ludek.n
komentáře u knih
Bůh či ďábel
Jarmila Loukotková
Francie 15. století a vzrušující doba Panny orleánské ožívají v románu Jarmily Loukotkové jako by tam autorka sama byla a všechno pro nás zaznamenala. S mistrovstvím sobě vlastním nám předkládá pohnutý příběh maršála Jiljí de Ritz, který po boku Panny Jany bojoval za Boha a svého krále proti Angličanům, a pak po tragické smrti své spolubojovnice vše proklel a obrátil se k ďáblu. Tato myšlenková selekce také pomyslně dělí knihu do dvou bloků, z nichž kuriózně ten čistý a bohabojný mi přišel daleko napínavější, než ten protkaný zlem, bezcitností a nemorálností. Smrt Jany z Arku je zlomem, při němž se proměňuje nejen osobnost hlavního hrdiny, ale i samotná linie vyprávění. To, co bylo doposud podnětné a uchvacující, pomalinku a jistě sklouzává do modloslužebného blábolení a nic neříkajícího kroužení kolem horké kaše. Už na začátku knihy jsme v příběhu vlastně na jeho konci, proto je nám sled událostí předkládán v jednotlivých retrospektivách. Lehce to ubírá momentu překvapení, neboť jen nedovtipný čtenář by nepochopil, k jakému konci to celé směřuje. Na druhou stranu, velice atraktivní závěrečná prolínačka dvou soudních procesů je parádička par excellence. „Ráj, nebo peklo. Bůh, nebo Ďábel. Na nás je, abychom si svou pozemskou poutí vydobyli a zasloužili jedno nebo druhé.“
Periférie
Karel Misař
Karel Misař nám ve svém románu Periférie představuje Františka Šandera, kterého poznáváme po jeho přesazení z rodného Újezda do Prahy, kde se začíná jeho studium na výběrovém Benešově reálném gymnáziu. Dozvídáme se, co to znamená pro mladíka z dělnických slumů Židovny každý den dojíždět do velkého města a vystačit si s minimem financí. Na pozadí bouřlivé doby budování socialismu pak sledujeme Františkovo dospívání a proměnu v mladého muže, který bere svůj život do svých rukou. Misař se přitom brání společenské angažovanosti svých hrdinů, nechává je klouzat po povrchu státotvorných událostí a soustřeďuje se výhradně na osobní prožitky a zkoumání vzájemných interakcí mezi jednotlivými postavami. Jeho úhel pohledu je originální, vychází z dětské naivity a formuje se v nenápadnou, nepříliš optimistickou, budoucnost, plnou strádání a překážek. Rozhodně se nejedná o nadšený budovatelský román, který by oplýval proletářskými agitkami. Spíše je to střízlivá kronika části jednoho života, která neoslňuje dějovým napětím, neočekávanými zvraty ani lákavým prostředím, ale vnitřní závažností, budovanou stroze a pečlivě dílek po dílku.
Opojení z proměny
Stefan Zweig
Zweigovo Opojení z proměny je moderní poválečná variace na pygmalionské téma, které však zachází ještě hlouběji do struktury sociálního uvědomění a hledá více než překvapivá a neobvyklá východiska. Z plaché, nesmělé a zakřiknuté poštovní úřednice Kristiny Hoflehnerové se ze dne na den stává vitální, sebevědomá a okouzlující mladá dáma, která ve švýcarském lázeňském středisku na potkání láme mužská srdce a svou naivní bezprostředností rozehřeje dokonce i duše zasloužilých starých pánů. Jak už to však v podobných případech bývá, nic netrvá věčně a pád bolí tím více, čím výše se vystoupí. Návrat k všednímu životu (zvláště pokud je bídný a nanicovatý) nikdy nebývá snadný, ať už se na to člověk dívá jakoukoliv optikou. Dokud Stefan Zweig buduje příběh v těchto intencích, nemám žádné výhrady. S příchodem ztroskotance Ferdinanda Farrnera však dochází ke změně, vyprávění se otáčí proti větru a těžkne. Do soukolí stroje se dostává písek a s každou další otočenou stránkou se z hodnocení odlupuje jedna hvězda. Nic proti otevřenému konci, ale závěrečný Farrnerův pamflet je skutečné utrpení.
