marcela6183 komentáře u knih

Medituju i roky po prvním čtení nad myšlenkou, jestli se slepičí farma dá zobecnit jako alegorie na cokoli, co si s chlapem pořídíte jako společný business. Podle mne jo:-D Naučila jsem se u "Dusím se ve vlastní šťávě" užívat is dlouhé popisy. Přesně ty, které tolik lidí iritují. Chápu - když dneska něco na 18 stránkách popisuje Hra o trůny (jedno jaký díl), nevidím pointu ani zdálky. Možná je těch plánovaných X a vydaných Y dílů prostě málo. Betty pointu má. A i když neřvu smíchy, pamatuju si. I po letech se mi někdy vybaví záblesk na to, co tam ta milá dáma před víc jak půlstoletím napsala.
Takže si beru k srdci babiččino kuchařské umění, máminu píli, tetinu laskavost a Bettin pohled na svět. Čtyřka jak vyšitá.

7 07.07.2015

Jedna s mých oblíbených dětských knížek. Dostala jsem se k ní díky osvícenosti svých rodičů a jednomu vánočnímu dárku. Dodneška vidím Bubáčka a Pulce letět na tom vrbovém kmeni! Taky se mi nechtělo sedět ve škole s rukama za zády. A pokud je někdo líný číst, večerníček je taky fajn.
Uznávám, hluboké myšlenky v tom nehledejte. Ale dětský charakter formuje nenápadně a dobře; takže za pět. Díky, pane Lado! :-)

7 07.06.2015

Četla jsem Ladu jako dítě asi pětkrát, viděla jsem večerníček. No řekněte sami, není v tom i kus vašeho dětství? Liška Bystrouška telefonující řezníkovi v podání p. Bohdalové ještě dneska způsobí automatické vyžírání lednice:-D Prostě pět.
Já prostě toho Těsnohlídka nedám a nedám.

7 07.06.2015

Tak přiznám bez mučení, že tady mám deficit - nejprve viděla pana Sucheta, až pak četla. Takže jsem dopředu věděla, do čeho jdu. Ale jak moc se ochudím o zážitek a skvělý překlad z pera Evy Konddysobé, to jsem netušila.
Postrádala jsem tedy onu magickou sílu zhltnout knihu na jeden nádech, abych věděla, jak to dopadne. Nezvyklý námět a pro mne totálně dokonalý leitmotiv - rýmička.
JOJOJOJOJO! :-D

6 09.10.2015

Na mne trochu netypicky heslovitě - četla jsem "už" na skolku roku 13 v angličtině na doporučení kolegyně z práce. Co si o té kolegyni myslím, bylo trošku upraveno tím, že knížku hodnotila jako nejlepší věc, co kdy četla.
Klady:
- co udělal Harry Potter pro děti, udělalo Fifty pro maminy z kuchyně. Maminy z kuchyně by ale měly mít rozum;
- pozitivně vnímám otevření (=polechtání) nového tématu D/s vztahu a BDSM;
- když od děje moc nečekáte, protože to berete jako porno, občas to překvapí.
Zápory:
- naivita hlavní hrdinky mne nutila pustit si na pozadí na počítači TBBT, abych to intelektově dorovnala;
- bombastická mediální kampaň spolu s neuvěřitelně tlustým českým vydáním (stále ho nemám, hýčkám si to to anglické v paperbacku);
- to opakující se klišé odměny/trestu, viny/odpuštění, útěku/návratu a zloby mě straší ještě teď, když to píšu.
Neutrál:
- vývoj postav - jelikož aspoň trochu naznačený byl;
- snaha šokovat - jelikož to se fakt povedlo;

A dovolila bych si polemizovat - nebyla to naprostá ztráta času. Ani to není ztráta soudnosti čtenářů/ek. Je to účinná masáž tím, co doma nemáme. Prostě porno pro kuchyňky = ta jedna a půlhvězda myslím sedí.

