Marbo komentáře u knih

Relativně útlá knížka klame tělem, protože co se čtení týče je to supertěžká váha, knihou jsem se s námahou prokousával dlouho, některé pasáže jsem četl několikrát. Číst Nevolnost má smysl, pokud mu ho chcete dát ( osobně mi tato kniha byla bližší v letech studentských, dnes již krom některých myšlenek mně neoslovuje. uvidíme, jak to bude dál ).

29.05.2016

Čína, tajemná země kdesi na východě. Pro nás levičáky dvojnásobně přitažlivá i děsivá, takže jsem titul vzbudil mou pozornost. Asi jsem čekal trochu něco jiného, než mozaiku straníků a něco toho bulváru - byť zaujmout to dokáže i tak a místy to moje představy splňuje, jen je škoda že systém vládnutí KSČ je zde načrtnut jen velmi hrubě. Prostě víc populární, než naučné

24.05.2016

Jako humoristický román málo vtipné ( až na výjimky ), jako dobová freska dle mého názoru málo vypovidájící ( viz předchozí ). Co to teda vlastně je ? Snad červená knihovna, i když...
Doopravdy mně zaujala předmluva J. Voskovce , stejně tak schůze zelenorudých (!) literátů, což je však celkem málo

2 20.05.2016

Píď země je jedním z nesčetných sovětských děl o hrdinství vojáků Rudé armády během zuřivých bojů VVV a jako taková by mohla sloužit za vzor - vzor průměrnosti, standartizace, schematizace. Aniž bych chtěl tuto novelu zlehčovat, těžko najít něco, co by ji pomohlo uvíznout v paměti. Snad jen fakt, že jsem ji ukořistil zdarma na nádraží - což jednak mnohé napoví a navíc ne každý bude mít takové štěstí, jako já...

19.05.2016

Je zvláštní číst Bunina - od jeho současníků počínaje nejsem asi první kdo si to myslí. Soubor jeho povídek je vskutku labutí písní klasické ruské literatury, formou počínaje, náměty konče. Jen té lyriky a vykreslování je až moc - slovní leporelo kdy děj je spíš na obtíž či plní funkci popisku u výtvárného díla. Ale mnohdy to člověka dokáže dojmout

1 16.05.2016

Je vždy zajímavé přečíst si memoáry člověka, jež se stal absolutní špičkou ve svém oboru a to o siru Fergusonovi platí bezezbytku. Šestadvacet let, jež tento muž strávil na lavičce Manchesteru United se zapsalo zlatý písmem do dějin fotbalu. Kniha je tištěna klasickou černí, ale to ji nic neubírá na zajímavosti. Fergusson sice není žádný literát, ale zaujmout dokáže. Objektivně tedy za ***, ale pokud máte rádi fotbal, přičtěte si jednu a pokud jste rudí do morku kosti hned dvě...

2 13.05.2016

Ke knize jsem přistupoval s šovinistickou arogancí, neb autorka pro mne vždy byla ta druhá ( po J.P. Sartrovi ). Teď vážně - pro mne, náročná, přesto však zajímavá četba. Beauvoirová umí zaujmout, své názory se snaží podložit fakty ( příklady ). Mám však dvě zásadní výtky - kniha je z principu útočná, muže staví do role vládců světa a pomalu všeho zla, takový bleděmodrý šovinismus, byť šikovně napsaný - ale nutno uznat, nezachází do krajnosti a nežádá si sypání popílku na ty naše vousté hlavičky.
Druhou věcí je aktuálnost - pro mne byl objevný náhled na společenskou situaci žen ve Francii v polovině 20. století, je však otázkou co z toho platí ještě dnes a co se již stihlo převrátit
Závěrem bych rád dodal, že přečtením této knihy neprohloupíte, chce to však mít oči a hlavu otevřenou...

5 09.05.2016

Další z prubířských kamenů sovětské literatury je za mnou. První polovině knihy je těžko co vytknout - postavy i reálie působí věrohodně ( byť člověka znalého podobných knih ničím nepřekvapí ) a je zajímavé sledovat zrání a osudy Pavky ( autora ). Problém nastává v líčení porevolučních dob - 30. léta a atmosféra s tím spojená se na knize podepsaly až příliš, z románu se místy stává až příliš lacinná agitka ( byť jinak to asi nešlo )...

4 02.05.2016

Další ediční kus přelouskán...
Dům u Kanálu - ponurá atmosféra Flanderského venkova utváří ponuré typy lidí. Takhle nějak ( jsa zatím nepolíben ) si představuju literaturu skandinávskou. Šílenství, intriky, vraždy ****
Metsiersové - opět ponurý příběh o vskutku zdegenerovaných a vyvržených venkovanech. Jen ta forma, kdy kus příběhu je vyprávěn ze zorného pole jiné postavy je náročný a ztěžoval mi čtení **
Vlak setrvačnosti - pro mne nejsilnější novela tohoto souboru. Snad to bylo tím, že jsem četl ve vlaku či snad mým ne zrovna veselým rozpoložením. Zmínka o naši zemičce vždy potěší *****
Mladík Hannibal - nedávno jsem četl Mannův román Zpověď hochštaplera Felixe Krulla a tatot novela se neubrání srovnání. Mladík z naprostého dna společnosti je vyzdvihnut nudícím se boháčem, pro něhož je to lákavé povyražení. Žel pro něj, jeho pokusný králík se neomezí jen na alotria, ale snaží se uspořádat si svůj "nový" život....****
Nondum iam non - magický realismus na Belgický způsob mne příliš neoslovil, těch imaginací bylo až příliš **

2 29.04.2016

Dovolte, abych se přidal ku chvále posledního díla legendárního autora, včetně povzdechu nad tím, že je nedopsáno - mnohé je naznačeno a opravdu zamrzí, když nastane konec...

