m.ART.y komentáře u knih
Krásné, trefné, geniální.
" Karle, ty tvoje epigramy. Před spaním si jeden přečtu a spím jako dudek." úryvek z divadelní hry České nebe ( DJC)
Pokud hledáte knihu s vidinou, že vám pouze zpříjemní cestu vlakem nebo dlouhé čekání, tak hledejte dále. Anděl si nezaslouží nic víc, než všímavého - emoce produkujícího - čtenáře zavřeného v tmavé místnosti s malým přísunem světla.
Kniha vystavěná na neustálém střetávání protikladů oddělených jakýmsi vysokým ostnatým drátem - dětský svět X realita dospělých, Němci X Židé, krutost X přátelství. Příběh není jen posledním dobrodružstvím malého chlapce se svým přítelem, ale poselství dalším generacím - nezapomenout.
Knihu i seriál bych položil na stejnou hodnotovou úroveň, a to hodně vysokou. Je sice pravda, což zde bylo několikrát zmíněno, že pasáž o snění o Indii je nudnější, ale knize to zase tolik neubírá. Tuto knihu by měl mít každý čtenář ve svém knižním kánonu.
Možná si někdo řekne (řekl jsem si to i já): lidová kultura? To bude nuda. Musím přiznat, že jsem se spletl. Kniha má neuvěřitelný spád jako beletristické dílo - spoustu poutavých příběhů. Lidé se možná za těch 400 - 500 let vyvinuli a žijeme v technické době, ale druh zábavy a veselení se je pro nás stále totožný s našimi předky. Knihu vřele doporučuji.
Kniha je velice čtivá a v českém literárním prostředí současnosti dosti originální. Vypravěč působí naivně a zároveň nad míru inteligentně. Může si tak dovolil naservírovat čtenáři naprosto jakoukoliv věc. Souhlasím se Stammelem, že autorovi ke konci docházejí nápady a často pasáže opakuje, i když si myslím, že tak dělá naprosto vědomě a úmyslně.
Hodnocení románu odehrávajícího se ve skutečné stavbě, kterou obývali skuteční lidé je pro mě rozpačité. Dokáži si přestavit, že pro potomky skutečných majitelů se nečte zrovna příjemně, jak jejich předek jezdil do Vídně za prostitutkou. Každopádně beletrie je autorův fiktivní svět s fiktivními postavami, a tak by to asi mělo být bráno.
Nadšenec do architektury si tuto knihu přečte se zápalem, naopak čtenář požadující zápletky, neustálé napětí a pozvolné vyvíjení příběhu bude, ne velice, zklamán.
2 hvězdy pro Simona Mawera za román a 2 hvězdy si zaslouží geniální architekt Mies van der Rohe, který navrhl fascinující vilu Tugendhat, bez které by tato kniha neobstála a nemohla existovat.
Obě filmové adaptace nesahají ani po kotníky zážitku z přečtení knihy. Hlavní předností je skvěle vystavěná psychologie jednotlivých postav. Doporučuji ke přečtení.
Autor je pro mě pravý naturalista. Věřil jsem každému slovu. Podařilo se mu na několika desítkách stran projevit ve čtenáři tolik druhů emocí, že kdejaký několikadílný román by mohl závidět.
Zajímají Vás otázky typu - "Kdy se v Čechách začalo kopat do fotbalového míče?", "Kdo stál u zrodu cyklistiky?" nebo například "Jaké dresy oblékal klub A. C. Sparta?" - přečtěte si tuto knihy nezabere Vám to mnoho času.
Nudnější pasáže střídají pasáže velmi poutavé, nasycené humorem a ironií. Celým románem prostupuje jakýsi psychobrouk, který se nenápadně zavrtává do čtenářova mozku a zanechá zde po přečtení knihy pěknou paseku.
Nejedná se o díle převratné či nějakým způsobem vyčnívajícím. Přesto šlo o drama, které se stalo průkopníkem českého realismu na divadelních prknech ihned po Stroupežnického furiantech (ikdyž ti byli v prvopočátku kritizováni a své hodnoty dostáli až o mnoho let později). Jeho hodnota není v obsahu, ale v době uvedení.
Zajímavé čtení o životě tohoto významného kritika umění, estetika a národního sportovce. Především si čtenář udělá obrázek o dobovém dění 2. poloviny 19. století v Praze a o myšlení lidí, které se podíleli na zkulturnění českého národa.
Studie zabývající se dětstvím TGM a především jeho filozofickými a politickými názory, které se utvářely v rozmezí 70. až 90. let 19. století. Tyto druhy publikací se mi hodnotí těžce z důvodu velmi vědeckého přístupu a složitých filozofických frází, které každý člověk pochopí jinak a jinak je dokáže předávat dál. A u M. Machovce mi přišlo, že je dál předává ještě složitější formou než sám Masaryk.
Kniha je psaná velmi poutavě, avšak přehršel jmen nejrůznějších šlechticů mi celé čtení dosti komplikovalo. Kromě Albrechta z Valdštejna a Václava Bítovského z Bítova je zde vylíčena i postava moravského kalvinisty evropského formátu, tím byl Karel starší ze Žerotína. Každopádně k poznání předbělohorské doby a mentality lidí v této době žijících je tato kniha vítaným prostředkem.
Jacques Le Goff mě zatím nezklamal žádnou knihou, kterou jsem měl možnost od tohoto autora přečíst. Pokud někdo tuto knihu bude studovat, hlavní informace se skrývají na konci, kde autor přibližuje pohledy Františka a samotných františkánů na jednotlivé součásti všedního světa.
Jacques Le Goff je největším specialistou na středověké univerzity, což v této knize do posledního slova naplňuje. Mnoha zajímavých údajů o intelektuálním vývoji a o vlivu církve a světského života na vzdělance. Přečtení doporučuji všem!