Marbo komentáře u knih

Kniha se skládá ze dvou různých a na sebe nenavazujících částí. První část, věnována kmotrovi Nového světa, je nevzrušenou obhajobou učence, jeho zápalu a popisuje nepochopení okolního světa, který si své názory, emoce či mindráky vtěluje do lidí, jejichž činy přetrvají věky a jsa nesmrtelní, těžko se mohou zabývat žabomyšími spory. ***
Druhá část je tak trochu jiný historicko-dobrodružný román, ostatně jak je u Zweiga zvykem. Autorovi nejde ani tak o vylíčení příhod a útrap hrdinných námořníků, spíš se jedná o oslavu lidského ducha, železné kázně, sebeobětování při vědomí konání činů, jež jedince nastokrát převyšují.. ****

3 09.09.2016

Ani druhé setkání s páně Sorokinem nedopadlo na výbornou. Autorova chmurná vize nové doby temna mne sice zaujala, ale mám problém s formou, jak ji autor čtenáři předkládá. Rozdělení knihy na x na sebe nenavazujících částí by ani tak nevadilo - střípky mozaiky by stačily k poskládání obrazu nové Evropy a Ruska - mám však výhrady k autorově zálibě v prasárnách a zbytečnému žvanění o ničem. To co má šokovat mne zkrátka u Sorokina nudí ( lechtivou literaturu umí jiní a lépe ). Těch pár povedených střípků knihu jako celek nemohou zachránit

4 08.09.2016

Mandarini se dobře čtou, ale za ta léta poněkud vyčpěli. SdB umí psát a to o zajímavých věcech.
Problém je, že dílo zoufale zastaralo. Sny, morální dilemata a mindráky francouzské intelektuální elity poloviny 20. století sice mají potenciál k vybudování solidního dramatu, o to však autorce nejde a až na pár náznaků je zde děj spíš na obtíž. A tak jsme svědky krizí - krize žen, levicových intelektuálů, pocitu Francouzské velikosti etc. Bohužel ( bohudík ), mnohá z těch témat mně nemile překvapily patetičností a ufňukaností ( bů bů Francie je sama bů ).

07.09.2016

O Ruské občanské válce jsem toho načetl dost, přesto ( a nebo právě proto ) mne díla z tohoto období vábí jak světlo noční hmyz a vzhledem k tomu, že řada děl ( a Bílá garda k nim patří ) má co říct i dnešnímu čtenáři, tomu tak bude i nadále.
Velkým kladem BG je úhel pohledu takříkajíc z "druhé" strany. Trumfem je borcení charakterů, postojů i celých společenských tříd - čte se to rozhodně zajímavěji než ( bohužel ) mnohdy unylé chvalozpěvy vítězů ( ostatně to platí skoro vždy, čest výjimkám ). Z náznaků lze vycítit, že BG měla být součástí většího celku, žel bohu k tomu nedošlo a jako tolikrát mi nezbývá než si povzdechnout - jaká škoda !

3 06.09.2016

Lidé v nahotě je neuvěřitelně trefný název pro tuto knihu, protože čím víc nad tím přemýšlím, tím více se mi autor a jeho počin zjevují jako císař oděn v svůj nový šat. Nejsilnějším prvkem díla je zasazení - Rusko na přelomu epoch je tak zajímavý vesmír, že by si ho nedokázalo vymyslet ani deset autorů SF.
Problém však je, že kniha zoufale nedrží pohromadě a tak namísto kvalitních povídek jsem dostal ne zrovna povedený román, který místy zoufale nudí.

06.09.2016

Brilantní. Na pozadí VFR a Napoleonských válek se odehrával příběh muže, jenž nejen tyto události prožil a do významně ovlivnil, ale hlavně je přežil. Nejvíce mne zaujal rozpor mezi Fouchem politikem a intrikánem, versus milujícím a vzorným manželem. Jospeh Fouche, toť skutečný Mefisto

3 03.09.2016

Utopie po americku, čili tak nějak nevážně ? Nemohu si pomoci, ale oproti pilířům žánru působí MP televizně, sitcomově - a přitom mu to nic neubírá na kvalitě. Musí být zvláštní psát o revoluci v zemi, která z jedné vzešla a od té doby ji nepoznala, ba dokonce sama její podstata ji popírá. A přece, tolik silných myšlenek, navíc aktuálnějších víc než kdy dřív. A scéna soudního přelíčení mně po letech zase jednou donutila se u knihy nahlas zasmát

4 14.08.2016

Milenec lady Chatterleyové je navzdory názvu a své pověsti dílem, kde jde o sex až na druhém místě. Pro mne je stěžejní myšlenkou díla kritika britské společnosti let dvacátých. Ovšem i ona druhá stránka věci, sexus má zde dostatek prostoru a je na každém, co mu sedne více. Mně zaujaly obě roviny, jen se však ptám, nakolik mohl autor věrohodně popsat pocity ženy při styku (pohlavním )...

