Maguša komentáře u knih

Jedním slovem nádhera, kterou jsem přečetla jedním dechem. Silný příběh, který si určitě přečtu znovu.

5 03.06.2012

Rozhodně zajímavá a obdivuhodná kniha a nelituju, že jsem ji četla, ale přesto to není podle mého gusta.

4 03.06.2012

Úžasné čtení! Tady jsem poznala nefalšovaný anglický humor, který se na mně valil ze všech stran :)

3 27.12.2011

Je to zase něco, co čtenáře vtáhne do děje dost rychle. Nádherné vyprávění o životě jednoho chlapce Davida, který by vám řekl, že opravdu šťastný byl pouze dvakrát v životě. Je zvláštní, když si představím, že to John Kennedy Toole napsal v 16 letech. Chtěla bych vědět co se mu při psaní honilo hlavou, ale teď už to asi nepůjde. Je to smutný příběh se zvláštním koncem, odpovídajícím nešťastnému životu a všem zklamáním, která hlavního hrdinu potkala.

Zajímavost: Americká hudební skupina Arcade Fire se inspirovala právě touto knihou a pojmenovala podle ní své album. Neon Bible je považováno za jedno z nejlepších alb roku 2007.

7 17.12.2011

Musím přiznat, že první polovina mě nebavila tolik jako ta druhá a občas jsem musela číst některé věty víckrát, protože mě od čtení snadno něco odtrhlo. To se mi ale nestávalo, když jsem se začetla,jakmile se tam konečně začalo něco dít. Paul postřelil svou ženu a Babbitt se naprosto změnil? To byla pro mě nádhera. Naprosto dokonalý obrat v ději jen proto,aby se čtenář vcítil i do „dělnické třídy“. Tohle mě zaskočilo a opravdu mile překvapilo. Byl to krásný a promyšlený autorův tah a já jsem za to vděčná, protože číst cca404 stran o sebevědomém vlastenci a sobci by mě vážně nebavilo. Tahle knížka se asi zalíbí každému čtenáři, protože buď se bude líbit lidem, kteří čtou rádi knihy o politice, nebo se bude líbit těm, kteří mají rádi, když v ději nastávají velké obraty.

5 15.12.2011

Tohle je dílo s velkým D. Tohle by něšlo jen tak popsat. Je to něco sice malého, ale přitom tak velkého. Něco co se vás dotkne. Něco co vás někdy rozesměje kousavým sarkastickým humorem a co vás někdy totálně zaskočí něčím nepochopitelným a nepředstavitelným, v jedné chvíli až nechutným a máte pocit, že chcete vyletět z kůže.. Skvělé čtení, které je docela nepopsatelné. Kniha sama o sobě je v tomto případě popis knihy. Je mi jasné, že to nechápete, takže nezbývá nic jiného, než přečíst si ji.

3 03.09.2011

Nevím čím to je, ale něco takového opravdu není nic pro mně. Sama to nechápu, takže něco vysvětlovat asi bude těžká záležitost, ale asi to je tím, že jsem dost zaujatá Emily Brontëovou.
Mnozí by mohli tvrdit, že mezi sestrami Brontëovými není žáden rozdíl, jenže já jsem jiného názoru. Možná je to tím, že Větrnou hůrku od Emily znám jako své boty už několik let a k Janě Eyrové od Charlotte jsem se dostala o dost později, takže se v tom asi odrazilo moje srovnávání.
Stejně si ale myslím, že celková ta kniha je dost kýčovitá a může člověku nadělat v hlavě leda tak pořádný sajrajt. Tady je všechno moc dokonalé. Chci říct, že je sice pravda, že je Jana kdoví jaký chudáček a má těžký život, ale hlavně, že bude na konci s milovaným panem Rochestrem. Tohle se mi moc nelíbí. Proč musí být všude ta předvídatelnost děje? Vždyť v životě to je jako na horské dráze.
Připadá mi to jako ty béčkové romantické filmy. Znáte to, bohatý můž, chudá žena, šíleně zamilovaní, nějaké tajnosti, bla bla bla, hádky, bla bla bla, usmíření a na konci klasický happyend, při kterém svobodné ženy smáčí kapesníky... Pro mně totální otrava. Nepotřebuju na konci knihy brečet, ale mít dobrý pocit z přečtění, což mi u téhle knížky chybělo.
Pro někoho to je oblíbená kniha a já to respektuju. Pro mně je to něco únavného, co se šíleně vleče a ne a ne se dobrat konce. Možná jsem zaujatá románem Na Větrné hůrce, který zase já považuju za jeden z mých oblíbených románů, ale stejně nevím co bych měla vidět v něčem takovém, jako je například popis nějaké místnosti na dvou obřích stranách, popsaných miniaturním písmem z obou stran.
No ale nemůžu říct, že nemá zádné klady. Hodnotím hvězdičkou za dobu, ve které se děj odehrává a další za to, že si to získalo milióny čtenářů po celém světě a je naprosto zřejmé proč a jsem ráda, že to vím. Na mně ale něco takového neplatí.

