Marbo komentáře u knih
Schematické, zkratkovité, černobílé. Ale chápu co tím autor chtěl říci a bez boje se přiznám, že ten socreal v literatuře mám rád a čtu to jedním dechem. Kéž by jednou někdo sepsal podobnou kroniku našich všedních dní a bojů a snad se to obejde bez podobného rozuzlení, jakým byla druhá světová válka a věci s tím spojené.
Updike je můj oblíbený autor a mezilidské vztahy umí popsat jako málokdo. Tím nejlepším co se v této povídkové sbírce objevuje jsou příběhy spisovatele Becha a osudy manželů Mapleových ( a je zajímává jak odlišná stanoviska a vyústění zaujímají hlavní postavy, tj muži ), jejichž největší výhodou je návaznost povídek a náladou či vyzněním se moc neliší od legendární králičí trilogie...
Na Zaklínače jsem se těšil již sakra dlouho a to hned ze dvou důvodů - je to fantasy vynášené do nebes a napsal to polský autor. A je z toho láska jako trám, povídky jsou to vynikající ( romány se prokousávám v rámci poslechu ale o tom jindy ).
Svět který nám autor představuje se nehezky podobá tomu našemu, včetně individuí na něm se vyskytujících, včetně jejich motivů a překvapivě je to asi ta věc, která tomuto světu dodává na síle, uvěřitelnosti, životě.
Zaklínač je ostřílený mazák, lecos už prožil a tváří se, že ho jen tak něco nepřekvapí. Ale i Zaklínač se může mýlit...
Habsburkové jsou moji oblíbení feudálové, takže do čtení jsem se pustril pln nadšení. První kapitoly mi přišly co do obsahu vyvážené, byť poněkud krátké ( téma by se dalo rozvíjet do nekonečna, ale to je můj problém ). Horší je to později, zde se až příliš projevuje normalizační dogmatický pohled ( nejen ) na českou historii, ono dělat z Oty Habsburského reakcionáře toho nejhrubšího zrna je kumšt...
pohledy "poražených" vojevůdců mají své kouzlo. Známe generály bez vojska, gen. Macek byl generálem bez války ( nepočítáme-li celosvětovou válku nervů, známou též jako studená válka ). Kniha je psána velice jednoduše a jelikož mne podobná témata zajímají, přečetl jsem ji celkem rychle. Kladně hodnotím autorovu snahu dát prostor i svým odpůrcům a kritikům ( byť se jim pochopitelně i brání ), ale mne nejvíce zaujaly dobové ( k datu vydání ) reálie tuzemské politické scény první poloviny let devadesátých
Tak trochu jiný historický román. Kulisy a zasezení románu mně zaujaly na první dobrou, přesto zůstává určitá pachuť, kniha selhává tam kde asi měla být nejsilnější a sice v autorových prolukách, v niž vyjadřuje své názory na politiku, společnost a své osobní prožitky. Ne že by nezaujaly, ale působí rušivě a vždy jsem se těšil až se navrátí k ději.
O japonsku jsem toho moc nevěděl a o moc lepší to není ani po přečtení pěti novel ze země vycházejícího slunce. Zaujalo mně, že přes rozdílné kulisy se řeší víceméně stejné problémy jako v literatuře evropské
Soubor pěti novel našich severních sousedů asi vzájemné vztahy a porozumění moc neprohloubí, nejdedná se bohužel o nic čtivého.
První novela Vzlet je z celé pětice asi nejzajímavější, jde o jakousi pochmurnější variaci na klasické pivní monology Hrabalovy, jen té poetiky se nějak nedostává 3/5
Miláček Štěstěny - někoho jistě zaujme zasazení příběhu, děj se odehrává v Laosu let šedesátých,hrdinou je polský vojenský poradce ztracený v pralese. Mně osobně nenadchlo, ni neurazilo 2/5
Sny pod Fumarolou - něco tak bláznivého a přitom tak nudného jsem nikdy nečetl. Pokus o fantaskní politickou satiru mně neoslovil, dočteno až násilně
Hledám domov - život ve městě očima venkovské náplavy 2/5
Povodeň - východní Prusko těsně po válce, němci odsunuti, další se zvolna přisouvají...tak trochu western ( akorát na východě ) 3/5
Docela zklamání, na knihu jsem se těšil, jazzová éra v USA má svoje kouzlo...Kromě poslední třetiny se v toho knize moc neděje, ty úžasné večírky působí jako navoněná nuda. Hrdinou knihy je pro mne muž s brýlemi, ale kousek Gatsbyho má v sobě každý, kdo někde začínal znovu, od nuly.
Některé činosti je lepší konat přímo, než z druhé ruky o nich číst...v patnáctém roce mého života toto dílko mělo punc zakázaného ovoce, deset let na to nemá příliš co nabídnout
Nerad píšu kometář ke knize kterou nemám v živé paměti. Učiním výjimku. Byl jsem ještě kluk, večery u pratetety a na dobrou noc Kytice. Nezmohl jsem se než na slůvka ještě, ještě...Těch nočních můr, těch probdělých nocí...a přece, zas a znovu, ještě, ještě !
Brilantní povídky z jedné zapomenuté války někde na tam na východě. Překvapil mne obraz rudých kavaléristů, o nějaké idealizaci zde nemůže být řeč, hnusné a syrové ztvárnění reality.
Za zmínku stojí i doslov Jana Zábrany
Další z knižních restů, první seznámení s autorem. Mnoho krásných úvah, ovšem mne zaujalo především podobenství v podobě samotné ústřední postavy, kdy Alexej je sice zasněný a ideály překypující, přesto však floutek, jež sice dovede pojmenovat problémy okolního světa, chybí mu však odhodlání a trpělivost s nimi cokoli dělat. Pár veršíků, milostné avantýry...To je obraz celé generace mladých Rusů, jak to dopadlo, víme. Co bude s mou generací, toť otázka
Soubor povídek který nenadchne, pokud jste již někdy četli nějaké dílo z období občanské války tak ani nemá čím překvapit či zaujmout. To neplatí snad jen o povídce Sedmý satelit, do které jsem se s chutí začetl, škoda jen ne zcela vydařeného závěru. Přesto díky ní přidávám jednu hvězdičku
Těkavé, řekl bych až nesourodé. Místy jsem se opravdu bavil, místy hluboce zamyslel, chvílema těžce nudil. Na první seznámení s LV to nebylo špatné, k autorovi ( a knize samotné ) se ještě vrátím
člověk by nevěřil, kolik se toho vejde do tak malé knížečky. Ústřední myšlenka geniální, ke konci mírně zdlouhavé
Tak trochu jiný pohled na podunajskou monarchii, kterou jsem měl zafixovánu jako pomalu degenerující soustátí odsouzené k zániku a po přečtení musím tento svůj názor poopravit, nebo minimálně nastudovat na dané téma více
kniha, která jako málokterá napomůže k pochopení ruského naturelu.
Dílo vskutku mamutí, jak formou tak obsahem. Jedna z nejdůležitějších knih české literatury, byť zub času dělá svoje a některé věci jsou dávno překonány.
zatím jediná kniha kterou jsem přelouskal jak v originále, tak následně česky. Postaší pán a jeho pudl projíždí USA, chvíli kroutí hlavou, chvíli to dělají lidé kolem. Kniha je pomalejší, lenivá, tak jako karavan v půli kopce