Marbo
komentáře u knih
Mefisto
Klaus Mann
A pak že svině jsou jenom u nás...příběh herce, pro kterého se hraní stalo životní rolí ( :D ) a kterému jsou přátelé a zásady na obtíž. Stejně kvalitní je i variace na stejné téma od O. Neffa - Trampoty pana Humbla
Tichý Don I.
Michail Alexandrovič Šolochov
Rozsáhlý a velice živý obraz Ruska z doby, kdy staré časy pomalu končily, pokud má člověk slabost pro ruské autory, jednoznačně povinnost
Zrod velmoci - Dějiny Sovětského svazu 1917-1945
Michal Reiman
Největším kladem ( pro někoho však jistě naopak ) je pokus o relativně ideologicky nezatížené hodnocení daného tématu, dost prostoru je tak věnováno vnitřním i vnějším příčinám jednotlivých událostí.
Popraviště
Čingiz Ajtmatov
Popraviště střídá hrdiny i styl, ale de facto je to klasické ruské hledání pravdy, tentokráte v hávu perestrojky.
Nemohu si pomoci, ale dohromady to moc nedrží.
Zvony zvoní na den
Vladimír Mináč
Poslední díl Mináčovy trilogie se dá číst i samostatně. V podstatě se jedná o klasické dítě své doby, v románě sledujeme vítězný nástup komunistů, zatímco ostatní míří na smetiště dějin. Ovšem krom poslední části knihy, se nejedná o nějak schematické dílo, postavy působí živě a ne jako karikatury.
Zvláštností jsou i reálie poválečného Slovenska - to byl věru divoký východ.
František Josef I.
Otto Urban
František Josef I. je fascinující postava našich ( ! ) dějin. Otto Urban se pokusil shrnout fakta a zároveň nakouknout pod pokličku majestátu a myslím, že se mu to podařilo víc než dobře.
Nelze než se s obdivem sklonit před člověkem, který svému přesvědčení ( předurčení ? ) obětoval doslova vše.
Noc
Elie Wiesel
Jsem rád za každého blba, co popírá holokaust, aspoň jsou patrní na první pohled.
Noc je mrazivá. Výtku mám k předmluvě, respektive determinovala mé čtení zbytku knihy.
Farská republika
Dominik Tatarka
Síla Tatarkova románu tkví ve velice dobrém ( tj. výstižném ) popisu společenské situace, respektive postavení jednotlivce a nátlaku okolí. Slabinou je popis rudého odboje, který agitačně šustí papírem.
Vzpomínky a úvahy 1
Georgij Konstantinovič Žukov
Ano, jsem si vědom toho, že mnohé je zamlčeno, něco je neobjektivní a třeba i něco úplně vycucané z prstu, holt bohužel to už k memoárům sovětské provenience patří.
Ale - dějiny píší vítězové (Nevšiml jsem si - ó čase, ty mocný čaroději - , že by byl stejně kritizovan třeba božský Gaius Julius. ). A Žukov je do jisté míry zosobnění vítězství SSSR v rámci Velké vlastenecké války. Navíc, oproti jiným, Žukov hovoří i o věcech, o kterých jiní mlčí ( čistky, ne vždy pozitivní vliv Stalina ).
Blázni umírají
Mario Puzo
Puzza jsem vášnivě četl na střední škole, pak jsme si dali delší pauzu a znovu se potkáváme.
První stránky mne nechytly, ale poté jsem už byl opět polapen poválečnými USA, plné špíny, dolarů a krás - což Puzzo umí vykreslit jako nikdy jiný. Asi to není žádná velká literatura, ale řemeslně je to skvěle napsáno a hlavně, není to hloupé a nenudí. Zkrátka takhle nějak má vypadat oddechová literatura.
Silné *** a vězte, že jsem oprášil Kmotra, neb Puzzo je návykový.
Století posledních Přemyslovců
Josef Žemlička
Století posledních Přemyslovců je na odbornou publikaci až překvapivě čtivé, za některé popisy postav a dějů by se nemusel styděť ani šikovný románopisec.