6 09.10.2015

@woodward - škoda, že se pod to nelze podepsat - jelikož souhlasím.
Pro mne kdo nečetl Illiadu, Odysseu, Médeu, Orestea a Oidipa, ten jako kdyby nebyl. Anebo je - trochu - kulturní buran. Vzato od podlahy.
Děkuji za skvělou akci, kam se hrabe holywoodský akčňák. Má to úžasný Mertlíkovský jazyk (vydání 1980), který z toho pro mne dělá umělecké dílo vyššího řádu. Nelze jinak než za pět. A litovat, že Homér byl jen jeden.

6 06.10.2015

Jediná Cooperova kniha, kterou jsem z celé pentalogie přečetla. Mám dojem, že i kniha nejlepší.
Surovost života a nevyhnutnost smrti, absence dobrých konců a nutnost jednoduchých a rychlých rozhodnutí, zkratka v příběhu, dobové reálie a zakotvenost příběhu. I když jto není dílo a priori určené dospělým, stále má co říct. Nechybí mi šťastný konec pro Coru, jen na alegorii ilustruje autor celkové vymírání indinů kmen po kmeni. Jako lidi jsme děsná zvířata. Je jedno, jestli se tomu říká čest, odvaha, bláznovství nebo hrdinství.
Za dvě stě let se toho fakt moc nezměnilo. Historie varuje a stále se opakuje, příběhy nekončí šťastně a život jde dál. Je třeba žít a nemyslet na to, že Day Lewis je rozporuplý charakter, ale bravurní herec. Pro knihu trojka, film určitě za čtyři. Doteď mi zvoní v hlavě ústřední smyčcová linka.

6 18.08.2015

Já prostě byla, jsem a budu duší spíš mrně.
A tím pádem budu milovat pohádky, pověsti, příběhy a hrdiny. Nevím, zda v tomhle pořadí.

Je asi fakt, že když zklame princ v životě, hrdina starořeckého typu jednoduše nezklame nikdy.
Podle mého gusta skvělý autorský příspěvek, můj nedozírný vhled do starověké mytologie - a láska na celý život.
Pět a půl z vděčnosti a za osvětu.

6 17.08.2015

Znáte to, když chytíte do ruky první knihu slavného spisovatele - a ona vás buď dostane na lopatky nebo vy ji položíte na lopatu? Tak u Maye se mi stalo to první.
První kniha a na první dobrou i totální láska.
Dokonce mne to stálo nějakých asi dvacet kaček v MLK za přešvihnutou výpůjční dobu (v době, kdy rohlík ještě stále stál desetník!).
Zamilovala jsem se do obrazu Martina, putování pouští a vytrestání zlounů. Potkala jsem Vinnetua a Old Shatterhanda a ještě pořád mám pojem o ději. Poražení Supů byla v deseti letech životní nutnost z důvodu zachování integrity zdravého rozumu.
Potvrzuju, že starší překlady jsou mnohem čtivější a lépe řemeslně odvedené. Reedici jsem si pro uchování pěkného obrazu raději nekoupila.
Pane Mayi, nejste dokonalý, ale tohle na čtyřku fakt stačí bohatě:)

6 15.07.2015

Jako je to TEN Dan Brown s TÍM Langdonem.
Dějově našlapané od nějaké třetí stránky, logika vedení čtenáře zvládnutá brilantně, napsáno tak, aby se čtenář nemohl urvat a krátké kapitoly hltal potmě za svitu baterky pod peřinou (haha) furt pryč.
Barvitě podáno, historicky odůvodněno, nekriticky přijato - za čtyři.

