, jsou už prověřeny časem. V neposlední řadě nesmím opomenout skvělý a velmi citlivý překlad profesora Límana.
Ryby - Útok z hlubin
Džundži Itó
Ryby jsou tak debilní, až je to vlastně dokonalý. Skvělá kresba a spousta bizarních situací. Vtipné je, jak se občas nelogicky a podivně chovají jednotlivé postavy. Člověk neznalý tvorby Itóa, si bude myslet, že to musel nakreslit nějaký magor, ale sám autor je velmi příčetný a skvělý společník, co má rád své fanoušky. Potěší i dvě kratší práce, které jsou v podstatě více hororové, než samotné Ryby.
Žena ve fialové sukni
Nacuko Imamura
Téma stalkingu je v Japonsku výbušné téma a autorka se s ním poprala dle mě dobře. Co ale knize sráží vaz, je uspěchaný a nepříliš povedený konec.
Vše o čaji pro čajomily
Karel Valter
Čajová bible ČR. Drtivá většina zde platí a musíte překousnout, že pan Valter je zastáncem jednoho typu čínských čajů, které vám cpe horem dolem, zatímco ignoruje další skvělé země jako Gruzie. Skvělé čaje pěstuje třeba i Keňa. Kniha je tak oblíbená, že vychází v upravených vydáních až doposud. Velkou výhodou je, že máte vše pohromadě a zjistíte, jak je čajová kultura bohatá. Vhodného prodejce čajů a jaký vám budou nejvíce sedět si už ale dle mě musíte zjistit sami. A i v tom je to kouzlo objevování čajů.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Ishiguro v této knize se už naplno projevil jako Brit. Kdyby to napsal Japonec, tak tu čteme zhnusené komentáře, jak je kniha dobře napsaná, ale krutá a nelidsky drsná. Ze všeho nejhorší je, že se autor nechal unést a namísto děje v pozadí, do knihy propsal jen spousty nezajímavých dialogů.
Umění života po japonsku
Jo Peters
Neurazí ani nenadchne. Autorka si vyzobává z japonské kultury to, co se jí líbí a hodí, což ale zákonitě neberu jako něco špatného. Výsledkem je graficky pěkná kniha, co vám ale toho zas tolik nepředá. Pro seznámení se s japonskou kulturou vyhovující.
Vůně čaje
Jana Arcimovičová
Kniha, co se jmenuje Vůně čaje, ale o jeho aromatu zde nepadne ani slovo. Valterova bible pro čajomily je lepší , ale tady se dozvíte hodně o pěstování, historii a samotné rostlině.
Zrcadlové peklo
Edogawa Rampo (p)
E. A. Poe po japonsku s notnou dávkou divnoty. Některé texty jsou sice detektivní, ale setkáváme se tu s klasickým japonským bizárem i kritikou společnosti. Je to takový průřez tvorbou autora, takže se texty dost liší, ale spolu tvoří skvěle napsaný celek autora a slouží tak jako výkladní skříň jeho celé tvorby. Za vůbec nejlepší považuji Slepou bestii, to jsem místy hltal, jak je to geniální a vlastně i jednoduché. Doteď mám některé scény uvízlé v hlavě.
Kybersex
Přemysl Krejčík
Velmi příjemné počtení. Až mě překvapilo, jak Krejčík dokonale vystihl povahu svých textů a co se snažil říct. Je třeba mít otevřenou mysl a pomalu vstřebávat - podobně jako u Teda Chianga. Za nejlepší opus magnum této sbírky považuji povídku Čísla, která byla několikrát přepracována a na konečném výsledku je to velmi vidět.
Archa zrůd
Pavel Fritz
V současnosti můj nejoblíbenější český autor. Skvěle napsané i vypointované povídky. Jasně, mnozí už podobná témata napsali dávno před Pavlem, ale to nic nemění na tom, že to je skvělé čtení. Tato sbírka slouží jako dobrý start na seznámení se s tím, jak Pavel Fritz píše. Pokud se vám to líbí, pokračujte dalšími knihami a totálně vás to sejme.