Dlouhý stín času
Pavel Nauman
Dlouhý stín času začíná nenápadným podvůdkem s šedesáti gramy zubařského zlata, který se jen díky horlivosti jednoho praporčíka obvodního oddělení policie dostal na pražskou kriminálku, kde se ho ujal poručík Truhlář. Nic, co by stálo za povšimnutí. Dokonce sám poručík se případu věnuje tak trochu proti své vůli a je přesvědčen, že tu vlastně není co řešit. Zdálo by se, že vražda hlavní podezřelé tuto apatii naruší a rozbouří klidné ubíhání příběhu, ale opak je pravdou. Všechno je tu takové mlhavé, nevýrazné, skoro by se dalo říct nudné: zločin, pachatel, svědci, indicie i důkazy. Jenže pozor! Lámat nad Naumanovou kriminálkou hůl by bylo předčasné a nerozumné. To, co se začne dít v druhé polovině románu, má k nudě nekonečně daleko. Jakmile se kola případu roztočí, s brzdovým pedálem si nemá cenu pohrávat, protože tenhle kolos zastaví až poslední stránka. Najednou se toho děje strašně moc, je v tom síla a jsou v tom emoce. Nic už není zbytečné, nic nesmíte zanedbat ani přehlédnout. Mlha je pryč a vy se nestačíte divit, co si to na vás autor připravil. Tohle je trefa do černého…
Kohout je mrtvý
Ingrid Noll
Když se osamělá Rosemarie Luisa Hirtová na stará kolena zamiluje do šarmantního učitele Rainera Engsterna, nikdo z jejich okolí netuší, jaká vražedná apokalypsa se to právě začala. Ingrid Nollová je považována za německou odpověď na anglicky píšící autorky detektivek, kterou navíc z davu vyděluje její vytříbený smysl pro psychologii postav a především grotesknost jejího podání kriminálního žánru. Pravdou je, že bizardnější případ, než jaký popisuje tato kniha, aby jeden pohledal. Ich forma tomu nasazuje korunu a dodává pečeť kuriózní neopakovatelnosti. Ona to vlastně ani není detektivka v pravém slova smyslu, ale spíše sociální román se zabijáckým podtextem, který je potřeba brát s pořádnou dávkou uvědomělé nadsázky. Dějová linka je jasně vymezená a poměrně přímočará. Postav je tak akorát, aby to nebylo suchopárné ani přehnaně exponované, přičemž jejich profilovaní je spíše zkratkovité. Smířlivé finále si podrželo laťku grotesknosti nastavenou stále minimálně na evropský rekord, nicméně není zase až tak hloupé. Čtení pobavilo, ale podruhé bych do toho asi nešel.
Utrpení jiných
Val McDermid
Tony Hll a Carol Jordanová se nezávisle na sobě vrací do Bradfieldu, aby se ujali případu sériového vraha prostitutek a také starého nevyřešeného zmizení dvou malých chlapců. Skoro se už stává pravidlem, že Val McDermidová rozsekne děj do dvou souběžných větví, jimž se naši hrdinové s různým zápalem a nasazením věnují v průběhu celé knihy. Někdy si jsou obě linie rovnocenné, jindy - jako je to například i tady - je jedna hlavní a výraznější, zatímco druhá zůstává v pozadí a vyplňuje mezery. Autorce se tímto nabízí možnost, hrát si z dynamikou vyprávění a sekvencovat napínavé momenty podle vlastního uvážení. Že toho Val McDermidová využívá plnými hrstmi netřeba pochybovat. Ruku v ruce s dobře zvolenými osobnostními profily, emočně rozkolísanými a zatíženými kdejakým traumatem, jde i mistrná gradace událostí, které ve finále naberou tak strhující tempo, že není šance zastavit dříve než na posledních řádcích knihy. Tahle skutečnost řadí Utrpení jiných k bestsellerům, kterým bezpochyby stojí za to věnovat pozornost.