1 23.04.2016

Gorbi je ze všech sovětských hlavounů největší sympaťák, oproti zbytku z něj vyzařuje teplo. Kniha samotná je zajímavým pohledem na dějiny SSSR od let třicátých až do jeho rozpadu. Nejvice mne zaujaly náhledy do nitra Nomenklatury, naopak ne zrovna čtivé byly závěrečné pasáže o rozpadu SSSR a nástupu Jelcina - snad to bylo tím že zde bylo cítit až příliš hořkosti ( byť je to pochopitelné )

18.04.2016

Pan Sienkiewicz umí, to mi bylo známo již ze školních let, kdy jsem opakovaně hltal Quo Vadis. Po letech jsme se opět potkali a tentokráte padl můj zrak na další z jeho historických děl - Křižáky. Vskutku, našinec se jen těžko ubrání srovnání s Jiráskem, byť je to pro našeho klasika bolestné, neboť Sienkiewicz a jeho postavy jsou živější a děj čtivější.
Příběh samotný je směsicí cestopisu, červené knihovny, "buditelské literatury" a v neposlední řadě dobrodružným románem. Dohromady to až překvapivě funguje a pokud se člověk dokáže přenést přes vlastenecké výlevy ( nehodící se do vrcholného středověku, ale neodmyslitelné vzhledem k době vzniku ) odměnou mu bude opravdu poutavé čtení.
Plusový bod za všechny ty bůžky a démony, kterými se to v litevských hvozdech tehdy jen hemžilo.

4 14.04.2016

Rozporuplné. Poselství díla je jasné, dobře argumentačně postavené a minimálně mně to donutilo se nad mnohým zamyslet a v lecčem i souhlasit ( po úvaze ). Na druhou stranu kniha selhává v dějové oblasti, zejména v těch akčnějších pasážích. Silné ***

04.04.2016

První kontakt s Kanadskou literaturou, navíc francouzsky psanou. Na zaplácnutí pár cest do práce ideální...
Malá vodní slípka - honba za lepším světem, poznáním. Příběh o vzdělání chtivé rodince ztracené kdesi v nekonečných pláních Manitoby. Žel, občas se naše tužby vyplní a to už bývá pozdě. 4/5
Poslední přístav - kanadská verze Starce a moře. A až na ten závěr ( a moře ) to por mne bylo dost osobní, jakobych viděl dědu. Nezmar. 4/5
Inkubace - třetí novela mne vůbec neoslovila. Děj je těkavý, v neustálých retrospektivách jsem se ztratil ( na relativně malém prostoru ) 1/5
Rukopisy Pavlíny Archandělské - tmářství je stejné všude na světě - je ošklivé a zanechává po sobě spoušť 3/5
Ethel a terorista - netušil jsem, že i v Qubecu měli svoje teroristy/bojovníky za svobodu 3/5

31.03.2016

Velmi milé překvapení, knihu jsem zakoupil nevěda oč jde, zaujat odtajněním autora. Ochlazení je kniha, jakých u nás moc nevychází, anóbrž má přesah a nehraje si jen na tom našem písečku, navíc je to román čtivý, zahryzne se a nepustí.
Tajné služby, Rusko, Praha, Evropa ( Izrael nesmí chybět ) a marnost nad marnost

4 31.03.2016

Doháním resty, mezi něž patří i slovenská literatura. SP je sžírává satira, místy snad až příliš dávkována po lopatě. Relativně čtivé, avšak na zadek mně to neposadilo. Ale Hnida je funkcionář par exelance

31.03.2016

druhé zastavení u páně Vaculíka a tentokrát jsem namouduši spokojen. U Sekyry mně vadilo těkání postav a děje, tady to mám soustředěno a navíc s daty. Obrazy všedních dnů, nic moc se neděje - teda krom toho že žijem a myslím, že podobná díla toho o té době napovídají asi nejvíc. Místy až cimmermanovské ( procházka Prahou a na každém rohu disident ), STBáci se smyslem pro humor a Ženy, víno, zpěv ( seřazeno dle četnosti ). Sny, snad aby ta normalizační šeď prokoukla

25.03.2016

Dopředu se přiznám, že hodnotím dle audio knihy, čili s Geraltem a spol jsem usínal poslední čtvrtletí. Oproti prvnímu románu má Čas opovržení spád i atmosféra je ( skoro ) povídková. Elfů je člověku vyloženě líto, tuším velkou minulost etc a najednou jsou z nich pohunci, poskoci ( a nebál bych se ostřejších slov ). Jen těch čarodějů bylo na můj vkus až moc

25.03.2016

kniha mně lákala, je to relativně aktuální a je to ruské a o Rusku. Zklamání je o to větší...archaický styl by nevadil, jenomže pak se člověk neubrání srovnání s ruskou klasikou a to je pro Den Opričnika bolestivé. Kniha působí jako agitka dobrá tak do časopisu. Navíc snaha šokovat narkotiky, sexem a homosexualitou je asi možná už jen v Rusku

5 14.03.2016

Knihy sovětských autorů o VVV pro mne nejsou žádnou neznámou, historicky je to mé oblíbené období a jak jsem již psal, socreal mám fakt rád. Simonov má oproti kolegům jednu velikánskou výhodu - v porovnání s nimi totiž jeho dílo nevyznívá jako agitka. Ano, patosu je tady spousta, ale tu se ukazuje že mnozí obránci vlasti prošli rukama NKVD, tu kritika Stalina či byrokracie. Navíc o katastrofálním začátku války toho ze sovětské strany zas tolik napsáno není...

6 01.03.2016