5 09.08.2016

Na úvod se přiznám, že jsem knihu zakoupil v domění, že se jedná o biografii slavného vojevůdce a namísto toho jsem seznal, že se mně do rukou dostal nesmírně tendenční a schematický román - Suvorov je zde líčen bez jediné kritické poznámky, na co šáhne to se mu podaří, vše Pruské ( čti neruské ) je hodno zatracení ( a naopak ).
Kniha nezapře dobu kdy vznikala, je to však bohužel na úkor literárních kvalit

07.08.2016

Zásadní kniha mého života, dnes v noci jsem ji přečetl na jeden zátah stejně jako kdysi, když jsem býval ještě student a cítil mnohé, jsa však naprosto neschopen to pojmenovat...díky pane Hrabale.

6 21.07.2016

Jedno si ujasníme hned na začátku, a sice že málokdo ve dvacátém století psal tak jako Šolochov, čili Rozrušená země rozhodně není špatná kniha, jen prostě není tak dobrá, jak by mohla být. Děj románu nás přivede ( jak je u autora zvykem ) mezi Donské kozáky a tentokráte se bojuje o zrno, což je boj kolikrát lítější než sama občanská válka. Téma, autorova schopnost vykreslit ( až neskutečně živě ) postavy, prostředí - to vše by nahrávalo tomu, aby se jednalo o vynikající záležitost. Žel Šolochov ( mládí a 30. léta ) se neubránil schematizaci, která v porovnání s jinak umně napsaným dílem bije dočí. Také mám problém se závěrem knihy, děj se povětšinou ( příjemně ) vleče a na posledních stranách se z ničeho nic přejde do trysku. Silné ***

3 13.07.2016

Zajímalo by mne, kolik lidí ( a kdo ) s touhle knihou usínalo. Kniha je jakousi učebnicí pro osvícené diktátory a hanět ji muže jen někdo, kdo není schopem oprostit se se naši "demokratické" determinace.

Vynikající. Karamazovi vás pohltí a vyplivnou. Nechám uležet a přečtu znovu...

5 07.07.2016

Troška rozhodně nebyl první, kdo vylíčil "krásy" našeho venkova. Předností dramatu je vyzobrazení všemožných figurek, tu vtipných, tu dojemných. Příběh samotný pokulhává, ovšem máte-li štěstí na herecké obsazení, ledasco prominete ( souzeno dle inscanace ND z roku 1983 )

1 25.06.2016

Na Tolstém mám nejraději tu jeho schopnost, kdy naprosto prostě a nenuceně sděluje opravdu velké myšlenky. A Kozáci jsou podobných myšlenek plní ( ti literární ). Když k tomu přidá klasický zástup mužiků, strýčků, atamanů, důstojníků a všech možných ruských lidí je jasné, že budu číst jedním dechem.

1 25.06.2016

Mohl bych napsat sáhodlouhý a vševypovídající komentář k tomuto románu. Ale kus Oblomova máme v sobě asi všichni, takže o něj budete připraveni.
Oblomov právem patří ku stěžejním dílům ruského realismu - je uvěřitelný, živý, nechybí mu humor a je ruský v tom nejlepším slova smyslu.

4 25.06.2016

Na Fukse jsem se těšil, znali jsm se zatím prostřednictvím filmové adaptace jeho nejznámějšího díla. A snad to bylo tím, že jsem sáhl po jiné knize, že naše poprvé není z nejvydařenějších. Dílo nesouvislé, těkavé, zkrátka těch imaginací bylo až příliš.Ale napsáno je to opravdu hezky a jemná nostalgie po starém mocnářství mně vždy dojme. Tak snad někdy příště, pane Fuks

20.06.2016

Dost schizofrení kniha, u které jsem dlouho váhal čím vlastně je. První dvě třetiny překypují humorem ( který mně zrovna nesedl ) a závěr je zas hloubavý a nutí k zamyšlení ( což mne chytlo ). Ať už vás chytne kterákoli z obou nálad, vězte, že ta druhá vás bude o to více štvát

2 12.06.2016

Kronika epochy, již u nás ztělesňuje jediný člověk - císař František Josef I. Je zajímavé sledovat všechny ty větší či menší Trotty, jak se snaží udržet ne zrovna ideální, ale přesto fungující společnost i za cenu vakua, jehož tíhu mnozí nejsou sto unést, netuše, že je čeká břímě nepředstavitelně těžší. Jak to dopadlo víme, stačilo pár výstřelů a nastal konec starých časů...

3 06.06.2016

Vynikající historický román, který Vás doučí něco z té velké historie a dojme či pobaví řadou malých historií. Vzhledem ke skutečnosti, že předchozí díly jsem ( zatím !!! ) nečetl, jsem byl mile překvapen s jakou lehkostí jsem se do románu ponořil. Archaický styl, jakým je dílo napsáno jen přispívá k atmosféře a není nikterak na škodu

03.06.2016