6 07.06.2015

Tak na rozdíl od mladších ročníků, já tohle četla jako povinnou četbu krátce po revoluci (jo, to ještě pojem "povinná četba" něco znamenal). Film s Keirou nic moc, starší seriál s Collinem ještě ušel.
Jestli je někdo vypravěčka, pak Austenová a Bronëovou. Tohle se nečte jako vyprávění, ale spíš jako pohádka. Je to takové starosvětské, pomalého spádu ale velkolepých slovních obratů.
Teď jsem se ke knize vrátila v originále - nekriticky přiznávám, že ten se mi moc dobře nečetl.
Jsem pořád překvapená, kolik se toho za těch 200 let od vydání změnilo. A přece nezměnilo. Furt se v těch citech plácáme. Přibyl nám sex, ubylo nám okouzlení životem.
Opravdu pětka s jedním cudným polibkem mi dala víc, než dvacet posledních knížek s růměrem 2,5. Díky, Jane, žes to napsala!

6 07.06.2015

Rozhodně není to lehké čtení. Není to oddechovka ana večer k bazénu. Ale fakt si nezpomínám, kdy bych u knihy brečela i se smála zároveň nad stejnou stránkou. První dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, jestli mám hlavního protagonistu prostě jen nerada, nebo mu nerozumím. Po dočtení mu rozumím, ale nenávidím ho:-)
Má to příběh, dokonce příběhy! s uzavřenými konci, má to tolik emocí jako celý Irving a nad pointou jsem brečela. No kdo by to do mě řekl...
Kruci, přidejte mi ještě jednu hvězdičku, ať můžu dát šestku!

6 07.06.2015

Podstatné je jedno - kdykoli se podívám na umělé zuby své babičky u ní na nočním stolku, vzpomenu si na Francise.
A jelikož nechci být Reba, budu život kolem sebe sledovat pečlivě. Když už mám to štěstí a mám k tomu oči.
Toť poučení z bajky Čereného draka. Neocenitelně za pět.

5 03.11.2015

Zas to bude vypadat, že jsme s woodwardem jedna rodina, ale průkopníky a objevitele můžu taky:-) Prostě všechno co voní benzínem, mne jako menší robě fascinovalo. Netuším, jestli by to šlo napsat líp. Myslím, že nešlo.
A taky si myslím, že knížku potřebují dostat do ruky všichni ti, co jsou ještě malí. Aby věděli, že auta jsou tu pro nás, nikoli my pro ně. Že jsou k vožení, nikoli balení ženských. Že jsou pomocníkem, nikoli pánem. A že tím, že se stávám jejich řidičem, nestávám se bohem.
Melancholická pointa mne netypicky dostala, v moderní tech-pohádce docela nečekaná, tak pac, pusu, do postýlek a za pět hvězd! :-)

5 03.11.2015

Jestli je tu někdo, kdo neviděl večerníček a bude tvrdit, že jako první četl knížku, tak sním svůj slabikář z první třídy.
/REVIZE 22/11/15: "Jestli je tu někdo, kdo se se narodil v osmdesátkách, kdo neviděl večerníček..." Neboť mne jeden pán upozornil, že v jeho věku je dané konstatování nepravděpodobné. A já mám ráda svůj slabikář./
Každopádně to, že takhle roztomilé vyprávění pro děti vyprodukovat autor temné Markéty Lazarové, naivního Rozmarného léta a depresivního Pekaře Marhoula - klobouk dolů. Podle mne jedna ze dvou knih starého pána, které se dají číst.
Vždycky jsem byla zlobivá a Barbucha bylo super strašidlo pro zlobily. Jednou ho musel napolo spící rodič vyhánět zpod postele, abych byla ochotná v pokojíčku zase znova spát (podotýkám po sledování večerníčku). Fenomén dětského strachu je těžce výchovný - pak jsem byla minimálně měsíc hodňoučký dítě.
Příběh kompaktní, promyšlený, vypointovaný a dokonale dětský. Děkuji, pane Vančuro za skvělou čtyřku a kousek, na něž nikdy nezapomenu.

5 18.08.2015

Na jabloni hrušky zrají
Ptal se včera pána pán
Zlý pes potkal zlého psa
a pralinky rozinky v čokoládě
Děsně jsem to jako dítě oškubala.
Dodneška to umím zpaměti.
A za životní tragedii považuju, že se mi při stěhování do samostatného života někam ztratila. Chjo. Za plný počet z čisté nostalgie.

