Marbo
komentáře u knih

Další dohnaný rest ( a to jsem ještě neviděl ani filmovou verzi ! ). Havlíček velice dobře vykreslil atmosféru českého maloměsta, s jeho nepsanými zákony a měšťáckou morálkou, což tvoří hutný základ dramatu lidského jedince.
Štěpka se nádherně rve v bitvě, kterou bohužel nemohla vyhrát. Ale rozhodně v tom nebyla sama. Nakonec prohráli všichni - a není nikdo, na koho by to mohli svalit, svůj kříž si nese každý sám.


Síla Tatarkova románu tkví ve velice dobrém ( tj. výstižném ) popisu společenské situace, respektive postavení jednotlivce a nátlaku okolí. Slabinou je popis rudého odboje, který agitačně šustí papírem.


Docela syrový popis meziválečného Berlína. Bída těch lidí si později našla nástroj pomsty,který smetl především je samotné.


Bakelitová rodinná sága. Ruge umně vykreslil soužití lidí, přičemž šikovně využívá náhledu na jisté situace z vícero perspektiv - dík tomu kniha nepůsobí černobíle.


Velmi milé překvapení. Nažhaven zdejším kladným přijetím, měl jsem knihu v hledáčku, načež mi ji přítelkyně zakoupila.
Kniha samotná je napsána s ohledem na laickou veřejnost, autor nezabíhá do přílišných detailů, přičemž však dokáže předat své názory a poznatky stravitelnou formou. O mnohém jsem neměl ani tušení.
Závěrem si dovolím snad kacířskou myšlenku - Tajný život stromů je za určitých okolností nebezpečná publikace. Dočkáme se organizací na ochranu práv stromů ? Zákazu nehumáních způsobů těžby dřeva ?


Což o to, námět je to hezký. Nejsilnější částí knihy jsou pasáže o reakci společnosti na přelomovou událost - až mrazivě přesné, až mrazivě nadčasové, celkem povedené je i ztvárnění tajných služeb.
Problém jsem měl s "milostnou" a vztahovou linkou, v dlouhých souvětích plných vaty jsem se ztrácel a musel jsem se nutit, abych nepřeskakoval.


Útlá knížečka, která toho v sobě příliš nemá. Čistě formálně - typický Kerouac, který jakoby si během cestování odskočil do Bretaně. Pár hezkých momentů, nic víc, nic míň.

Výpravné a strhující. Sienkiewicz mistrně skloubil osudy "malých" lidí na pozadí velkých událostí s krajinomalbou, to vše pod aureolou polského lidu.
Nutno zmínit též skutečnost, že se obratně vyhnul tendenčnímu vyznění díla, i postavy záporné jsou vykresleny živě, skutečně a lze jim dokonce fandit. Navíc se člověk díky panu Zaglobovi i zasměje. Už se těším na další díly.
PS : není náhodou pan Podbipieta potomkem Zbyška ( Křižáci ) ? Ten přece také toužil po třech hlavách...


Třídní boj je hovno proti soudružským vztahům.
Název opravdu trefný, informace zajímavé ( množství citací přímých účastníků ) - co více si přát ?
Pro zajímavost - srovnání osobních vztahů, atmosféry či řešení sporů za Lenina x Stalina jasně dokládá jedno. Byl to báťuška, kdo revoluci pohřbil ( a s ní de facto celou Bolševickou gardu ). Plejádu větších či menších gangsterů v čele SSSR na chvíli zastavil až Gorbačov.


Srdeční záležitost, ať už v divadle ( divadlo Petra Bezruče ) či v rámci tv inscenace ( především legendární Činoherní klub či v podání pánů Kaisera a Lábuse ).
Svižné, vtipné a především už skoro dvě stovky let aktuální.
"a pokud se tadyhle v dopise zmiňuje Andrej, že jsem taky jenom člověk, tak o tom mi není nic známo."


Drogy jsou špatné, áno ? Nechci snižovat úsilí a zásluhy autorky v boji s heroinem, ovšem ku knize samotné pár výhrad mám. Například rovnítko mezi heroinem a marihunanou mi opravdu vadí. Také jsem musel překousnout vskutku konzervativní tón knihy ( kniha obsahuje též citace Theresy May ), který mi přišel jako z jiného světa ( představa šťastných rodinných chvilek u TV ) a s tím spojenou brožurkovitost díla.