Krejcarový román
Bertolt Brecht
Žebrácká opera Johna Gaye se Brechtovi stala zdrojem napřed pro divadelní představení, poté pro film a nakonec i pro Krejcarový román, v němž ještě více rozšířil a přiostřil svou sociálně kritickou satiru, zaměřenou především na londýnskou společnost na počátku 20. století v době tak zvaných búrských válek. Bertolt Brecht byl nicméně především dramatik a básník, a tak Krejcarový román je kuriózně jeho jediným dokončeným románem. Možná i proto je dnes řazen k nejsvéráznějším dílům moderní literatury a i po letech je jeho vypovídací schopnost na vysoké úrovni. Navíc se i (navzdory statusu „literární klasiky“) poměrně dobře čte, i když za sebe musím přiznat, že jsem to měl jako na houpačce: většinu času si kniha uzurpovala všechnu mou pozornost, ale našly se i partie, kde jsem měl problém udržet oči na řádcích a nezívat přitom jak rozvrzaná skříň v průvanu. Politika, ekonomie a sociologie s nádechem proletářských invektiv určitě nejsou obory, které bych vyhledával, Brechtovi se přesto podařilo ukout z nich natolik zajímavý ingot, že po dočtení tohoto jeho dílka rozhodně nemám pocit, že jsem svůj čas nějak promrhal.
Moře pod Oděsou
Clive Cussler
Zatímco Dirk Pitt junior a jeho sestra Summer pátrají pro zlatu Romanovců, jejich otec se s pomocí sličné agentky Europolu snaží zabránit třetí světové válce. Cusslerové pohotově reagovali na anexi Krymu a už v roce 2016, kdy román vyšel, předjímali rusko-ukrajinskou válku. Máme tu proto proruské separatisty, ukrajinskou osvobozeneckou armádu, agenty ruské rozvědky a samozřejmě také oběti válečného konfliktu a jejich pozůstalé, z nichž někteří mají sílu, moc, odhodlání i prostředky pro pomstu (kdyby to bylo jen takto jednoduché). Téma, zasazené do až nebezpečně aktuálních reálií, je nicméně více než roztěkané a skáče od čerta k ďáblu rychlostí závodního člunu. Nevíte, zda máte věnovat pozornost potopenému torpédoborci Kerč, havarovanému bombardéru Tupolev TU-4, Krymské hvězdě a jejímu tajemnému nákladu, osmanskému vraku Fethiyi, lehkému křižníku třídy C Britského královského námořnictva Canterbury, HMS Sentinelu nebo ruské ponorce Pelikanu. V konečném důsledku je z toho guláš, ne nepodobný dortu kočičky a pejska, který chutná poněkud hořce. A to se nad Pittovským juniorským pátráním ještě vznášejí odvážné zásahové akce „staré“ gardy. Prostě méně je někdy více a pod Oděsou to platí do puntíku.
Poseidonův šíp
Clive Cussler
Edward Bolcke je muž, který touží nejen po moci a bohatství, ale i po pomstě za příkoří na něm spáchaná. Mikrovlnný systém na rozhánění davu se v jeho rukou proměňuje ve smrtící zbraň. A nyní si dělá zálusk i na chloubu amerického námořnictva - ponorku Sea Arrow. Zastavit jeho řádění může jen ředitel NUMA Dirk Pitt. Poseidonův šíp se ničím neodlišuje (myšleno v dobrém i špatném) od ostatních společných prací Clive a Dirka Cusslerových. Sympatický a neohrožený hrdina za pomocí přátel a agentů všech možných vládních agentur, příležitostně i speciálních zásahových týmů, musí zabránit padouchům v páchání jejich nepřístojností, ať už se jedná o únosy, pirátství, krádeže, zotročování nebo dokonce vraždy. Nástrojů, jak toho dosáhnout je po ruce vždy spousta. Nezřídka jsou vysoce sofistikované, vybrané výhradně pro danou operaci a na nejvyšší technické úrovni, ale ještě častěji jsou hrubé, náhodné a improvizované. Jak například zachránit sestru z poničené ponorky za mnoho milionů dolarů? Použijete ulomenou vlajkovou žerď z nedalekého potopeného vraku. Jednoduché a účinné. Příběh honby za Sea Arrow je navzdory všem elektrizujícím ingrediencím přesto jaksi těžkopádný, unavený a zahrabaný do bahnitého sedimentu, jenž ho drží dole u dna. Vlastně až v závěru knihy v Panamském průplavu se začne tlačit vzhůru k hladině, ale na oslepující zážitek už je trochu pozdě. Potenciál Barbarigo z prologu zůstal nevyužit a i samotné finále je více než rozpačité.
