Fixní idea přehled
Leonid Andrejev
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21130/bmid_fixni-idea-hIy-21130.jpg
5
91
91
Anton Keržencev byl soudním příkazem psychiatricky hospitalizován před několika měsíci po spáchání trestného činu. O důkladné vyšetření zažádal soudce pro jisté zvláštní znaky v Keržencevově chování a stav, ve kterém byl dotyčný zatčen. S přihlédnutím k brutalitě a chladnokrevnosti, s kterými měl svůj čin spáchat, je nutno přesně zjistit, zda je Keržencev schopen podrobit se soudnímu procesu a zda-li je vůbec způsobilý za své chování nést zodpovědnost...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Fixní idea. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Skvělá psychologická sonda do duše a mysli člověka, který se rozhodl rafinovaně pomstít ženě, která ho odmítla, a když mu jeho plán nevyšel, dokončil pomstu spácháním promyšlené vraždy. Kde je ale hranice mezi chladnokrevně provedeným zločinem a šílenstvím, které vede člověka ke spáchání takového činu? Je doktor Keržencev vrah, který předstírá šílenství, nebo šílenec, kterého jeho nemoc dovedla ke zločinu...
Něco málo přes sto stran, a přitom geniální čtení!
Perfektně propracovaná psychologická povídka, jejímž ústředním tématem je otázka dr. Kerženceva: "Simuluji bláznovství, abych mohl zabít, nebo jsem zabil, protože jsem blázen?" V tomto vydání nepochopitelně chybí prolog.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Fixní idea v seznamech
| v Přečtených | 120x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 51x |
| v Chystám se číst | 44x |
| v Chci si koupit | 9x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Fixní idea |
| 1979 |  Satanův deník (výbor) |
| 2021 | Satanův deník |
| 1958 | Povídka o sedmi oběšených |
| 1996 | Propast a jiné povídky |
Krátká novela v níž nás vypravěč a hlavní postava Anton seznamuje s okolnostmi za nichž se dopustil vraždy svého přítele. Andrejev patří k autorům, kteří se snažili tematicky navázat na Dostojevského tvorbu, jenže na rozdíl od Raskolnikova (který je ostatně v této novele explicitně zmíněn), Anton již neřeší etičnost vraždy jako takové, dobro a zlo mu je jen otázkou volby konkrétního člověka, který si sám určuje, co je správné a co ne, referenční rámec božského Zákona se úplně vytrácí. A tak novela postrádá to hlavní, co je cenného u Dostojevského románů, již se nejedná o dialog různých ideových směrů, které čtenáře vedou k vlastnímu zvážení oprávněnosti argumentace té a té strany, ale je nám předkládán monolog (stylisticky se skutečně jedná spíše o čistý monolog Antona) v rámci něhož je třeba řešit jinou otázku, a to, zda je Antonovo šílenství předstírané či nikoliv. Jedná se o zajímavé dílko, které ale zůstává spíše na rovině naturalistické, a vypouští metafyzické otázky, tak cenné v historii ruské literatury 19. století.
„Ze všech nepostižitelných tajemství, jichž je náš život pln, je nejpřekvapivější a nejnepochopitelnější proces lidského myšlení. Je v něm cosi božského, záruka nesmrtelnosti a fantastická, bezmezná síla. Lidé jsou při pohledu na zasněžené vrcholky velehor nadšením bez sebe, ale kdyby jen trochu rozuměli sami sobě, pak by je více než velehory, více než všecky zázraky a krásy světa okouzlovala jejich vlastní schopnost myslet. I když se třeba obyčejný zedník zamyslí nad tím, jak by šikovněji položil jednu cihlu na druhou, je to obrovský zázrak, tkví v tom hluboké tajemství tohoto života.“ (s. 63)