Po odborné stránce jako laik nemám co vytknout, tedy snad až na sice krátkou, ale rušivou jedovatou slinu na stranu Sudetendeutsche Landsmannschaft. Vím, je to úlitba době, ale do podobné knihy to nepatří, takže ze zásady hodnocení srážím ( ale fakt nerad ).
Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
Poprvé čteno kdysi na střední škole, nyní ukořistěno v antikvariátu za cenu více než směšnou. Knize nelze upřít poutavost a čtivost, přičemž dopisová forma není nikterak na škodu, spíš dle mého názoru dobře doplňuje atmosféru doby, kdy se román odehrává. Kladem je též vykreslení postav a zejména jejich charakterů, kdy se dílo až nebezpečně podobá ruské klasice.
Problém mám však s tempem. Mnoho dopisů je v podstatě vatou, kdy se nic neděje a tak nezbývá než se dílem prokousávat. Nevýhodou bylo, že při opětovném čtení mi k tomuto již chyběla motivace. Přesto se jedná o velice zajímavou knihu a kdož hodláte číst poprvé, klidně si jednu hvězdičku přidejte.
Svět podle Garpa
John Irving
Svět podle Garpa - další freska poválečných USA, tentokráte z pohledu zdravotní sestry a spisovatele. Irving moc dobře vystihl ten typ lidí, co huláká svou pravdu a každý, kdo se odváží mít názor opačný, je hnusák, fašoun, rasista, komunista ( poznáváte se ? měli bychom, v tomhle žijem ). Knihu však sráží závěr, nesedly mi pasáže z Garpových knih a hlavně vymlácení postav v Shakespearovském stylu. Ke knize se určitě ještě vrátím.
Tajný deník čínské císařovny
Johan Fabricius
Čína, tradice, konkubíny a eunuši, Zakázané město...jak je to všechno jiné a přece, jak je to stejné - láska, přetvářka, zrada, nenávist, hamižnost...
Snad to je tím, že tento popis života čínské Císařovna napsal bílý barbar, ale tetelím se blahem - nejsou ni lepší či horší než my, jen vnímají to jinak. Věřím že podobně poutavý román by se dal napsat i o leckteré evropské korunované hlavě.
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Nejsilnější stránkou téhle knihy je skutečnost, že to ani nemusí být fikce. (Ne)skutečně mrazivá zpověď o životě aparátčíka
Pan Kaplan má třídu rád
Leo Rosten
Slovní hříčky mi v zásadě nevadí, je ovšem otázkou, zda to vystačí na celou knihu - za mne bohužel ne, ačkoli nemohu popřít že jsem se místy dobře pobavil. A překlad nezbývá než ocenit, v podstatě se musela vytvořit nová kniha.
Tma o polednách
Arthur Koestler
Tma o polednách vcelku dobře vystihuje myšlenkové pochody tzv. pravověrných, čili přesvědčených komunistů, jež skončili v soukolí systému - jména jako Zinovjev, Radek, Slánský, Bucharin...
Svého času musela mít kniha vskutku velký ohlas ( Orwell, Kalandra ), dnes je spíš doplňkem k jiným dílům ( Doznání od A. Londona ), byť ji nemůžu upřít čtivost - knihu jsem přelouskal v podstatě za jediný den.
Dějiny Byzance
Růžena Dostálová
Vyčerpávající ve všech ohledech. Už jen sehnat tuto bibli Byzantofilů dá práci. V kombinaci s odeónskou řadou Byzantských historických děl se jedná o neocenitelnou studnici vědomostí. přiložené mapky potěší
Amerigo / Magellan
Stefan Zweig
Kniha se skládá ze dvou různých a na sebe nenavazujících částí. První část, věnována kmotrovi Nového světa, je nevzrušenou obhajobou učence, jeho zápalu a popisuje nepochopení okolního světa, který si své názory, emoce či mindráky vtěluje do lidí, jejichž činy přetrvají věky a jsa nesmrtelní, těžko se mohou zabývat žabomyšími spory. ***
Druhá část je tak trochu jiný historicko-dobrodružný román, ostatně jak je u Zweiga zvykem. Autorovi nejde ani tak o vylíčení příhod a útrap hrdinných námořníků, spíš se jedná o oslavu lidského ducha, železné kázně, sebeobětování při vědomí konání činů, jež jedince nastokrát převyšují.. ****