Znamení půlměsíce
Clive Cussler
Fundamentalistické hnutí v Turecku nabývá na síle. Vinu na tom nese Ozden Aktan Celik, který řadou útoků a náboženských provokací podněcuje nespokojenost lidu. Muž, který sám sebe považuje za potomka osmanských sultánů, chce svrhnout vládu a na jejích troskách vybudovat novou mocnou říši. To by ale nesměl narazit na Dirka Pitta a jeho přátele. Cusslerovi se ve Znamení půlměsíce pustili hned do několika zdánlivě nesouvisejících dějových linií: Dirk Pitt junior jde po zlodějích historických artefaktů, jeho sestra Summer pátrá po tajemném Manifestu a jejich otec společně s nerozlučným Alem Giordinem vzdorují sourozencům Celikovým a snaží se překazit jejich vražedné plány. Vše samozřejmě směřuje k velkému třesku, který dá všechny události do patřičných souvislostí. Měl jsem nicméně pocit, že se to tentokráte tak trochu nepovedlo, že Cusslerovi museli použít hever a vynaložit více síly, než by bylo zdrávo, aby jim ozubená kola zapadla do sebe. Rozháranost a spletitost, která postrádala opodstatnění, podkopaly účinkujícím půdu pod nohama a nechaly je v tom plácat se z Dardanel až téměř k Bosporu, o Kypru, Orknejích a dalších místech ani nemluvě.
Ďáblův dech
Clive Cussler
Šéf společnosti Terra Green Industries Mitchell Goyette je chamtivý a bezcitný pokrytec, kterého zajímají jen peníze a moc. Když jeho zabiják zkříží cestu Dirku Pittovi, začíná zápas nejen o pozice, pravdu a čest, ale také o holé přežití. Román Ďáblův dech otce a syna Cusslerových si rozhodně nečiní nárok na originalitu, neboť je vystavěn z dobře známých, prověřených ingrediencí a podle osvědčené trademarkové šablony. Máme tu odporného bídáka, odvážné hrdiny a zápletku vpravdě grandiózní, ekologickou a nadčasovou. Stárnoucí Dirk je stále při síle a chuť riskovat (stejně jako napravovat křivdy světa) ho neopouští ani na chvíli. Nechybí odvážný Al Giordino ani zvídavé Dirkovy děti. Tradičně se dějem mihne labužník St. Julien Perlmutter, senátorka Loren Smithová nebo počítačový mág Hiram Yager. Autorům ke cti nutno přiznat, že jejich společná díla jsou pokaždé naládována adrenalinem, až stříká všem zúčastněným z uší, a také to, že v každé knize je minimálně jedna scéna, která člověka doslova a do písmene posadí na prdel. Jen urputná snaha Cusslerových vytvořit molocha, který rázem pohltí celý svět a zatřese vesmírem, mi brání jejich vymyšleným dobrodružným eskapádám bezvýhradně podlehnout.
Čingischánův poklad
Clive Cussler
Před osmi stoletími se z mongolských hor vyřítili Čingischánovi bojovníci, aby si podmanili polovinu světa, nyní se o totéž, jinými a modernějšími metodami, pokouší Tolgoj Borjin, nesoucí ve svém srdci tajnou touhu obnovit slávu země a národa, jehož je příslušníkem. Cusslerovi se do toho jako obvykle vrhají po hlavě a trochu překvapivě vracejí do hry „starou“ gardu. Dirk Pitt mladší a jeho sestra Summer v tomto pokračování hrají jen epizodní role a veškerá tíha dobrodružství je tedy zpátky v rukách jejich otce a jeho nejlepšího přítele Ala Giordina, kterým pak zdatně sekunduje i Dirkův zástupce v agentuře NUMA Rudi Gunn. Chybí snad jen pověstný doutník admirála Sandeckera a jeho brilantní tahání za provázky vládních zmocněnců, někdy i samotného prezidenta. Díky všem těmto indiciím tak máme před sebou jednu další klasickou adrenalinovou plavbu po řekách, jezerech, mořích a oceánech světa. A pokud je potřeba vzít to zkratkou a nenápadně, vždycky se tu najde nějaký ten akvadukt vedoucí správným směrem. Zvláště pokud je v sázce poklad. Nemá sice se slavným Čingischánem nic společného, ale je to blízko a je to prostě a jednoduše zábava, která se jen tak neomrzí.
