Luvák komentáře u knih
Přečteno proto, že mám pocit, že to četl každý a chtěl jsem vědět, proč. Po přečtení to stále nevím... Plytká a nebezpečná kniha. Může se totiž stát, že jí někdo uvěří.
Řemeslně perfektní, nicméně měl jsem pocit, čtu zjednodušené Když jedné zimní noci cestující. Čtvrtá hvězda je za to, že to autor ústy Timothy Cavendishe přizná.
Já z této knihy tak nadšený nebyl, a to z toho důvodu, že jsem většinu z toho, co zde je řečené četl už jinde. Nicméně pro komplexnost je to dobré čtení. Vypíchl bych především báseň o krétském labyritu.
Labyrinth mundi. Kniha ve které se snadno zabloudí a mnozí se ani do labyrintu nedostanou. Detektivní příběh, kde detektiv nic nevyřeší a s pachatelem prohraje. Historický román o olověných letech. Filosofický román o vztahu textu a čtenáře. Pan Eco si tímto vybudoval pomník trvanlivější než logika. Právem jeden z nejlepších románů dvacátého století.
Výtečné dílo o tzv. "tvrdé modernitě", kde kult průměrnosti, práce, konzumu a nudy zvítězil nad tím hlavním, co lidstvo má - tedy nad jeho duchem. Jde o vysoce aktuální dílo i pro naši "tekutou dobu", neboť mnohé, v knize řečené, se dnes ještě více prohloubilo.
Výtečné. Nezbývá než jen zalitovat, že Židovské město už neexistuje a bílý dům ve Zlaté uličce lze nedělňátkům spatřit jen po zaplacení tučného vstupného (přes záda turistů).
Chápu, že tvorbu tohoto pána Suzan Sontag označila za "camp".
Já jsem rovněž nadšený. Hravý příběh i kresba mi připomněly Výpravu za ptákem času, což je dobře.
Já tak nadšený nejsem:
1) Bestie - nuda. 50%
2) Konkurz na Boha - nejslabší povídka knihy. 20%.
3) Smrt tančila mezi hvězdami - nejlepší povídka knihy. 90%.
4) Hotel nekonečno - opravdu se každý Francouz musí jmenovat Dupont? 30%.
5) Odkaz mistra Rodrígueze - sympatický horror ze staré školy, čímsi mi připomněl knihu Ďáblův elixír, kterou mám moc rád. 80%.
6) Operace Orléans - opět iritující jména, ale nápad zajímavý. 50%.
7) Pod hladinou - zajímavý konec, který s trochou fantazie člověka může vyděsit. 50%.
8) To, co milovalo Arthura Brookse - jedna z nejlepších povídek, zaujala mě celkově myšlenka setkání člověka a mimozemšťana. 90%.
9) Druh ve zbrani - pokud chce někdo psát historickou povídku, měl by zjistit reálie. Britové a Francouzi nebojovali promíchaní, měli své úseky (Britové sever, Francouzi jih) fronty. Hlavní hrdina povídky ve skutečnosti bojoval na britském úseku. 20%.
10) Archa zrůd - největší zklamání. Ačkoli na druhou stranu nebylo vůbec špatné, když jsem čekal v napětí co se stane, aby se nestalo nic. 50%.
11) Kletba ticha - pro mě jeden vrcholů knihy. Sympaticky Kafkovská povídka. 80%.
12) Poklad Černého Lombarďana - podivná spatlanina, která by fungovala lépe bez pokusu o příběh. 30%.
13) Zahrada slepců - výtečná povídka na závěr, strhující už od samého začátku. Trochu mi to připomnělo Setkání s Rámou, ale konec byl překvapující. 90%.
5 z 5. Protože:
1) Je to výtvarně zpracované s až fetišistickým důrazem na detail a takřka dokonale. Z některých budov mi padala brada na prsa. Dokonalý příklad práce francouzské školy - čistá linka, jen prokreslený detail.
2) Obsahuje výtečnou atmosféru osmdesátých let.
3) Bylo to sice již tisíckrát, řečené, ale postavy nejsou klasické fantasy archetypy, ve stylu Hry o trůny.
4) Vytvářím komiks, který je Pelissou výtvarně inspirovaný.
Na knize bych vyzdvihl především etymologické pasáže ze začátku, přimělo mi to knihy Jana Sokola (a dozvěděl jsem se, jak se staregyptsky řekne miláček :D).
Další pasáže mě upřímně řečeno až nudily, od knihy jsem upřímně čekal více. Obzvlášť když mi ji kamarád doporučil jako "bombu".
Kniha člověka, jehož osud předurčil k takovým názorům. Kniha plná zla, jejíž četba je ale v mnohém inspirativní a k zamyšlení.
Skvělost. Téma feminismu zpracované ve fikci dle mého názoru nejlépe.
Na první pohled pomalu plynoucí kniha, která se ale kupodivu čte jedním dechem. A nikdo nemusí mít strach, je velmi srozumitelná a pokud by se stalo ,že čtenář něco nepochopí, v dalším odstavci mu to autor vysvětlí.