Poprvé čteno v rozpuku mládí, letos náhodou ukořistěno na nádraží. Co říci ?
Ano, mnohé je překonané, ano, je to zaujaté a voluntarismu je zde na kila. Přesto dávám plné hodnocení. Proč ?
Protože kniha je ztělesněním dobré argumantace, oproti jiným "ufologům" autor netlačí na pilu, spíš postrkuje k zamyšlení, navíc je to opravdu dobře napsáno, kniha se dá přelouskat za den. Závěrem se taky musím přiznat k sympatiím - doufám, že nejsme sami a třeba se nějakého randevous dočkáme.


Galsworthy umně popisuje svět, který není zas až tak mrtvý, jak by se mohlo zdát. Tlak okolí, předsudků a "bližních" umí drtit i dnes.
Během četby jsem cítil zvláštní spřízněnost dvou realismů, toho Gallsworthyho a toho socialistického. V obou hlavní roli hrají postavy, které jsou schopny největšího sebezapření, absence citu, v zájmu "něčeho vyššího".
Už se těším na Forsyty.


Vyčerpávající pojednání o závěrečné fázi bojů druhé světové války.


Hezké a překvapivě výstižné, neboť Hornby opravdu dobře vystihl pocity dítěte, kterému chybí jeden z rodičů ( a nejen to ). K tomu si přičtěte opravdu povedený suchý britský humor a výsledkem je opravdu povedená oddychovka, která však místy donutí zastavit se a zamyšleně se dojmout.


Hornbyho prózy mám rád. Je to pravda poněkud nerudné a neurotické čtení, ale celkem výstižné a vtipné. Vztahy do jisté míry znamenají popření sebe sama, kus svého já je nutno obětovat, omezit své pohodlí. Všechny moje lásky je příběh člověka, pro kterého je to o krapet těžší než pro většinu z nás.


Přehledné a v rámci prostoru nabité informacemi. Autor se snaží vyhnout planému řečnění a drží se fakt, což je ku prospěchu věci, ovšem zároveň se zmiňuje i o spekulacích či nedobře dokazovatelným informacích ( což vždy zmíní ). Jako podklad k dalšímu studiu neocenitelná publikace.


Ano, jsem si vědom toho, že mnohé je zamlčeno, něco je neobjektivní a třeba i něco úplně vycucané z prstu, holt bohužel to už k memoárům sovětské provenience patří.
Ale - dějiny píší vítězové (Nevšiml jsem si - ó čase, ty mocný čaroději - , že by byl stejně kritizovan třeba božský Gaius Julius. ). A Žukov je do jisté míry zosobnění vítězství SSSR v rámci Velké vlastenecké války. Navíc, oproti jiným, Žukov hovoří i o věcech, o kterých jiní mlčí ( čistky, ne vždy pozitivní vliv Stalina ).


Puzza jsem vášnivě četl na střední škole, pak jsme si dali delší pauzu a znovu se potkáváme.
První stránky mne nechytly, ale poté jsem už byl opět polapen poválečnými USA, plné špíny, dolarů a krás - což Puzzo umí vykreslit jako nikdy jiný. Asi to není žádná velká literatura, ale řemeslně je to skvěle napsáno a hlavně, není to hloupé a nenudí. Zkrátka takhle nějak má vypadat oddechová literatura.
Silné *** a vězte, že jsem oprášil Kmotra, neb Puzzo je návykový.


Severská literatura frčí a zatím jde mimo mne. Až teď mi přítelkyně koupila tuto knihu a já se s chutí začetl. Popravdě jsem byl relativně mile překvapen, chvalozpěvy Staříka vynášely do nebes a dokážu si představit, že pokud někomu humor sedne, že se připojí. Já však měl problém s "historickou" linkou knihy, přišlo mi, že autor příliš tlačí na pilu - kdybych chtěl být hodně zlý řeknu, že celá historická linka vznikla jen kvůli povedené 25. kapitole.
Oddychová letní literatura, nic víc, nic míň.
