Satanův deník přehled

25.11.2024

Jaké to je, když je sám Satan překvapen podlostí člověka?
Kniha byla navzdory roku vzniku psaná čtivým jazykem, svižně, nevím, zda je to zásluhou autora, nebo překladatele, ale odsejpalo to. Cestou čtenář zakopl o pár zajímavých myšlenek, dostal prostor k zamyšlení, ale konec byl psaný jak kdyby autor pospíchal na poslední vlak.

13.10.2024

Vau, po první třístraně autorova přezíravého monologu jsem pro sichr mrk na přebal, jestli sem si omylem nepůjčil memoáry vaška klauzů. Nepůjčil. Nicméně je fakt, že tolik pýchy, ješitnosti, zaslepenosti, nadutého velikášství a pohrdaní plebsem (jemuž se současně snaží svou domnělou velikost vnutit) je samou esencí klauzovic rozkvetlé narcistní mysli. A ze satana činí zoufalce, jenž hledá obdiv v očích hmyzu. Smutné.

Zvláštní, že obdobný obdiv vlastně vyžaduje i otěcko a když se mu ho náležitě nedostává, tak hned všechny trápí hladem, válkou, morem...nebo rovnou topí; proč bohové, a potažmo všechny "vyšší bytosti", tolik lpí na vděku a respektu nedomrlých larev? Vždyť i jen lidský rodič může v nejlepším případě doufat, že mu děti jednou odpustí, tak jakto že tvůrce všehomíra není víc nad věcí? Ale zpět ke knize...

...jež je antikristovým evangeliem vyprávěným v první osobě; ďábel sestupuje v hmotném těle na zem, kde skrz něj poznává, jaké to je být smrtelníkem. Což by mohlo fungovat, kdyby, podobně jako inri, zapomněl na svůj původ. Ale ono ne, satan ví, jak to chodí v transcendenci, jako i v lidském srdci a přece je ze všeho vykulený. Celý koncept tím trpí a rušivě drhne; autor sice s jakýmsi "pozvolným zapomínáním" pracuje, ovšem nelogicky, ad hoc alibisticky a ve výsledku nepřesvědčivě.
A Neříkám, některé postřehy jsou hezké...mnohé zas však stojí na až schematicky teatrální reverzi očekávaného, což chvíli funguje, než prozřete a rázem vidíte spoustu kontrastně líbivé hlušiny. Snaha o velké umění z ní trčí.

INTERPRETAČNÍ SPOILERY. Je celý deník lstí, jejímž cílem je nás demoralizovat, co do naší kultivované zvrácenosti nám pochlebovat a vlastní vliv záměrně umenšovat (ďábel sezná, že na povrchu hraje druhé housle)? Nebo jde o psy-op, kdy bůh nadikoval apoštolu Leonidovi zvěst, že lidé už dávno žijí peklo na zemi a můžou si za to sami? To by sice byl takový lehce banální, nicméně dobře míněný pohlavek a zaroveň hozené laso...jen nevím zda po něm šplhat kamsi do hlubin okluzní fronty, nebo se na něm oběsit. Snad je celý příběh o tom, že ďábel - a potažmo bůh - jsou prostě úsměvnými ideály ve slonovinových slujích/věžích, jež ve své éterické podobě ani nemohou jednat jinak a jež se, jsouc tváří v tvář hmotné skutečnosti zaskočeni možnostmi, sami sobě zpronevěřují (ježíš je zmítán láskou, strachem, pochybnostmi a satan hrůzou, soucitem, láskou? právě posledně jmenovaná je motivem nejpůsobivějším; satan popřen láskou je mi v kontextu ježíšova odmítnutí světské lásky v prospěch té boží vlastně i sympatičtější) Snad je testamentem samo o sobě, když jsou nám v rámci spiklenecky důvěrné výměny "autor-čtenář" předkládány ideály coby úsměvné anachronismy, mrky, mrk...nemyslím, že je to v reálu tak zlé. Nejvíc mě zklamal závěr. Za mě celý příběh jasně směřoval k jedinému. A sice že Magnus ďábla od začátku prokouk, rozhodl se jeho majetku využít k spáchání nějakého jedinečně dalekosáhlého hříchu, následně se zabít rychleji než on a zaujmout na uvolněném trůně jeho místo. Pointa je ale taková, že na zemi už pro víru není místo, což se s takovým vyústěním vylučuje...hmm, není vlastně nakonec Satanův deník, ze své podstaty, snahou vrátit lidu víru prostřednictvím zjevení existence ďábla? Jako; hej, tady je můj deník, chápeš, člověče?...eh
KONEC INTERPRETAČNÍCH SPOILERŮ

Ale tak font je velký, nápad jako takový nosný a otázky vybudil; dostat se mi do rukou na gymplu, budu u vytržení. Navíc působí hodně moderně; rok vzniku 1920 bych netip. Nakonec jsem na hru přistoupil a nelituju. Hmm, možná opráším Cizince v cizí zemi.

3 sinusoidní ***