Lynxova komentáře u knih
Opravdu krásné zpracování, fotografie, styl. Jen většina receptů není pro naši českou kotlinku běžně zhotovitelná. Ráda v ní listuju, fotografie jsou tak věrné, že se vám sbíhají sliny a máte pocit, že jídlo i cítíte. Ovšem pro praktické využití moc není.
Bible českého zahrádkáře :) Mám ji moc ráda. I když je dnes vše k dohledání na internetu, občas si ji vezmu "pod lampu" a jen tak listuji a relaxuji. Vždycky najdu něco, co musím vyzkoušet. Když ji budete číst v zimě, nebudete se moci dočkat jara, až kopnete do země :)
Babičku mi četla babička :) Bude to tak 35 let zpátky. Bylo vždy po obědě, seděla ve velkém ušáku a já na stoličce proti ní. U knihy často plakala, dávala důraz na poučné věci a nejednou při čtení, k mé radosti , také usnula a já mohla šmejdit v jejím sekretáři :) Nicméně knihu jsem četla později i sama a ačkoli tento žánr nepatří k mým oblíbeným, tak babička se mi ve výsledku líbí, má spousty poloh, je vláčná, vážná, místy rozrušující, naučná, dojemná. Jen mi tam chybí větší rozkmit v celkovém příběhu... celý tak nějak plave jak olej po vodě a člověk má sklon přeskakovat řádky, stránky...chrrr...zzzz..fííí
Hezká po grafické stránce, ale osobní přínos nula, spíš takový duševní katalog hezkých obrázků a vět. Zbytečná koupě pro mne zbytečné knihy, půjde dál...škoda, vypadala nadějně.
Jedna z nejlepších knih mého dětství, ačkoli ji maminka koupila zejména kvůli tomu, že měla být podle názvu o koních, které jsem milovala, ve výsledku skvěle popisovala bratrské úsilí k získání vysněné motokáry v tombole za sběr papíru. Kniha byla i zfilmovaná s velmi dobrým obsazením. Příjemné retro do života normální rodiny 80. let minulého století.
Kniha obsahuje denní afirmace, graficky hezky provedené, barevné, kvalitní křídový papír, ale pokud jste již četli některé další knihy manželů Hicksových, pak vás nemusí, stejně jako mě, oslovit. Stylově hodně podobná knize Denní naučení Rhondy Byrne.
Za mě vyhozené peníze, špatná struktura, technicky psané, přijde mi to celé emočně chladné a místy paradoxně depresivní. Nedočteno, odloženo "na někdy" .
Četla jsem ji v podstatě jako malá holka na prvním stupni, někdy kolem roku 1985. Protože jsem dětství po škole trávila u babičky a jelikož tam nebylo nic ke čtení pro děti, a na hraní tak maximálně si vystřihnout panenku z obalu od čokolády, sjížděla jsem babi a dědovi knihovnu :) Je to krásný příběh, chce to čas na čtení a klid, podle mne asi nejlepší kniha, co jsem od Baara četla. Rozhodně mám v plánu se k ní ještě vrátit.
Kdyby mě někdo požádal, abych vybrala knihu mého dětství, tak je to jednoznačně ona. Výborně napsáno a přeloženo, příběhy kamarádů dívky a chlapce jsou plné humoru, akce a napětí, ale dávají nahlížet také do rodin obou hlavních hrdinů a s jistotou mohu říct, že tato kniha ve mně probudila sympatie a zájem o severskou literární a posléze i filmovou a hudební tvorbu, což trvá dodnes. Četla jsem ji nejméně 5x a vím jistě, že si ji přečtu znovu i když už sama mám děti ve věku ústřední dvojice.
Vůbec mě neoslovila, zbytečná kniha, pro mne nepřehledné formy obrázků a diagramů, počeštěné pojmy mi narušovaly čtení a komplikovaly souvislosti. Odložila jsem ji asi po jedné třetině..zklamání. Hezká grafika.
S knihou jsem strávila před lety jednu letní dovolenou u moře a pomohla mi ke zklidnění duše i života. Líbí se mi forma "domácích úkolů" a že je kniha víceméně programem, průvodcem a ne jen souvislým čtením. Je vlastně takovou učebnicí s lekcemi pro každý den.
Knihu mám ráda, otevírám ji velice často a vždy namátkou, ani nevím, jestli jsem ji vlastně pročetla celou, ale patří k těm knihám, co otevřete přesně na té stránce, jakou právě v životě potřebujete pochopit, vyřešit, zkrátka se vás zrovna v daný čas týká. Osobně mi sedí více než Tajemství.