Lothar.777 komentáře u knih
Moc pěkně napsané. Žádný stromy nerostou do nebe...Kdo chce víc, nemá nic... Kůrovec není novinka... Lidi vždycky byli hloupí a neviděli dál... Na každou svini se vaří voda. V mnoha ohledech pasuje i na dnešní dobu a určitě má co říct.
Asi bych to nebral jako nějakou top story, ale četlo se to zajímavě. Strážník s hnědou minulostí přežívá v poválečném Německu a ukazuje se, že některé věci se nemění a jsou stejné pro vítěze i poražené.
Tak tahle kniha byla zabíjecí, spousta dat, výpočtů, názvů, ale jinak celkem pobavilo :-). Sice by to tak asi nemohlo úplně fungovat, ale náhoda je blbec.
Založeno na skutečných událostech, kdy k prvnímu výročí invaze do SSSR bylo sehráno utkání ve fotbale mezi německým týmem a vybranými sovětskými vězni ze zajateckých a koncentračních táborů. Po nepříznivém vývoji v prvním poločase bylo sovětskému týmu oznámeno, že v případě výhry budou popraveni...
Pobavilo. Ne úplně klasická Verneovka, ale jako povídka se to četlo pěkně. Lidi jako pokusný králíci v rukách padoucha :-)
Nenávist je silnější než hlad. Kniha se odehrává za Protektorátu, není to žádný hrdinský epos. Prostě vyprávění o životě v bídě pro Čechy, kteří koukají, jak Němci vedle mají všeho dostatek. Příběh starostlivé matky, která má sice duši odbojářky, ale zase nevidí moc daleko. Má radost, když se to po Stalingradu začalo otáčet, vítají Invazi, ale přesto je ještě čeká dlouhá doba, než se budou moci aktivněji zapojit do boje proti nenáviděným Němcům. Ten šovinismus tam je celkem markantní :-).
Takový odpočinkový dobrodružství, ale myslím, že by se to dalo napsat líp.
Asi ne úplně klasická verneovka, ale mělo to armosféru. Spíš detektivně - dobrodružný a padouch nesměl chybět, takže celkem cajk.
V porovnání s naším filmem je kniha trochu nudnější, ale číst se to dalo.
Vzpomínky kněze, který zažil posledních několik měsíců války ve vězení a později v Terezíně. Jeho pohled na věc je trochu ovlivněn tím, že Terezín pro něj představoval to nejhorší, co mohlo být. Nebylo to úplně špatné čtení, ale klidně to mohlo být lepší. Pár zajímavých postřehů, ale jinak spíš standardní čtení.
Přečteno, upřímně, po první kapitole jsem si říkal, jestli to je jako všechno...nebylo. Autor si užil slovenskou pohodu v židovském pracovním táboře, následně i transport do Osvětimi, kde se z jeho dívky stala shodou náhod "esesácká matrace" a kápo na ženském bloku ( lépe si o tom přečíst, než dělat závěry) a v životě se s touto zkušeností neztratila :-). Jeho první útěk ještě z transportu zhatil aktivní blbec ve vagónu, další útěk z Osvětimi už dopadl líp. Následovala služba u Rudé armády (resp. jejího českého pluku) a pak ještě epizodky z koncentráku, které snad vydal jako knihu povídek po válce. Po válce se mu povedlo usvědčit některé slovenské udavače, pomahače a uctívače (ale moc mu to nepomohlo). Jeho židovství se s ním táhlo po celou dobu komunismu a svým způsobem to byl tak trochu průser za průserem. Jeho vyprávění je celkem zábavné a poučné. Klidně doporučím.
Hrdinka prošla několik ghett a díky vízu do Palestiny celkem proplouvala. Nakonec byla přeložena do Bergen Belsenu, který přežila i když její svědectví je celkem silné, ač zase byla tak trochu stranou. Dal bych čtyři hvězdy, ale poslední stránky od autora knihy jsou děsný plácání jater a knihu to zabilo.
(SPOILER) Docela pohodová četba. Sice němčinu jsem si chvilkama musel domýšlet, ale ono to většinou vyplynulo z děje. Lidi v odboji - zavřený - poslaný do koncentráku - manželka sama doma se snažila nějak to pořešit a tak všelijak. A nezbytný happy end.
