marara
komentáře u knih
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Velmi čtivá kniha, jen mi tématem dost připomínala film Nedotknutelní v romantické podobě.
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Něco mi na tom vadilo. Asi očekávání, že Nesbo bude pokračovat tak, jak ho znám. Ale on ne. Kniha je zasazená do 70. let, má ponurou atmosféru, nikdo tam není ani spokojený, natož šťastný. Ale hlavní postava nájemného vraha byla zajímavá. Člověk k ní cítí nejdřív spíš opovržení, pak vzrůstají sympatie a nakonec nám ho je líto, protože je to vlastně jediný dobrý člověk.
Mráz
Bernard Minier
Výborné. Pomaličku odhalované 15 let staré tajemství a zvrhlost zdánlivě počestných občanů.
Filozof, který nebyl moudrý
Laurent Gounelle
Příběh celkem banální, ale zajímavá moudra o rozdílech mezi západním způsobem života a životem indiánů. Nastavuje nám zrcadlo, ve kterém ukazuje, jak naše civilizace člověka kazí, odpoutává od sebe sama, jak nás nutí srovnávat se s jinými a ne pěstovat to dobré v nás, v důsledku čehož jsme jen frustrovaní.
Kronika rodu Medicejů - Kmotr z Florencie
Rainer M. Schröder
Tuto sérii čtu, abych se dozvěděla víc o rodu Medici, který vtiskl tvář renesanční Florencii. Čím víc vím, tím víc jsem si jistá, že monumentální náhrobek Lorenca Il Magnifica v kapli Medicejských není nijak přehnaný. Byla to výjimečná osobnost své doby. Obratný politik, diplomat, člověk, který si své současníky v osobním setkání získával sečtělostí, filozofickým rozhledem a uměleckým zanícením, který se uměl pohybovat mezi nejvznešenějšími i prostým lidem. Měl vizi, kam se má stát ubírat, a pro její naplnění neváhal využívat sňatkové politiky, podporoval hospodářský rozkvět Florencie a usiloval o klid ve městě, nebál se ale i tvrdých opatření, když to bylo pro udržení moci třeba. Takový machiavellismus v praxi.
Kronika rodu Medicejů - Strážci moci
Rainer M. Schröder
Umně napsaný příběh, který jsem si přečetla po návratu z Florencie, abych se dozvěděla trochu víc o rodu Medicejských. Cíl je splněn zatím jen z části, protože zde to bylo jen o Cosimovi. Musím pokračovat dál.
Tajemství mistra Botticelliho
Marina Fiorato
Hezky se to četlo. Jednoduché, dobrodružné, i když předvídatelné. Ale odehrává se to na nádherných italských místech.
Pád
Simon Mawer
I tohoto Mawera jsem si užila. Nejsem horolezec, ale horolezecké pasáže se mi líbily moc, dokázaly mi výborně přiblížit krásu tohoto pro mě riskantního sportu a atmosféru velšských hor i Eigeru. Četla jsem během dovolené v Alpách, a to byla ideální kombinace.
Mendelův trpaslík
Simon Mawer
Ráda se dozvím něco nového i z témat, o kterých nic moc nevím, ale tady té odbornosti bylo trochu moc. Ale hlavně jsem hrubě nespokojená s koncem. Autor si se mnou nepěkně pohrál.
Ztracena v bílém šumu
Javier Castillo
Hodně svižné čtení, zase po delší době kniha, po které jsem sahala v každé volné chvíli. Přitažlivé téma pátrání po ztracené tříleté Kieře, neústupnosti mladé novinářky a pouze omezené kapacity policejního pátrání. Právě ta poslední linka knihy bylo to jediné, co mi vadilo. Jako by to téma bylo jen hrubě nahozené, stejně jako náznaky, že novinářka Miren bere spravedlnost do svých rukou. Na jednu stranu je zajímavé, že ji autor vykreslil nečernobíle, ale tohle téma je zpracované dost povrchně.
Rodina odvedle
Sally Hepworth
Nevím, proč jsem čekala, že se bude jednat o detektivku. Toto očekávání mě půlku knihy dost mátlo. Na můj vkus bylo v osudech 3 rodin koncentrováno příliš mnoho rodinných dramat. Přidávám se k těm, které při čtení potřebovaly tahák. Já měla výhodu, zdědila jsem ho po předchozí čtenářce, která mi jej v knize laskavě zanechala :)
Jen trochu lásky
Katarína Gillerová
Toto jsem si přečetla kvůli výzvě. Sice jsem to slupla jako malinu, ale za pár dní už asi nebudu vědět, o čem to bylo. Příběh je dost překombinovaný a závěr vysloveně banální. No ale výzva splněna!
