Maaristaan komentáře u knih
Ke knihám Radky Třeštíkové jsem dost nekritický a pravděpodobně hodně zaujatý. Mám ji prostě rád a nemíním se v jejím případě pídit po nedokonalostech. Všechny její knihy mě bavili a všechny jsem je četl s chutí a nadšením.
Ne jinak je to i s touto knihou, která mi zpříjemnila nenáviděnou zimu.
Lehké a plynulé čtení, jemná vtipnost a na nic si nehrající děj popisující obyčejné lidské životy bez přehnané deprese (jak je v českých autorek zvykem) s laskavou příchutí normálnosti a všednosti. A vůbec ... mám ji rád a rád jsem s ní trávil společné večery ;-)
Po uplynutí desítek let, vracím se k dílu pana Foglara a Přístav volá je jeho první kniha, kterou jsem letos přečetl. Funguje to pořád, i v těžké "dospělosti", když je člověk ochoten přehlídnout tu "dětskou najivitu" a posedlost dokonalým chlapeckým tělem a krátkými kalhotami. Modrý život se snažím dodržovat již pátým měsícem a je to nejlepší systém samorozvoje, který opravdu funguje ... i ve čtyřicetidvou letech ;-) Takže ano, i v dnešní době má význam knihy pana Foglara číst. Možná dokonce více než kdy jindy, protože se v nich nachází nostalgie dospívání a pro současné chlapce snad i začátek snění po opravdovém přátelství.