Vyprávění z posledních dnů v Dachau doplněné o noviny, vydané ještě v táboře a těsně po osvobození. Docela čitelné :-)
Konečně knížka na 5*. Tento autor je moc čitelný a i když třeba tohle nebyla úplně topka, furt je to super kniha.
Pojednává o "notoricky známé" (tudíž většinou v podstatě neznámé) jednotce 731 a dalších jednotkách stejného nebo podobného určení v Číně resp. Mandžusku a na jiných místech. Na rozdíl od koncentráků byli vězni (testovací subjekty) dost dobře živeni (lépe, než civilisté v okolí) a byly na nich testovány drogy, jedy, nakažlivé nemoci, očkování, omrzliny, podchlazení...). Tábory byly různě maskované - třeba pila (aby nebyl podezřelý stavební ruch a vlaky), středisko pro čištění vody nebo veterinární tábor. Na místě se kultivovaly různé nemoci, které se mohly naostro ozkoušet na válečných zajatcích. Předmětem výzkumu byly různé změny na orgánech, často zaživa vyříznutých od postižených, kteří byli zpravidla obětováni, aby nezůstali svědci. Setkáváme se s pojmem "maruta" - fošna (kvůli krytí jako pila). Po skončení války byly tábory většinou vyhozeny do vzduchu, takže nakažená zvířata se rozutekla po okolí a tak třeba v Číně měli ještě lokální epidemie moru několik let po válce. Zajímavostí je vyrovnání s viníky - v Rusku odsouzení dostali pár let a pak byli repatriováni, s USA se výměnou za informace dohodla beztrestnost. Okrajově je zmíněna bakteriologická válka a výzkum i ve zbytku světa. Jako zdroj informací určitě doporučuju, ale četlo se to děsně.
PS: Je i zmínka o filmu ... Hei tai yang 731 .... celkem humus
Vydáno hned po válce, hodně věcí chybí, něco je kapku patetické, ale asi i pár zajímavých informací. BTW. jeden ze Židů, který uklízel mrtvoly, později utekl z koncentráku a byla o něm napsána kniha aspoň myslím :-).
No, tak takto se, kamarádi, dělá propaganda . Vydáno v roce 1944, pár měsíců po Povstání. Spousta věcí sedí, ale jako válečný zpravodaj se musím postarat o to, abych vypíchl to důležité: zrada Ruska i Západu (nulová resp. minimální pomoc - i za cenu nezanedbatelných ztrát), vyhlídky Poláků na to, co bude po válce (Stalin), minimální boje v ulicích, kde bylo přemoženo jen pár hlídek (trochu v kontrastu s tím, co se píše jinde) a naproti tomu nasazení tanků, stíhačů, obřího moždíře, Brummbäry, Nebelwerfery, plamenomety, střemhlavé bombardéry. Nikde se nepíše o ztrátách techniky, které podle jiných zdrojů nebyly úplně malé, ale tak to funguje. Samozřejmě zdůrazněna humanitární pomoc trpícím civilistům a doloženo spoustou fotek. Kupodivu chybí zmínka o Dirlewanger , ale to už by ta propaganda byla trochu blbě udělaná.
No, přečíst si to za války, mezi řádkama bych viděl obrovskej průser.
Sbírka básní a epigramů z Československa a Protektorátu, vyjadřující se k aktuálnímu dění. Mnichov, Sudety, Heydrich, Lidice, Hess... Pobavilo.
No, poměrně vydatné čtivo. Část psána už v roce 1944, takže autor ještě neměl úplně přehled o tom, co se stane s viníky. Ale zase se tam objevili hned po osvobození tábora a všechno pěkně zdokumentovali. Spousta názvů je zkomolená, některé jsou pro mě naprostá novinka, Katyň je uváděna jako dílo Němců a pár dalších historických peciček. Jsou přiloženy i zprávy mezinárodních komisí a čte se to celkem pěkně. Akorát to, že se jedná o Majdanek si člověk utvrdí až skoro v půlce knížky .