LordSnape komentáře u knih
O trochu slabší, než díl první, ale pořád to nakládá a je to zábava.
Četl jsem až po odvysílání první řady seriálu The Boys a je to prostě maso. Skvělý nápady, zajímavý postavy i konflikty mezi nimi. Oproti seriálu z každé stránky cítíte, že jde o neomalenou satiru, co se s tím prostě nemaže. Punisher je možná slavnější, ale The Boys jsou k dnešní pokrytecké tváři světa daleko potřebnější materiál. Garth Ennis je autor, se kterém bych hodně rád šel na nějakou panelovou diskuzi.
Můj třetí a nejméně zajímavý Wohlleben. Něco se opakuje, něco je zajímavé a jindy se prostě nudíte, protože už jste to četli v jiné jeho knize a nebo s tím prostě nesouhlasíte. Autor zná les a ekologii plic Země dobře, ale občas prostě fabuluje a jde až trochu za hranu. V knize jsou místa jak vystřižená z internetové diskuze a to číst opravdu nechcete. S autorem a jeho knihami už končím, protože mi to už nápadně připomíná dojení čtenářů a jejich portmonek.
Je to patnáctý díl a kvalita je pořád hodně vysoko! Nechápu a tleskám ve stoje! Pokud jste sem zabloudili náhodou a Mýty neznáte, okamžitě to napravte! Až na mýtický cross-over se jedná po Sandmanovi o nejlepší komiksovou sérii vydávanou u nás.
Propast času jsem v četl v tom původním, prvním vydání, s obálkou s propastí. Ta je moc hezká, nicméně ta nová s tankem je jak samotný text. Nijaká a kýčovitá.
Nápad byl skvělý, ale Bureš není dobrý spisovatel na to, aby ho prostě tak dobře zpracoval. Dokážu si představit námět jako mistrovské dílo z pera Simmonse nebo Stanleyho Robinsona. Asi nejvíc do očí bijící nesmyly jsou v té komunikaci. Středoškolačka Toňa na začátku furt opakuje, jak zná jen základy latiny, ale už v půlce knihy je schopná se svým velitelem vést až poměrně dost osobní (milostnou) i technickou konverzaci, co se týče válčení. Nečetlo se to špatně, ale je to prostě druh literatury pro konzumního čtenáře, kde se na detaily ani přesnosti nehledí. Popsat tank Tiger není až takový problém, když si stáhnete o něm stránku z Wiki, ale autor si s tím při psaní prostě hlavu nelámal.
Příběhy až tak zajímavý nejsou, kromě těch, kde se popisuje práce, jak to stavěli, ale u fotografií se budete rozplývat. Spíše než textová kniha, je to opravdu jen vizuální porno. Nejvíc hustá je asi ta chatka na poušti.
Na knihu jsem se těšil a měl v plánu si ji koupit, ale teď s odstupem času jsem rád, že jsem tak neučinil. To téma je strašně zajímavý, ale nevyužitý. Problémem knihy je v tom, že je místy až zbytečně přehnaně odborná, ale přitom vlastně klouže pořád po povrchu. Pokud chcete číst o spojení vědy a buddhismu, doporučím knihu od Dalajlamy jménem Vesmír v jediném atomu. Po dočtení ve mně převládalo takové lehké zklamání, ač kniha jako celek špatná není.
Oba příběhy zvedá nahoru hlavně kresba Manary. To je i důvod, proč jsem to četl a překousl fakt, že nemám rád historické příběhy.
Tohle mě bavilo. Příběh není nic originálního ani převratného, ale má to zajímavé postavy, hlavní hrdina je správně rozpolcený, jsou tu narážky na sadismus i masochismus a kresba je naprosto nádherná.
Mám Mœbia moc rád, ale tohle už příliš zestárlo a dnes v podstatě nemá moc nabídnout. Arzach byl ve své době jako základní kámen, na kterém ostatní stavěli, ale nyní už je v podstatě x-krát překonán. Hermetickou garáž pochopíte už jen pod vlivem hub.
Klasický Jodo. Místy mi to připomínalo Borgia, ale to je komiks kvalitativně o dvě třídy výše. Čím dál více mě prostě baví jen jeho sci-fi Jodoversum. Tohle je prostě příliš na sílu s ujetými postavami, co se chovají místy jako idioti.
Vědecká a moc vtipná kniha. Více takových.
Dnes už poměrně zastaralá učebnice půstu. Byly zde pasáže, které mě mátly, protože autor počítá s tím, že při půstu můžete jíst určité druhy potravin. Ne, nemůžete. To pak není půst. Jinak je tam ale vše potřebné. Já jsem půstů zkusil hodně a ne každému vyhovuje. Zde je programů hned několik. Určitě jsou lepší knihy na dnešním trhu, ale Dahlke byl aspoň mezi prvními a z dnešního pohledu bychom mohli říci, že byl až příliš měkký na své čtenáře.
Je to další Wohlleben prostě. Ale laťka u Tajného života stromů byla nasazena opravdu vysoko. Nedá se už ani říci, že by to bylo tak lehce a svěže napsáno.
Je to hodně zajímavé, ale pro laika strašně matoucí a místy až na sílu odborné. Pokud nejste znalý v chemii nebo geologii, budete v tom plavat. Určitě to šlo napsat lépe.
V Berlíně jsem ještě nebyl. O současném Německu by toho šlo napsat hodně, ale tahle kniha je prostě taková výkladní skříň tohoto města. Pokud se vám nelíbila kniha a nemáte rádi multi-kulti, tak do Berlína zkrátka nemáte jezdit. Nejvíce mě bavila historie bývalého letiště.
Kniha, která v podstatě neodkrývá nic. Jasně, jsou tam nějaké pasáže, ze kterých vyčteme, jaký má Laco vztah třeba ke své rodině, ale to je tak vše. Kniha podtrhuje to, co o něm už ale dávno víme. Jako jazzový trumpetista je možná skvělý, ale jako člověk, je to naprostý primitiv, co je sice chvíli zábavný, ale pak se vám stejně až moc zajídá. Jestli jste si mysleli, že v jazzu figurují samí kulturní lidé, jako je to např. u hudby klasické, tak jste se opravdu na míle zmýlili. :-)
Tohle se mi strašně líbilo, ale musíte mít vztah k danému tématu. Autorka hodně dobře popisuje práci v krematoriu (sám jsem tam byl na brigádě) a ukazuje, že smrt je něco přirozeného a pohřebnictví je tu odnepaměti. Ta práce nakládání s mrtvými, jejich kremace, kosti v kremulátoru je všude stejná. Samozřejmě je tu oproti Evropě pár odlišností, které některým asi uvíznou v žaludku, ale je to dáno také tím, že tamní obyvatelé většinou patří k nějaké aktivní církvi.
Jedná se o výcuc Tolleho knih. V zásadě se revoluce nekoná a nic podstatného autor světu nepřinesl. Nevím, kam ty peníze z přednášek a knih cpe, ale kniha je defakto do zlatavého obalu zabalený new age a vykradený buddhismus. Proč bych měl poslouchat někoho, kdo si jen bere od ostatních to, co se mu hodí, když to mohu mít v plné formě od učitele nebo mentora, který se zároveň během let někam posunul, a jeho učení je 100% autentické?