Znovuzrození Valhaly
Clive Cussler
Naftařské konsorcium Cerberus Corporation jde za svými cíli doslova přes mrtvoly. Kdokoli se jim připlete do cesty, je nemilosrdně zničen. Svými útoky proti Emerald Dolphinu a Golden Marlinu však naštvali Dirka Pitta, a ten si žádnou ránu nikdy nenechal líbit, aniž by ji hned nevrátil zpátky. Cusslerovo Znovuzrození Valhaly mě opravdu hodně bavilo. Ze začátku jsem sice nechápal, co s celým tím vražedným tažením Curtise Merlina Zaleho mají společného Vikingové nebo kapitán Nemo se svým Nautilem, ale i tak jsem si naplno užíval všechny dramatické momenty, které kniha nabízí, záchranou cestujících Emerald Dolphinu počínaje a útokem proti Mongol Invaderu konče. Cussler je nebývale emotivní, což mu ovšem nijak nebrání ládovat do jednotlivých epizod tuny adrenalinu a vyhrotit je na samou mez únosnosti. Nebýt onoho politikaření ve střední části příběhu, které rozjetý vlak zabrzdí do neskutečně loudavého a ospalého tempa, z něhož se pak souprava horko těžko hrabe zpátky k frenetickým výšinám, zvažoval bych i plný počet hvězd. Zvláště když se ve finále připomene úplně první Dirkovo dobrodružství z Pacifického víru, jehož následky jsou ohromující a je více než pravděpodobné, že prosáknou i do dalších dílů. Takže je určitě na co se těšit…
Sahara
Clive Cussler
Dirk Pitt dostal poměrně jednoduchý úkol: odhalit příčinu znečištění řeky Nigeru, které hrozí ekologickou katastrofou nebývalých rozměrů. Že bude přepisovat americké dějiny, objevovat slavné, dávno ztracené aviatičky, nebo s pouhými čtyřiceti muži zásahové jednotky OSN bojovat proti celé tisícihlavé maliské armádě generála Kazima, ho jistě nenapadlo ani ve zlém snu. Už se skoro stalo pravidlem, že Clive Cussler hned na úvod nadhodí téma, které pak s obsahem zbytku knihy v podstatě nijak nesouvisí, přičemž ho znovu vytáhne až na samém konci celého vyprávění, kde mu uštědří úder basebalovou pálkou a nechá na vás se s tím popasovat. Klamání tělem má autor skutečně zvládnuté na jedničku. Zatímco přemýšlíte, co měla znamenat ona hrdinská plavba konfederačního bitevníku Texas, před očima se vám odvíjí příběh, který sálá vražedným pouštním horkem, slibuje zničení veškerého života na zemi a samozřejmě neopomene chřestit zbraněmi všech možných kalibrů. Na jednu stranu je Sahara jedna velká dobrodružná jízda s plynovým pedálem na podlaze, nemilosrdná a bez skrupulí uhánějící vpřed, na stranu druhou vás napadá, zda má ten příběh takovou jiskru a potenciál, aby se k němu chtěl člověk ještě někdy vrátit a přečíst si ho, byť s menším nadšením, znovu. Po dlouhé diskuzi se svým svědomím hlasuji pro „ne“. Takže standardní zábava s několika úchvatnými scénami, která pobavila, ale do paměti se výrazně nezapsala.
