lucikristin
komentáře u knih
Hejno havranů
Kate Stewart
Podle hodnocení a již čtené knížky Kluk na pravo jsem měla od knížky a autorky poměrně velká očekávání. A jsem ráda, že mohu říci, že jsem zklamaná opravdu nebyla.
Tento příběh mi otevřel dveře do světa nového žánru, u kterého je pro mě těžké udržet si seriozní tvář (zvlášť, když si většinu času čtu ve vlaku, na veřejnosti). Musí být poměrně těžké popisovat do detailu intimní scény tak, aby to člověk hned neodložil a knížku nezavrhnul, ale Kate Stewart si dle mě vede skvěle. Líbilo se mi propojení s tajným spolkem, o kterém jsme se dozvěděli sice stručnou kostru, ale hned to příběhu přidalo na tajemnosti a nechávalo to čtenáře trochu přemýšlet (a Cecílii také).
Hned beru do ruky druhý díl!
Vysněný cíl
Kate Stewart
Sice tu čtu dost komentářů, že tento díl byl zbytečný, ale mně to tak nepřišlo.
Poprvé se tu objevuje vyprávění i z pohledu někoho jiného než Cecílie a myslím, že to dost objasnilo celou podstatu Havraního spolku, jeho začátku, cílů a komplikací, které ho na cestě potkávaly.
Prolíná se tu dost linií, které ale na sebe poměrně navazovaly a dovysvětlovaly dost věcí, které by čtenář asi jen tak nepochopil. Do toho tu je současnost, kde se Tobiáš opět snaží získat srdce své milované, která mu to ale vůbec nedělá jednoduché. Za mě to je solidní zakončení této série, která se určitě zařadí k mým oblíbeným a které mě mrzí, že už je konec.
Exodus
Kate Stewart
Já touhle sérií prostě žiju a dle toho, jak mě tento díl rozebral, možná až moc. Byla to horská dráha emocí - od druhé půlky jsem byla často teda smutná, oči mi přeskakovaly nevědomky řádky a stránky a hledaly nějaký náznak toho, že je špatným dnům konec a bude to zase hezké, intimní a úsměvné. Ale Kate Stewart se s tím tedy nepárala a dala slušnou nálož toho, v co jsme nikdo nedoufal.
Trošku mě zklamalo to, že jsme skočili o pár let dopředu, a tak jsem s Cecílií už nesdílela tu samou věkovou kategorii. Ale pořád si nějak udržuje takovou povahu, jak ji známe z předchozího dílu, jen má teď o trošku ostřejší lokty.
Třetí díl bude přečtený jedním dechem!
Pozvaní
Jennifer McMahon
Zatím nejdelší knížka, kterou jsem kdy četla a musím říct, že mi stránky ubíhaly před očima!
Upřímně jsem neměla úplně očekávání hororu, ale je pravda, že právě toto označení mě na knížce zaujalo. Líbilo se mi střídání úhlů pohledu různých postav, takže jsem poznávala jak jiné domácnosti, tak i jiné doby. A posledních 100 stránek bylo tak napínavých, že jsem knížku odkládala opravdu nerada. Do té doby se klidným tempem Helen zaobírala historií svého pozemku a společně s Natem stavbou svého vysněného domu a Olive hledáním indicií k nalezení své matky. Ale potom už do sebe informace pouze zapadaly. I přesto, že rozuzlení bylo z části předvídatelné, jsem byla z určitých věcí překvapena, třeba z faktu, že ne všechny postavy ukazovaly svou pravou tvář.
Moje první knížka od této autory a určitě ne poslední!
Kluk napravo
Kate Stewart
Knihy tohoto žánru moc nečtu, ale tady mě zaujala anotace, která vyznívala celkem oddechově a romanticky. Příběh se mi četl dobře, i když se první půlka poměrně táhla, ale o to mi přišlo seznamování Thea a Laney poněkud reálnější a občas jsem se přistihla, že kopu nožkama ve vzduchu a usmívám se, jaká byla mezi nimi postupně gradující chemie.
Líbilo se mi, že se nám dostalo pohledu jak Thea, tak Laney a mohli jsme tak vědět, co obě postavy k sobě navzájem cítí, i přesto, že se to mohlo zdát předvídatelné a očividné.
Jediné, co mě překvapilo, bylo, že anotace popisuje především záměry Troye převzít hlavnímu hrdinovi přítelkyni, ale v knize se to (v poměru s celkovým počtem stran) objevilo pouze párkrát. Spíše se jednalo o postupné roztomilé zamilovávání hlavních postav. A potom tedy podrobně popsané scény intimní, které mě po romantických gestech a stydlivém chování velmi překvapily :D A že se nám jich v druhé půlce příběhu dostalo dost! Ale o to víc jsem zvědavá na autorky sérii Havraní bratrstvo.
V zajetí divočiny
Ulf Kvensler
Na první pohled mě určitě zaujala obálka a anotace popisující příběh, jehož podobiznu ve své knihovně ještě nemám, proto jsem nad koupí dlouho neuvažovala.
Líbily se mi barvité popisy krajiny Sarku a jako milovník takových prostředí (ne však neustálého chladna, v němž se postavy nacházely) jsem si živě dokázala představit výhledy, které Anna (z jejíhož pohledu je příběh vyprávěn) obdivovala. V knize se střídají 2 časové linie doplňující se navzájem o informace, vhodně na sebe navazující. Občas se objeví retrospektiva do studia na vysoké škole, více poznáváme pozadí tří dobrých přátel a i když se mohou zdát nepodstatná, pomáhají pochopit především závěr knihy.
Během čtení jsem si myslela, jak je příběh předvídatelný, však přeci už jen z krátké charakteristiky na zadní straně knihy je očividné, jak se budou okolnosti vyvíjet - černobíle vystiženo dobro a zlo. Ale konec mě tedy překvapil, jak to pravděpodobně autor zamýšlel. Je ponechán lehce otevřený, ale ne tak, abych po dočtení byla zklamaná.