Marbo
komentáře u knih

Detektivky nejsou můj šálek čaje. Poe přesto zaujal - je zajímavé sledovat provpočátky žánru, který je snad nejčtenější.
Povídky jsou povedené, mám však problém s Dupinem - je příliš hrubě načrtnut, chybí mu propracovanost Homese, jeho bezejmený nadhazovač též nesnese srovnání s Watsonem...


NEP - tři písmena, tři slova, tisíce nadějí a osudů. Líbanky revoluce a kapitálu ( dovršeno později v Číně - a člověk v tom pozná i naše "zlatá" devadesátá ). A co na to pánové Ilf a Petrov ? V duchu té nejlepší ruské tradice, s úsměvem, byť někdy hořkým. Nezbývá než sklonit před úsilím protagonistů při jejich honbě, za tímhle kovovým dobytkem...


Těžko hodnotit, byl jsem v pokušení se obejít bez hvězdiček, nakonec však volím střední cestu. Proč ? Tento soubor nejrůznějších Palackého projevů, statí, článků je totiž stejně rozporuplný, jako jeho tvůrce, navíc někde zapracoval i zub času, některé témata již jen těžko někoho osloví - ranné fáze národního obrození, pravopisné třenice a podobná témata jsou již spíš historickou kuriozitou. Mne na knize nejvíce zaujaly pasáže věnující se politice - Idea státu Rakouského, popis politických tahanic mezi staro a mladočechy a pozdní Palackého práce. Část knihy věnované Palackému - historikovi, jsem s klidným srdcem přeskočil, neb stati v ní uvedené jsou součástí Palackého Dějin a ty pročítám poměrně často.
Závěrem - toho pána z tisíci koruny je nutno číst, zaslouží si to.


Poprvé čteno kdysi na střední škole, nyní ukořistěno v antikvariátu za cenu více než směšnou. Knize nelze upřít poutavost a čtivost, přičemž dopisová forma není nikterak na škodu, spíš dle mého názoru dobře doplňuje atmosféru doby, kdy se román odehrává. Kladem je též vykreslení postav a zejména jejich charakterů, kdy se dílo až nebezpečně podobá ruské klasice.
Problém mám však s tempem. Mnoho dopisů je v podstatě vatou, kdy se nic neděje a tak nezbývá než se dílem prokousávat. Nevýhodou bylo, že při opětovném čtení mi k tomuto již chyběla motivace. Přesto se jedná o velice zajímavou knihu a kdož hodláte číst poprvé, klidně si jednu hvězdičku přidejte.


Utéci není kam, před sebou člověk neuteče. Budu si to muset přečíst ještě jednou, je nutno číst plně soustředěn


Jedna hvězdička za úvodní část, která se zaobírá druhou světovou válkou. Druhá za následující, kde je popsána poválečná obnova a těžkosti s ní spojené - zde se člověk prostě musí uctivě sklonit před úsilím sovětského člověka. Třetí část je ukázkou maškirovky, kdy se z obdělání celin dělá největší počin od ovládnutí ohně člověkem a víme, jak to dopadlo. Nechybí též jedovaté sliny na Chruščova.


Jak již bylo řečeno, poněkud strohé a neosobní, navíc ty pasáže se Stalinem nezní moc věrohodně. Z úcty ***


Jméno mladého Masaryka opět rezonuje a tak jsem se vrhl na již notně zaprášený svazek z mé knihovny - co říci ? Masaryk je řečník lidový - s podivem jsem zjistil, že jeho styl není nepodobný takovému V. Kopeckému - Masaryk kope do nácků a fašounů s urputností až bolševickou ( což do jisté míry vysvětluje jeho poválečné ministrování a věci s tím spojené ). Volá Londýn je obrazem doby, nic víc, nic míň


Vzpomínky legendárního velitele Rudé jízdy jsou zajímavým doplňkem k Babelovým povídkám, které někdy poněkud suchému líčení občanské války dodávají "šťávu".