Dračí dech
Clive Cussler
Když se tajné japonské bratrstvo Zlatých draků rozhodlo poněkud nevybíravým způsobem ovládnout svět, udělali ve svých plánech dost možná jednu jedinou chybu. Únosem senátorky Loren Smithové na sebe poštvali nejzavilejšího nepřítele, jakého si kdy vůbec dokázali představit - senátorčina přítele Dirka Pitta. Dračí dech je typickým představitelem dobrodružných technothrillerů, lákajících čtenáře na elektrizující zápletku, řadu neuvěřitelných zvratů a nepolevující tempo. Karty jsou na začátku hry rozdány jednotlivým hráčům podle jasně daného klíče, aniž by přitom odhalily, kdo má v rukách jaké trumfy. Vynášení žolíků se děje s neochvějnou jistotou vždy v pravou chvíli a na tom správném místě. Cusslerův hrdina je ve svém snažení dosáhnout cíle nezadržitelný a v této knize možná poprvé ztratil i svůj pověstný sarkasmus. Nazíráno touto optikou je kniha oproti svým předchůdcům vážnější, což je na druhou stranu vyváženo nepoměrně fantastičtějším prostředím podzemních robotických měst. Japonský pokrok a ekonomickou nadvládu prostě nikdo nezastaví. Přestože Dračí dech nabízí opět spoustu dramatických momentů v duchu "akce stíhá akci", působil na mě o poznání sterilněji a zakonzervovaněji než předchozí díly série. Chybělo mi ono pověstné kopnutí do vrtule, které by celé vyprávění zvedlo ze standardní letové hladiny někam k výškám.
Poklad
Clive Cussler
Dirk Pitt zprvu pátral po havarované ruské ponorce, a posléze po pozůstatcích bájné Alexandrijské knihovny. Když ale neznámí útočníci unesli jeho otce, neváhal ani chvíli a se svou pověstnou buldočí neústupností se vydal po jejich stopách. Deváté pokračování Dirkových dobrodružství je proto navzdory jednoznačnému titulu o všem jiném, než o hledání pokladu. Máme tu hned zkraje atentát na generální tajemnici OSN, nepokoje v Egyptě, hrozící státním převratem, protivládní demonstrace v Mexiku pod taktovkou novodobého aztéckého mesiáše, únosy, vraždy, a samozřejmě i hřmění ve sklenici vody, postavené v oválné pracovně Bílého domu, odkud americký prezident vše bedlivě hlídá a dozoruje. Onen poklad, který představují nejlepší umělecká díla, knihy, svitky a dokumenty, zachráněné před šestnácti sty lety z Alexandrijské knihovny, tu hrají po celou dobu druhé housle, navíc notně zpolitizované, a objeví se až jako douška na závěr příběhu, aby ho celý zarámoval a naladil do patřičné tóniny. Dirk Pitt je stále nezdolným a neprůstřelným hrdinou, ženy jsou krásné a sexy chtivé, zloduši drsní, nelítostní a odporní. Ve světle předchozích dílů se už nicméně objevuje lehounké vykrádání sebe sama. Dopředná rychlost je naštěstí zatím nastavena natolik vysoko, že celistvý dobrodružný zážitek nemůže být tímto handicapem pokažen.
Smlouva století
Clive Cussler
Severoamerická mezinárodní smlouva byla uzavřena už v květnu 1914, ale protože se její dva podepsané exempláře záhadně ztratily při tragických nehodách diplomatů, kteří ji převáželi, nedošla nikdy naplnění. Nyní je Dirk Pitt pověřen úkolem zjistit, co z dokumentů přežilo dvě neblahé tragédie. Jak je už dobrým zvykem v Dirk Pittovské sérii, nezaměřuje se Clive Cussler pouze na jedinou nosnou dějovou linii, ale spouští vedle ní hned několik dalších, více či méně souvisejících, zápletek. Díky tomu se neseznamujeme jen s pátráním po troskách potopené lodi Empress of Ireland, či havarovaného Manhattan Limited expresu, ale zabrousíme i do vod britských tajných služeb nebo do ovzduší politické řevnivosti mezi jednotlivými provinciemi Kanady. Na rozdíl od některých dřívějších epizod, které končily ve slepých uličkách, tady Cussler vytěžil i z vedlejších témat maximum a nakonec je elegantně spojil do jednoho celku, který vygraduje v ne sice oslepující, ale docela inteligentní finále. Mohlo by být dokonce ještě dramatičtější, nevědět s jistotou, že hlavní hrdina všechna svá bláznivá dobrodružství přežije a s úsměvem sobě vlastním nás přivítá v další knize.
