Magdalena5
komentáře u knih

Z děl Jeleny Mašínové Kohoutové obsažených v této knize se mi nejvíc líbily rozhlasové hry a asi nejvíc Z deníku princezny Anny.


Při čtení jsem si vybavovala postavy herců z filmu Andělské oči a přemýšlela jsem, které zápletky se ve filmu objevily a které ne. Fantazie a kouzelná čeština pana Hrabala jsou super.
Kapitola sama pro sebe je geniální namluvení knihy v podání pana Kaisera.


Další úžasná kniha mé oblíbené autorky a ilustrátorky paní Fučíkové a milovaná Praha


Velmi dobře napsané, ale ta pachuť ze ztraceného života.


prvně jsem viděla část filmu a bylo mi z toho šoufl, tak jsem si to raději přečetla. Moc dobře napsané, četla jsem i další od pana Sýkory.


Tato pomsta opravdu není sladká. ( z jiného soudku - vybavuji si, jak se mi v Jirešově filmu nelíbil pan Josef Somr s přehazovačkou a dlouho mi trvalo, než jsem ho dokázala ocenit)


Kdykoliv jsem Vladimíra hledal, musel jsem kráčet po
trasách hostinců, které jako by byly doplňkem Vladimírovy poetiky.


Při opětovném sledování mého oblíbeného televizního seriálu jsem se konečně dokopala k přečtení originálu a vůbec jsem nelitovala. Cirkus H. Je psán barvitě a s láskou.


Tak jsem si opět po x-té přečetla Máj, abych si ho mohla zapsat do četby. Na základní škole jsme museli recitovat část zpaměti a dodnes si to pamatuji. Ale k přečtení celého Máje jsem se dokopala až k maturitě. Vše má svůj čas. Je to pro mě dost důležitá věc. (zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj ...)


Krásné střípky ze života, které jsou mi tak známé. Čím to asi bude? Věkem, prázdným hnízdem ...? Díky, paní Hanko.


Už jsem se dlouho tak nezasmála. Trefné postřehy ze života v této podivné době.


Od počátku zajímavá hra mladé, inteligentní Katuše a všímavého detektiva Michala jakoby se vůbec netýkala zločinu.


Celé jsem to přečetla nahlas. Ze začátku jsem hodně škobrtala, ale později se mi to četlo stále lépe. Zvykla jsem si na stavbu a dost se mi to líbilo.
"Bůh když běhu světa cíle značil, neproměnil duše na služky, ale právo dcer jim dáti ráčil."


Po poslechu rozhlasové adaptace Strašidla cantervillskeho se mi vybavila dlouho zasutá vzpomínka na mé seznámení s tímto Wildovým dílem. V příloze nějakých novin v 70. létech jsem objevila černobílé veselé obrázky pana Boudy, kterého jsem znala z pohádkové knížky. Se zájmem jsem si prohlížela kostnaté chlupaté stvoření v různých podobách v boji s rozjívenými malými kluky. Přílohu jsem vystřihla, poskládala a pustila se do čtení a nelitovala jsem. Vůbec nevím, kde nakonec staré novinové listy skončily, ale Cantervilla si stále vybavuji podle prvního čtení.


Donutilův Pan presor je geniální, četla jsem již hodně let tomu nazad a oživlé audio na Dvojce mě utvrdilo v tom, jak parádní knihu pan Rosten napsal a pan Přidal přebásnil (jinak se to říci nedá).


Dlouho jsem se ztrácela v postavách, ale ke konci jsem se našla a docela se mi vyprávění zamlouvalo.


Díky za přiblížení našich starších dějin, které nejsou tak známé.


Tak takového Urbana můžu, bez hororové fantazie s krásnými popisy periferie Prahy a vytříbeným jazykem. Budu muset pohledat ještě něco takového.
