Lucissia komentáře u knih
Donesl Ježíšek. Dopředčítáno, ale něco málo mi ke spokojenosti chybělo. Milé, hezké, ale na pět hvězd to není. :-)
Od Ježíška, a líbila se mi moc. Propracovaná, tak jak jsem u paní Klevisové zvyklá. Námět celkem jednoduchý a jak se z něho dá krásně těžit. :-)
Dočteno, abych měla Klevisovou komplet. Ano, nebylo to špatné, přesto mám raději detektivky, které se odehrávají u nás. :-)
Koupeno snad ještě na základce, tehdy obrovská spokojenost. Teď oprášeno a je fakt, že na pět hvězd to není, ale i tak to je dobrá vzpomínka na oba filmy. :-)
Připomenuto. Od Lanczové spíš podprůměr, má daleko lepší knihy. :-)
Super, četl můj syn, na konci moc brečel, a teď jsem dočetla i já. :-)
Dobře, že jsem si nechávala tuhle knížku od mé oblíbené autorky až nakonec. Raději čtu příběhy, co se odehrávají u nás. Tady se mi pletla jména, lidé, proto mi trvalo dost dlouho, než jsem knihu přečetla. Nelituju, ale přesto mám raději, když Bergman pátrá u nás... :-)
Po vcelku dobrém Poseroutkovi se mi tahle kniha moc nelíbila. Uvidíme, co na ni řekne syn.
Opakování povinné četby. Jisté kvality příběh má, ale že by to byl vyloženě nářez, to asi ne... :-)
Kniha nezklamala, taková prázdninová oddychovka a repete po letech. Pavel byl sympaťák, Radka už o poznání méně. Ovšem, pobavily scény z autoškoly, taky jsem se učila ve Favoritu, jen nebyl zelený, ale červený. :-D
Tak jsem si ráda připomněla devadesátky, čas, kdy kluci museli na vojnu, kdy se psaly dopisy a mobily neexistovaly... Mělo to svoje kouzlo. :-)
Podle odrbanosti knížky soudím, že tuhle jsem půjčovala na střední nejvíc. A teď jsem si ji zase ráda připomněla. :-)
Zbytečně jsem se bála u první detektivky autorky, že s dalšími knihami půjde kvalita dolů. Nešla.
Paní Klevisová umí výborně popisovat povahy lidí, vztahy a i prostředí v knize bez toho, aniž bych si řekla, že je toho či onoho moc. Pro mně opravdu tak akorát. Takže spokojenost. :-)
Celkem dobrá alternativa za staré skvělé Čtyřlístky, které se dnes vyvažují zlatem. :-)
To bylo krásné čtení. Tedy až na dvě poslední kapitoly, u nich jsem měla knedlík v krku a hodně mě štípalo v nose...
Líbilo se mi oslovování Františky: Paní dobrodějko. :-) Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, je to jedna z těch, na které se nezapomíná. :-)
No, nedivím se, že se tyhle knížky synovi tak líbí. Tento díl je fakt zábavný. :-)