5 15.07.2015

Jestli někdo něco ví o matematice, jejím logickém poselství a jak ho podat bílé, filozoficky založené středostavovské Evropance, jsou to Indové (v Britském zastoupení).
Já se skvěle bavila. O začátku do konce. Na Cézarovi, Marii Stuart, válkách a Enigmě, internetovém klíčování. Poprvé dokonce chápu, v čem je postata jednoduhé myšlenky tak elegantní. Řekla bych dej vládě provaz z binárního kódu a uškrtí se na něm sama. Takže otázka zní - máme ještě co skrývat?
Četlo se to jedním dechem, směle to konkuruje televizním dokumentům na BBC a máte to na jeden dech pomalu jak detektivku. Velká poklona s velkou pětkou.

5 09.07.2015

Tohle prostě musím napsat - shodou okolností jsem ji dneska držela v ruce při utírání prachu v knihovně. MILUJU tuhle knihu! Prolistovala jsem ji a proletěla jsem ji dneska znova celou. Stále mě fascinují obrázky i Lada. Rozhodně jsem šťastná, že ji mám v knihovně a budu ji i nadále opatrovat jako oko v hlavě. Pro děti a pro vnoučata.

5 07.06.2015

Co asi tak přesně vidět na pátém díle šestidílného eposu? Přece to ještě nekončí, něco se tak děje a vypráví se několik paralelních linií. Proto rozumím tom, že jsou někteří unaveni a ne všichni najdou sílu dočíst
Měla jsem krizi někde kolem třetiny knihy. Motaly se mi postavy. Je to Duncan, není to Duncan, kolikátá je to, kruci, inkarnace... Nasvíc Harkonnenové v trapu, Atreidové do počtu, Corrinové pro ostudu. Takže obtížněji se přizpůsobuju.
Ukazuje se, jak mo chybí přequel. Že Ctěné Matre prchají před někým z dávné minulosit (haha) - nejpepší zlo je neznámé zlo bez tváře. Nicméně i Datrh Vadera nám nakonec ukázali.
Pozitivně vnímám posun v ději a konečně zase i více vyprávěčského a dějového umu, než filozofického a náboženského (tlachání) rozjímání. Strhující příběhové čtení. Trochu mě dojímá, že je kniha o 4 roky mladší, jak já - a přece si sedímě věkově i povahově.Výsledná tři a půl je trochu podhodnocená. Nicméně na mne má kniha šhvih a spád dějový, ale postavy ploché jak prkno (s výjimkou onoho kolikátého? Duncana).

4 11.10.2015

Já mám děti božského Paula jednoduše ráda. Nevím, jestli jen proto, že mi sedí povahově, nebo proto, že ambivalentnost povah dává příběhu to správně husté napětí. Nemám moc ráda knihy (pokud to není opravdu silný příběh), v nichž jsou postavy jen černé/bílé, kopírák... klišé. Proto jsou pro mne Děti Duny civilnější - a bližší.
Mnoho linek nakousnuto a mnoho příběhového dořešeno, pár nesrovnalostí objeveno. Například perlička, jak Aliou cloumá Harkonnen - neměly být zděděné vzpomínky dané ženskou liníí?
Příběhově stále Herbert překvapuje. Líbil se mi motiv Duncanovy rozpolcenosti a jeho řešení - jen jsem si říkala asi o deset let později, že můj podvádějící přítel má smůlu, protože já nejsem Duncan :-D Druhá hlavní dějová linie kolem dětí Paula a jejich nutného dospívání mi zase ukazuje, že ne všechny volby v životě jsou jednoduché. Každá volba něco stojí a je vždy o zvážení toho, zda s tím umím nebo neumím žít. Takže já dospěla ke čtyřce.

4 10.10.2015