4 02.09.2011

Tohle je prostě srdeční záležitost. Ne jenom tenhle díl, ale celá sága o Harrym Potterovi. V Relikviích se to všechno jen uskupilo do fantastického celku, ikdyž s trochu kýčovitým závěrem, ale buďme rádi i za tohle, koneckonců Harry mohl umřít a to by mě rozhodně nepotěšilo. Každému bylo jasné, že přežije, protože by jinak celá sága neměla vůbec smysl a nikdo by si z toho nic nevzal, ale stejně, co kdyby? No ale není to tak, tak buďme rádi.
Vezmu to popořadě, únavně, ale přesto bez nějakých detailů:
Kámen mudrců - začátek všeho a nebýt tíživé životní situace Rowlingové, neměli bychom žádného Harryho. No, nechci být zlomyslná, ale DÍK za to, že se tehdy neměla dobře..:D Jinak bych přišla o dětství strávené s knihami o Harrym Potterovi, nebo Potterovskými filmy (jen se dvěmi prvními), ze kterých se mi dost frází zapsalo do hlavy jako: "Pan Potter, naše nová celebrita." Naprostá Pottermánie jen díky Kameni mudrců.
Tajemná komnata - všechno se stupňuje a jelikož žádné další knihy nevyšly, vážně nemám jistotu, že Harry přežije. Je to nervák, ale nakonec to samozřejmě dobře dopadne.
Vězeň z Azkabanu - začíná mít něco, co předešlé díly neměly. I když si každý myslel, že jsou předchozí úžasné, tak co je tohle? Bože, obraceč času?! Hermiona, pro mně naprostý vzor. Obraceč času? Chci tím pádem taky!
Ohnivý pohár - ten už je zase o něco víc děsivý. Nevíme co čekat. Ve Vězni nás překvapil Harryho kmotr a tady? Turnaj tří kouzelníků. Ten Potter se mě drží jako klíště. Prostě ne a ne se odtrhnout. Volďa se vrátil! C. umřel.. Dosud jsem nevěděla, že tam může umřít i někdo dobrý. Tady už asi o něco jde..
Fénixův řád - malé zklamání. Na to jak jsem se těšila, to teda nedopadlo nějak slavně. I když celou ságu zbožnuju celým svým životem od malička, tohle je prostě mínus, které se občas někde objeví asi u každého spisovatele (nikdo není dokonalý). A navíc, skvělý pocit z přečtení nasledujícího Prince dvojí krve, to mínus sice zachovává, ale přikládá k němu pořádnou omluvu a vynahrazení.
Princ dvojí krve - je totální slastí. Dozvědět se něco o Voldemortovi a zjistit proč nikdy úplně neumře, pátrat ve vzpomínkách - něco naprosto originálního. Navíc to přiznání Snapea, to je pro mne a vsadím se, že i pro některé z vás nepopsatelné. Šestý díl přečtený v poctivé Pottermánii 7x, mám prostě zafixovaný v sobě už navždycky a to samé můžu říct o 8x přečtených Relikviích.
Příběh tří bratří, hledání viteálů, zkouška přátelství mezi Ronem a Harrym, to všechno je tak jak má a taky věty před Harryho "smrtí" od jeho rodičů: "Jsi hrozně statečný.", "Jsme na tebe moc pyšní." -"Zůstanete se mnou?" "Až do samého konce." - pro mně to bylo DECHBEROUCÍ.
A pak je tu konec. Ale pak je ještě nějaká kýčovitá pomlčka, která by tam jaksi neměla být, ale my Pottermániovci víme, že pravý konec byl na konci kapitoly Trhlina v plánu. Těch devatenáct let se snažme přehlížet. Teda alespoň já to tak udělám.

17 18.08.2011

Škytavka, Ledničkoví fanatici a Mizera Budík Gene...prostě to co nás v životě potkalo,potká nebo s čím se setkáváme denně..Myšlenky, humor, trapné situace, nějaké problémy, to všechno zažíváme a jsou to věci, které k životu patří. Dík za to, že se o takové zážitky s námi pan Fulghum dělí, aspoň víme, že na to nejsme sami :D. Skvělé čtení,skvělé postřehy.. Svět není vždycky růžový a někdy si prostě řekneme "Ach jo!", ale stejně se tomu pak zasmějeme.:)

5 11.08.2011