MadlenkaM
komentáře u knih

Některé povídky jsem četla už v jiných knihách. Ale vůbec mi nevadilo je číst zas. Jsou prostě báječné. :-) Ota Pavel je pro mě srdeční záležitost. A povídka „Zlatí úhoři” jakbysmet. Krásné zakončení opět výborné knížky.


Kniha je napsaná tak skvěle, že jsem měla pocit, jako bych celý ten příběh prožila také. Myslím, že je těžké popsat život tuláků a žebráků. Hlavně vyjádřit bídu jakou každý den prožívají. Ale panu Orwellovy se to povedlo na výbornou. Musím také uznat, ze je to již několikátá kniha co od Orwella čtu a opět nezklamal svou nadčasovostí. Vše je poplatné dnešní době. Skvěle vystihuje lidské povahy a myšlení. Opět skvělá knížka.


Vcelku zajímavá historická detektivka. Byla jsem napjatá jak kšandy.


Přečetla jsem ji „omylem“ za jeden večer. Tak moc dobře se mi četla. Nejvíc se mi líbila první povídka. Ale i zbytek byl krásný. Opět další báječné dílo od Oty Pavla.


Opět moc krásná knížka od Oty Pavla. Díky němu jsem se mohla přenést desítky let zpátky a prožít s našimi fotbalisty cestu k jejich úspěchu. Je úžasné, jak dokázal popsat krásu tehdejšího fotbalu spolu s atmosférou která tehdy panovala. A klobouk dolů, co za fotbalisty jsme tenkrát měli a hlavně před trenéry Kolským a Vejvodou, kteří kluky dali dohromady a kteří je nešetřili.


Hodně se mi líbila první polovina knihy. Ale ta druhá, kdy byl Petr nemocný, ta mě příšerně nudila. Měla jsem co dělat, abych to dočetla do konce. Škoda, moc se mi v té první polovině líbilo, že jsem se mohla vrátit v čase zpět a prožívat, jaké to bylo dřív.


Tak toto je opravdu fantastická knížka!
Musím uznat, že autorka vytvořila náramně pro-čtenářské dílo. Vyloženě dobře se to četlo. Skvělé bylo, že příběh byl od začátku do konce napínavý, postupně se vyvíjel a ani přesto napětí nepolevovalo. Neustále se objevovaly nové a nové zvraty a člověk si nebyl jistý, jak to vlastně dopadne. (I když tajné doufal, že dobře.) A nejen to.
Skvělé je, že příběh dává ožít nadějím a snům. Naznačuje, že se vyplatí za sebe bít, ačkoliv to zdánlivě nemusí dopadnout dobře. Že i cesta je cíl a že nám dává poznat mnohé.
A samozřejmě v této knize nechyběla láska. Ta pravá, velká, mocná. Ach. No prostě krása. Za mě jedna z velmi dobrých knih.


Mě tahle kniha nikdy neoslovila. Zkoušela jsem to v dětství, zkoušela jsem to v dospívání a dokonce i několikrát v dospělosti. A pokaždé stejný výsledek. Nebaví mě to a nelíbí se mi to.


A mně se opět další z knih od Oty Pavla moc a moc líbila. Proč? Byla napsaná lidsky. Od srdce. Bez příkras. Tak jak to je. A navíc o sportu. Co víc může ilustrovat lidský život, než sport?! :-)


(SPOILER) ...a hrozné na tom je, že to tak opravdu bývalo. A co je ještě horší, že se to mnohdy pořád děje.
Kdo zažil týrání, tak se mu tato kniha bude číst těžko. Vzpomínky na to, že je na to člověk sám... Že nemůže udělat nic proto, aby tomu zabránil. Být lepší, nedělat chyby, nebýt na obtíž, zmizet... Nikdy to nestačí a stačit nebude.
Btw: Jinak super kniha, od začátku do konce se to pěkně odvíjelo. Hezká stará čeština, spousta psychologických jevů k zamyšlení. Jsem tedy trochu zmatená o jak dlouhý časový úsek se jednalo, ale těžko odhadnout, za jak dlouho dokážete utýrat dítě k smrti? Doufám, že na tuto otázku nikdo z nás nezná odpověď. Ale objasnilo by mi to alespoň, proč chlapec macechu nezabil. Či alespoň sebe. Kdo ví, no.


Jsem zklamaná... Příběh to byl napínavý. Ale „wau“ ani „aha“ se nedostavilo. Musela jsem si dokonce po přečtení najít rozbor věnující se dílu, abych pochopila, že jsem to pochopila. Možná kdyby to nebylo celé překombinované, tak by mě kniha jako celek nadchnula víc. Takhle to pro mě bylo až moc. Mám spíš pocit, že je to vlastně napsané z „první“ a autor se v tom nějak ztratil. A že je celý potenciál příběhu totálně zmařený. Škoda. Velká škoda.


Tak tohle byla naprosto fantastická knížka! Patří k těm nejlepším, které jsem kdy četla. Těším se na další díly. Snad budou stejně tak dobré.


No, málem jsem to ani nedočetla. Vlastně skoro ani nevím, o čem kniha byla, jak byla nezáživná.


Jako jo, příběh mě pohltil. Celou knihu jsem přečetla jedním dechem. Ale pro tu poslední hvězdičku tomu něco chybí... Na mě to asi bylo moc brutální a syrové.


(SPOILER) Ten závěr byl skvělý... Tatínek a pan Durda jsou smutní, protože jim paní Durdová nechce ten moped půjčit. :D


Knihu jsem četla v dětství. A stejně jako tenkrát, i teď se mi kniha moc líbila. A přiznávám, že jsem se při čtení i nahlas smála.


Hned první příběh mě chytil, četlo se to jako po másle. Pokračovala jsem dal a dál... Jenže s ubývajícími stránkami mi přibývala tíha na hrudi. Bylo to mrazivě pravdivé, skrývalo se v tom mnoho ze života. Chvíli jsem pak knihu měla odloženou vedle postele. Chyběla mi odvaha ji dočíst. Ale přesto jsem se do ní dnes pustila. Kupodivu poslední povídky už byly daleko příjemnější a tak mám vlastně z knihy vcelku dobrý pocit.


Pohádka nebyla úplně nejhorší, ale přišla mi trochu prvoplánová a nedotažená. Pomineme-li ovšem děj, tak má kniha velké plus. Jsou to krásné akvarelové ilustrace.