Vikomt, který mě miloval
Julia Quinn
Kniha je sice napsaná čtivě a nevadila by mi ani předvídatelnost děje, ale dost mě zlobilo, že autorka vloží text do 1. poloviny 19. století, ale naprosto nerespektuje ducha doby. Umíte si představit, že by v knize z této doby bylo tolik erotických scén tak otevřeně popisovaných? Myslím, že to v mladých čtenářích bude vytvářet pomýlený obrázek doby...
Dokonalá
Cecelia Ahern
Druhý díl Vadné se zase četl sám. Je to kniha o tom, že i zcela normální člověk se může stát inspirací pro mnoho ostatních. Zásadní je, aby uměl být soucitný, řídit se logikou a také aby měl podporu a důvěru svého okolí. Ahernová příběh prošpikuje krásnými metaforamy a moudry a to se mi líbí.
Návštěva staré dámy
Friedrich Dürrenmatt
Tenhle text miluju. Všchny postavy jsou nádherně vystavěné. Claire, Alfréd Ill, jeho dcera, syn a manželka, farář a učitel jsou mistrovským dílem. Fascinuje mě, jak Dürrenmattovi staí pár slov a lehké nahození situace, aby vystihl jemné nuance změny nálady. Šrouby napětí mistrovsky utahuje a utahuje a čtenář ví, k jakému závěru směřujeme. Přesto zůstavá bez dechu. Opravdu je každý z nich úplatný? Co média, ta přece vše sledují a musí zajistit zákonnost! Claire to v poslední chvíli musí zarazit. Pokud to někdo opravdu udělá, tak kdo to na sebe dokáže vzít,když se všichni tváří, jako že já nic, já muzikant... ale sem s výhodami! Zase jeden text, který zkoumá hranice lidskosti.
První
Kiera Cass
Tady už jsem věděla, jak to skončí, ale závěr trochu překvapil. Nemile si se mnou autorka prohrála s králem, to bylo laciné, ale byla jsem ráda, že i takovéto knize je určitý přesah.
Elita
Kiera Cass
Opět rychlé čtení, v některých pasážích jsem se ovšem obávala příliš rozvláčného popisu souboje dívek o prince, naštěstí tam ale bylo i téma spravedlnosti kastovního systému, tak jsem se těšila, co všechno si America zvládne uvědomit. Dceru jsem trochu rozčilovala tim, že jsem předpovídala vývoj některých postav.
Děti půlnoci
Salman Rushdie
Mám ráda magický realismus, ale tohle bylo hodně zvláštní. Rushdie je vynikající vypravěč, jeho styl je naprosto jedinečný, ale také se nečte snadno. Byla tam témata naprosto skvělá, opakování, kdy se každý motiv objeví ještě alespoň jednou znovu, všechny ty magické prvky, zázračné schopnosti dětí půlnoci, Salímův okurkovitý nos s nadpřirozeným čichem, kouzla čarodějky Parvátí, obrovitá kolena Salímova věčného konkuretna Šivy, Salímovo budhovské období, kdy se stává bezčasým, věkovitým jako převozník Táí z počátku příběhu a mnoho dalších. Jen jsem nebyla spokojená s tím, že stále hledáme smysl života, jeho naplnění a co nacházíme v závěru? Skepsi
a ztrátu naděje. Přidanou hodnotou knihy bylo to, že jsem si oprášila vzpomínky na těch pár knih, které jsem o Indii četla (zvlášť Červené sárí o Sonie Gándhíové). Na druhou stranu jsem si stejně jako Ozzy86 bolestně uvědomovala omezenost mého intelektu.
Láska mezi řádky
Jodi Picoult
Kdybych si knihu přečetla kolem dvacítky, určitě se mi líbí o mnoho víc.
Losí hovno
Lars Simon
Anotace této knihy vypadala o trochu lépe než její obsah. Sice jsem se smála (a to jak naivitě hlavního hrdiny, tak ztřeštěným situacím, do kterých se dostával), ale nic víc v románu nebylo. Mám teď období, kdy mi knihy, které čtu připomínají ty, které jsem už četla. Tady atmosféra připomínala Stoletého staříka, hlavní hrdinové však byli diametrálně odlišní.