Pavučina
Karin Slaughter
Návrat policistky Leny Adamsové do rodného Reece rozhodně nepatří mezi nejšťastnější události jejího života. Trýznivé vzpomínky na dětství, pochybnosti a nezodpovězené otázky ji vrhnou do víru děsivých událostí, které svým hledáním pravdy nastartovala. Ani šestá kniha Grantské série nezůstala v klidných a bezpečných vodách některého z jižanských přístavů, ale vydala se do peřejí nacionalistického fanatismu, rasové nenávisti, korupce a špinavého obchodu s drogami. Karin Slaughterová prostě nehodlá stát při zdi a zpracovávat běžná a jednoduchá témata. V Pavučině znovu dokazuje, že umí psát strhující dramata s ostře nabroušenými kůly, v jejichž finálních pasážích rozdrtí na prach vše, na co si vzpomene. Dokáže být stejně drsná a nemilosrdná, jako konejšivá a vlídná. Předkládá nám zde dvě časově posunuté dějové linie, v jedné úřaduje Lena Adamsová, v druhé šerif Jeffrey Tolliver a patoložka Sára Lintonová. Jakmile se obě linie spojí, už není cesta zpátky a obrátky nadobudou nadkritické hodnoty. Finální lety střemhlav jsou v podání Karin Slaughterové opravdu dechberoucí a hrozí při nich zlomení vazu i přesto, že sedíte pohodlně v křesle. Pavučina je určitě důstojným (a trochu i smutným) zakončením zajímavé série.
Stigma
Karin Slaughter
Hříchy minulosti zasahují svými důsledky do současnosti, která se na policejní stanici v Heartsdale proměňuje v děsivou noční můru. Soudní patoložka Sára Lintonová se utíká ke vzpomínkám, aby objevila východisko ze vzniklé krize. Karin Slaughterová nás tentokráte vezme na retrospektivní výlet proti proudu času, přičemž nás zavede dokonce ještě před události prvního románu celé série a dám nám nahlédnout do samých počátků mileneckého vztahu Sáry a jejího budoucího manžela, šerifa Jeffreye Tollivera. Retrospektiva je to notně hrubá a ušpiněná. Pokud byste čekali nějakou romantickou love story, budete těžce zklamáni. Jižanské městečko Sylacauga je totiž všechno jiné, jen ne to nejpříjemnější místo na Zemi. A je vlastně úplně jedno, jste-li místní hvězda nebo poslední outsider. Při nahlédnutí za závěsy jsem měl často pocit, že depresivnější prostředí snad ani neexistuje. Ty odpudivé provinční ksichty místních „hrdinů“ a patolízalů mě strašily ještě dlouho po dočtení knihy. Připočtěte nesmyslné a zcela pomýlené násilí Erica Kendalla, jehož psychologický profil spadá do kolonky psychopat, a je jasné, že tohle není žádné uhlazené čtení pro příjemné večery. Ani mě nenapadá, co si z něj vzít dobrého pro sebe sama…
Zloděj temnoty
Richard Doetsch
Himálajské hory ukrývají mezi svými vrcholy posvátné a současně temné místo, svět andělů i démonů, lásky i utrpení. Jediné, co je odděluje, jsou masivní dveře, které by nikdy neměly být otevřeny. Aby se to nestalo, musí Michael St. Pierre se svými přáteli dokázat nemožné. Zvláště, když ve hře není jen záchrana světa, ale i život Kate Ryanové, které Michael otevřel své srdce. Ano, čtete správně: do Zloděje temnoty se vkradla i romantika. Samozřejmě pod okovanými botami těžkotonážní akce, kterou jsou romány s Michaelem St. Pierrem pověstné, má co dělat, aby nezašla na úbytě. A to není jediné socializující téma, kterým se závěrečný díl Doetschovy trilogie prezentuje. Ještě tu máme problematický vztah sester Ryanových, které v mládí osiřely a musely se postarat sami o sebe. Propletenými vzájemnými vztahy se to tu ostatně jen hemží a s každou další kapitolou se dá očekávat nějaké další překvapení. Pod tíhou těchto skutečností děj románu lehce zvláčněl a zpomalil. Už to není jedna třeskutá, smrtonosná akce za druhou, nýbrž se najde i chvíle na zamyšlení, rozjímání a především na vzájemné pošťuchování mezi jednotlivými protagonisty. Zloděj temnoty je každopádně důstojným zakončením série a poslední dobrodružství Michaela St. Pierra jsem si užil stejně, jako jeho předchozí eskapády.