lushi komentáře u knih

Hubitele! jsem přečetla na sílu, bavilo mě jen pár příběhů. Burroughs je asi literární level, na který ještě nejsem připravená.

Malé krůčky jsem objevila v Levných knihách za extrémně nízkou cenu a zaujaly mě svým neobvyklým přebalem. Kniha pak rok čekala v knihovně až ji během jednoho letního dne přečtu. Ihned mi bylo jasné, že na tento příběh jsem už trochu "stará". Příběh je sice zajímavý a líbí se mi sociální prostředí hlavního hrdiny, nicméně celkově je příběh velmi jednoduchý, naivní a nereálný. Ale pro mladé čtenáře určitě atraktivní.

Já nevím. Ani jedna část mě moc nebavila. Burroughs mi připadá příliš zamotaný a nějak se mi nechce orientovat se v jeho zvláštních textech, které jsou často jako rozlítaná mysl před spaním. Neříkám, že jsou Teplouš a Dopisy o yage špatné. Já totiž nevím, nebavily mě a nemám vůbec motivaci nad nimi nějak dál přemýšlet. Stejně si myslím, že by to nemělo smysl.

Slovní hříčky, zvířátka, vtip a jednoduché malůvky. Kniha jakoby stvořená pro mě. Ale určitě si získá i jiné čtenáře! Především děti v dospěláckém těle.

U anglického čtení čtvrtého dílu jsem začala mít problémy s některými jmény a názvy, ale kniha byla tak napínavá, že jsem se od ní nedokázala odtrhnout a vyhledat si český překlad :)
V průběhu celé knihy jsem si nemohla vzpomenout na "Kruval", štvalo mě to, přesto jsem si překlad vyhledala až na úplném konci.

12.06.2013

Každý díl HP nese prvek, díky kterému se kniha liší od ostatních v sérii, a zároveň je to HP. Jako celek. A já prostě nevím, jak více tu lásku vyjádřit.

Lockharta musíte zažít i v angličtině, je úžasný!
V originálu se skrývá spoust vtipů a neotřelých vyjádření, které četbu HP oživují (Tento komentář bych mohla opakovat u každého dílu :))

12.06.2013

Cesta mě bohužel moc nebavila. Někde jsem četla, že se Cesta + Tulák po hvězdách + Démon alkohol považují za cestovatelskou trilogii. Tulák po hvězdách i Démon alkohol se mi hodně líbili, proto jsem se s nadšením pustila i do Cesty.
Ale upřímně, popis cestování nákladními vlaky mě nijak nezaujal. Kromě tohoto (a popisu podobných způsobů cestování) a dobrodružných příběhů vycházejících z cestování kniha nic nenabízí.

Vsadit či nevsadit svůj život za lidi, kteří pochybují sami o sobě? Za "národ", který se sjednocuje, jen když je nejhůř? Za lidi, kteří ho budou označovat za psychicky nestabilního blbce?

Kniha dokazuje, že Brno skutečně stojí za poznávání!

Poznej Brno se zabývá velkou spoustou skvělých míst a podniků, které si z návštěvy Brna zaručeně zapamatujete. A nijak vás nebalamutí, autor se nebojí označit místa, která za návštěvu rozhodně nestojí.

Tohoto průvodce bych doporučila spíše nově příchozím než turistům. Nebo lidem, kteří v Brně žijí už několik let, ale stále říkají, že Brno neznají :)

Sirotčinec slečny Peregrinové je zvláštní. Nevím, komu bych ho doporučila. Dětem ne. Dospívajícím ani svým vrstevníkům také ne. Vlastně ani sobě ne.

Ale vlivem několika doporučení jsem se do něj pustila. A líbil se mi! Opravdu se mi líbil a bavil mě. Tedy... občas jsem se i bála. Fotografie byly nezbytným doplněním poutavého příběhu. Bez nich bych knihu vlastně ani číst nechtěla. A tak to jsou asi ty fotografie, které se mi nejvíce líbily. A samozřejmě samotné podivné děti!

Nicméně romantická linie a akční konec mě nebavily. Potěšil mě otevřený závěr. Což neznamená, že bych se těšila na pokračování. Právě naopak. S jedním dílem si bohatě vystačím :)