Marbo komentáře u knih
Vynikající shrnutí únorových událostí očima přímých účastníků, plus nerušivé vsuvky páně Kaplana.
Zajímavý náhled na Stalinovo uchopení absolutní moci. Autor se pokouší pochopit a vysvětlit motivy S. jednání, kdy se občas dle mého názoru dostává na tenky led spekulací, byť vždy se svá tvrzení snaží podložit. Velký prostor zde dostává i tzv kulturní fronta, respektive budování kultu osobnosti v umění a společenských vědách.
Závěrem bych podotknul, že vlastním vydání z roku 95 které neobsahuje citace či použitou literaturu.
Největším kladem ( pro někoho však jistě naopak ) je pokus o relativně ideologicky nezatížené hodnocení daného tématu, dost prostoru je tak věnováno vnitřním i vnějším příčinám jednotlivých událostí.
Povedený náhled do fungování "podivné aliance" ve středu Evropy. Především musím vyzdvihnout pojednání o poměrech v Itálii, o kterých jsem takřka nic netušil.
Německý náhled na události po roce 1918. Souhlasím s názorem níže, kniha je prodknutá relativismem a ublížeností, přičemž některé formulace působí skutečně jako z jiného světa.
Ovšem první část knihy pojednávající o Výmarské republice mne zaujala.
Velice zajímavé čtení, které nejen popisuje trnitou cestu prezidenta Beneše k obnovení republiky a následný boj o charakter státu, přičemž objasňuje i motivy Benešových činů.
Mám jedinou výtku a sice, že je velká škoda, že kniha není obsáhlejší. Z toho vychází určitá zkratkovitost.
Rozsahem nevelké dílo, které je až k prasknutí plné sebezničující posedlosti. Všichni si hrajeme. Bez konce, bez naděje.
Drtivou většinu života jsem strávil tady. Prostě doma. A co může být krásnější než domov ?
Mrazivé čtení do současných veder.
Autor nikam nespěchal, pomalu a postupně nás uvedl do své Sodomy a jejich ( našich ? ) problémů. Kdy se ozvat ? A co když ani to již nestačí ? Jsme od určité chvíle nenávratně odsouzeni k nežití ?
Tohle dílo se jistě nelíbilo po roce 68 a jistě se mnohým nebude líbit ani za sto let, mnohé se totiž zdá být prozatím stále platným.
Tak trochu jiná rodinná sága. Navzdory vší snaze a vůli, nic než zmar. Smutné čtění.
Neskutečné. Zavátý klenot české literatury.
Snové, literárně hravé a přitom angažované a mrazivé.
Popraviště střídá hrdiny i styl, ale de facto je to klasické ruské hledání pravdy, tentokráte v hávu perestrojky.
Nemohu si pomoci, ale dohromady to moc nedrží.
Klasika.
Ano, je to zaujaté a dá se říci, že plné propagandy. Ale Němá barikáda skvěle vystihuje myšlení velké části Čechů po 45 a tím pádem pomáhá i pochopit tehdejší události, od povstání, přes odsun až po Únor.
Poslední díl Mináčovy trilogie se dá číst i samostatně. V podstatě se jedná o klasické dítě své doby, v románě sledujeme vítězný nástup komunistů, zatímco ostatní míří na smetiště dějin. Ovšem krom poslední části knihy, se nejedná o nějak schematické dílo, postavy působí živě a ne jako karikatury.
Zvláštností jsou i reálie poválečného Slovenska - to byl věru divoký východ.
To muselo dát strašnou práci - a přitom taková blbost.
Z Katyně přímo čiší autorova mravenčí práce, vynikající příprava podkladů, dobře je pojata i forma.
Pro mne však Katyně selhává. Nejsilněji na mne působil černočerný humor, který si opravdu nebere servítky a ještě dnes šokuje. Jinak se však Kohout utápí ve vlastních myšlenkových pochodech a snahy o přesah působí nechtěně směšně.
Nemám co bych vytknul. Autor nezabředá do ideologických klišé, je věcný a drží se faktů.
Historická hodnota Ceasarových zápisků je nevyčíslitelná. Nesmí se však zapomínat, že je to umná propaganda.
Dechberoucí čtivo. Eco dík svým znalostem dokázal vytvořit živoucí ilusi středověku, od které jsem se jen nerad vracel do dnešního světa.
Jen jediné mi lezlo krkem a sice poznámky ( překlady ) na samém konci knihy, kdo má neustále listovat jak blázen.