Manifest blech komentáře u knih
Po pulce mě to začalo šíleně nudit, věděla jsem a to je škoda.
Celkem čtivý milovník knih, akorát mi u některých pasáží chybělo rozvětvení - přišlo mi, že autor s tím rychle přišel a zase to rychle zavřel.
Knížka, která opisuje kvantum mouder o mužích a ženách. Přišlo mi, že korektura se dělala snad jen na hrubo.
Spousta statistik, výzkumů, příběhů ze života a citátů klasiků.
Jeden citát bych ocenila: "Šťastný může být jen ten, kdo skutečně miloval jen jednou v životě." (William Shakespeare)
Don Tillman je vlastně svůj, to se mi na něm nejvíc líbí. Je schopný se změnit, poněvadž u Dona platí: "Když něco chce, jde si za tím a dokáže to."
Místo vlastních slov použiji jako několik citátů z knihy:
"Ideální chvíle pro čin je právě teď."
"Nesmíte se bát zeptat."
"Znamení se objevují jedno po druhém."
Druhý díl byl bez toho náboje, který ve Zlodějce duší sršel. Doufám, že Jednou provždy bude na závěr čitelnější.
Zlodějka duší se mi moc líbila, hlavně to, že netuším, co čekat. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Naprosto mne to pohltilo. Johnny si to musel neskonale užívat celé své dobrodružství.
Oproti Doteku anděla tohle bylo slabší a mohlo se místo dvou knih dát do jedné.
Zase musím uznat, že je to moc hezký příběh.
Úžasně sepsaná romance, kterou jsem prostě musela přečíst do konce.
Roztomilé vyprávění jako vyústění tří knížek od Schmitta.
Citát: "Chlap tráví život jen na dvou místech: v posteli nebo v botách."
"Inteligence je v kotníku a kotník má velmi hluboký způsob myšlení."
Mžik mě obohatil a donutil se více zamyslet nad běžnými momenty v životě.
Vtipná, i když osobně mi přišla až moc negativistická kniha povídek o těhotenství a mateřství.
Realistické krátké texty plné mouder. Moc se mi líbí její humor a pohled k životu.
Vřele doporučuji všem, které zajímá pravá hemisféra a chápání sebe samých.
Přitáhne Vás nejen krásný obal, ale i ta osůbka, co je v nás, co je v každém z nás. Určitě nebudete souhlasit se vším, a však o to jde. Subjektivní názor máme všichni, ať v nás nepohasne.
Na poměrně nizší počet stran se vešel ladně napsaný příběh, který je až žalostně na tu dobu pravdivý.
Citát: "A není snad nicota jistou formou dokonalosti?"
Díky deníkům jsem lépe pochopila, proč Virginia psala jak psala. Měla vlastní mysl a svět a spoustu věcí nechápala, hlavně na tu dobu války toho na ní bylo moc.
Je to má favoritka a vítězka.
Tady se kniha nedá porovnávat s filmem, který na knihu prostě neměl.
Brown píše tak, že když jsem to četla, věřila každému slovu.