Majdusak komentáře u knih
Pro mě pohlazení na unavenou duši po náročném pracovním dni, k čaji nebo kafi. Jestli chcete odpočívat a trochu si užít s hlavními hrdiny, tak směle do toho. :)
Tak urban fantasy (doslova Urban, vzhledem ke jménu autora) oddychovka. Předtím se série na můj vkus trochu zpomalila a rozvlekla a moc rozpovídala ve třetím díle, takže mi chvíli (přes rok) trvalo, než jsem se dokousala ke čtvrtému, a ten se spolu se zombíky a potvorou Jájou zase rozjel. No a Vyvyan... paměť nepaměť, pořád "napřeshubu", neboli asi tak, jak má být, no. Konec Nemrtvé inkvizice se tváří, že by pátý díl měl hodně co nabídnout, tudíž budí zvědavost a očekávání! :) Tradičně jsem si zamilovala Mariku. Skoro lituju, že hlavní postavou není ona. :)
Skvělá kniha, a přestože dávám pět hvězd, tak mi dala ale opravdu hodně zabrat. Chvílemi jsem si až říkala, co proboha ta chudák Christine tomu Bernardovi udělala, že ji tak moří!!! To vyprávění je tak syrové, že jednoho mrazí v kostech. A hlavně: Minier je typ autora, který opravdu necouvne před drsnými detaily, naservíruje vám to naprosto bez obalu.
Strašně důležité připomenutí holocaustu a toho, v jak přepychové době si dnes žijeme. Před čtením jsem vnímala hlavně věneček na obálce, po dočtení ale více ty pruhy, ve kterých teď vidím pruhy vězeňské... Kniha má výsadní místo na poličce a i když strávení těch osudů trvalo mnohem déle než třeba pomyslné strávení věnečku na obálce, tak už teď vím, že se k ní chci v budoucnu vrátit. Skvělé propojení postav a emotivní vyprávění.
Kniha přečtená na doporučení. Hodnocení jsem si musela nechat chvíli rozležet v hlavě, abych napsala všechno, co chci. V první řadě mě Nahu od začátku "chytla za pačesy", její živelnost, spoutanost se zemí byla jaksi opojná. Líbily se mi pasáže přerodu dívky v ženu. Trochu jsem přemýšlela, jak se ty dvě - Nahu a Monika - vlastně propojí, no a při jejich "setkání", jestli se to tak dá nazvat, a vzpomínkách Nahu se mi stahovalo hrdlo. Je to prostě myslím příběh o hlubší moudrosti, intuici, mateřské lásce, sebeobětování - které je někdy pochopeno špatně nebo i vůbec, nebo možná jen nešikovně prezentováno. Věci prostě často nejsou takové, jak zvnějšku vypadají. Moničina kamarádka je teda dobře praštěná a chtěla bych ji mít za knihovnici, nebo určitě za kámošku. Moment, kdy Moniku navštíví matka, mi leccos připomněl... Někdy věci nejsou vůbec takové, jaké si myslíme. Někdy se zlobíme, ale důvod je hlubší. No a na konci plus za Dana :)
Hodně jsem se na ni chystala, hodně jsem se na ni těšila! Měla jsem kamarádku Japonku, která pobývala i se svým japonským manželem pracovně nějakou dobu tady, a ten rozdíl v kulturách byl skutečně obrovský. Zajímalo mě, jak vůbec může vypadat každodenní soužití dvou lidí z odlišného prostředí. Myslím, že je to ten typ knihy, asi jako moje oblíbené "Japonské reflexe", ke které se ještě časem vrátím. Veronika vás prostě pozve na návštěvu k Japoncům očima Čechů a dopřeje nám i Kótův pohled z druhé strany... Navíc se v té knize dozvíte spoustu věcí o japonské kultuře i mentalitě, které vám Japonec zkrátka jen tak sám od sebe neřekne - buď nemá důvod, nebo je to pro něj samozřejmé. A co je pro Japonce samozřejmé, je pro nás velké překvapení, a také naopak - prostě některé věci se musí "odžít" přímo na místě a v turistických průvodcích je nenajdete - je skvělé, že je někdo převyprávěl. Velké díky.
Příjemná knížečka, začíná po jednoduchých krocích, určená - myslím - pro lidi, kteří potřebují zpomalit v dnešním zběsilém tempu. Je docela jedno, jestli tzv. "dáte" na meditaci, někdy prostě stačí přistoupit na pozitivnější přístup především k sobě sama. Zaujala mne, byla to zcela náhodná koupě, abych tu meditaci "taky konečně zkusila", a neprohloupila jsem. Navíc hezké obrázky.
Tak přiznám se, autorku neznám, a na konci knihy to byl tedy parádní veletoč, tipovala jsem všechny možné pachatele, ale všechny tipy byly špatně.
Na začátku mi chvíli trvalo "přepnout" z úvodních scén na skutečnou zápletku, ale pak jsem se zase nemohla odtrhnout. zajímavý, opravdu nevšední pohled do světa modelek, skrze novinářku. Mám ráda knihy, kde si hrdinka jede na vlastní pěst. Kdo čeká romantickou linku, tak se moc nedočká, ale vážně mi to tedy vůbec nevadilo. Dávám pět hvězd.
Nechala jsem se zlákat kamarádkou na tuto knihu, přestože to byla v krátké době druhá kniha "o kavárně", přesněji řečeno otevírání kavárny, takže mohu trochu srovnávat. Celkově tohle téma "otevírání" si jakéhokoli malého podniku a překonání prvotních potíží je prostě fajn, člověka to nakopne, tahle kniha je lehká jako vánek, který fouká na pláži, přestože hlavní postavě občas něco zaskřípe, je fajn sledovat, jak z toho bruslí. Za mě super, poohlédnu se po dalších titulech od autorky.
S vědomím toho, jak tragické události vedou hlavní hrdinku k otevření literární kavárny, jsem se trochu odhodlávala. Nakonec jsem ale ráda, že jsem to udělala, je to o nových začátcích a vypořádání se v těžkou situací, tedy v případě Diane opravdu hodně těžkou. Moc pěkné prostředí Irska i Francie vám jakoby "profoukne" hlavu, škoda jen, že kniha nebyla trochu delší, klidně bych si některé věci začetla více do hloubky.