Musely to být věru krušné časy, když nad Balkánem plál půlměsíc...Trvalo mi vcelku dlouho, než jsem se smířil s formou a pořádně se začetl. Příběh je to černobílý, chvílemi mi připadalo, jako bych četl Jiráska, jen ty kulisy byly jiné, krvavější. A pak ten závěr - ten nemohu překousnout. Ale musím uznat, že nutí k přemýšlení - jak moc se člověk může ohnout ?


Svět podle Garpa - další freska poválečných USA, tentokráte z pohledu zdravotní sestry a spisovatele. Irving moc dobře vystihl ten typ lidí, co huláká svou pravdu a každý, kdo se odváží mít názor opačný, je hnusák, fašoun, rasista, komunista ( poznáváte se ? měli bychom, v tomhle žijem ). Knihu však sráží závěr, nesedly mi pasáže z Garpových knih a hlavně vymlácení postav v Shakespearovském stylu. Ke knize se určitě ještě vrátím.


John Lennon mně doprovází už někdy od prepubertálního věku a to už je řada let. A k dospělosti patří bořit tabu. A strhat Lennona tabu je.
Písání je taková beatle verze pana Kaplana a musím se opakovat, slovní hříčky jsou super, ale nesmí se z nich udělat kniha, byť Písání má tu výhodu, že je to souhrn kratších textů. Opět jsem v rozpacích, hodnotím Lennona nebo překladatele ?

Čína, tradice, konkubíny a eunuši, Zakázané město...jak je to všechno jiné a přece, jak je to stejné - láska, přetvářka, zrada, nenávist, hamižnost...
Snad to je tím, že tento popis života čínské Císařovna napsal bílý barbar, ale tetelím se blahem - nejsou ni lepší či horší než my, jen vnímají to jinak. Věřím že podobně poutavý román by se dal napsat i o leckteré evropské korunované hlavě.


Nalezeno v Levných knihách, za tu cenu nebylo nad čím uvažovat...Co říci ku knize samotné - mé dojmy jsou rozporuplné, dokud se autor drží hlavního tématu knihy, tj obléhání Vídně roku 1683, není po faktické i dojmové stránce co vytknout, místy se jedna o vskutku vyčerpávající popis údálostí světového významu. Osobně však mám velké výhrady k závěru knihy, kdy se autor pouští do filosofování a dle mého názoru i na velice tenký led. Přesto se jedná o velice zajímavý titul


Základní informace o legendárním vojevůdci, příjemným bonusem jsou literární zmínky a citace vztahující se k Alexandrovi.


Film jsem viděl kdysi dávno a po Updikeovi šáhnu kdykoli a rád. První dojem však nebyl dobrý,ze začátku jsem se do čtení musel nutit, hrdinky nesympatické a děj nevěrohodný. Pak se ovšem ukázalo, že ty tři ženský nejsou navzdory všemu nic víc než tři ženský a najednou mně to neuvěřitelně chytlo. Příběh samotný je dost banální povídání o tom, že ač se bonbón zdá být sebelákavější, uvnitř je dost zatrpklá a zákařná náplň, co se ovšem knihu zachraňuje je autorova schopnost popisu a nimrání se v detailech. Silné ***, škoda toho začátku


Nutno se sklonit před umem páně Neumanna, když si vemete že jako laik vytvořil dílo mamutích rozměrů. To ovšem s sebou nese i zápory - autor je vše, jen ne nezaujatý ( a ačkoli to jsem schopen přejít a pochopit, věřím že jsou lidé, co by to nezkousli ) a s tím souvisí i má ( zatím nepodložená ) obava, nakolik se autor nechal unést a zda místy nečtu spíš propagandu.


SP se čtou dobře, nic proti ničemu i ten námět je relativně neotřelý. Co mi ovšem chybělo byl náznak motivu...


Nejsilnější stránkou téhle knihy je skutečnost, že to ani nemusí být fikce. (Ne)skutečně mrazivá zpověď o životě aparátčíka


Na relativně malém prostoru se člověk seznámí s životem člověka, který takřka otočil kormidlo dějin a nesmrtelně se tak zapsal do dějin. Závěrečná část knihy věnováno citacím a Hanibalovu odkazu příjemně překvapí...
