marcela6183 komentáře u knih

Stále si nejsem jistá, jestli je fimové zpracování tím, co knize svědčí, nebo ji zabíjí. Každopádně na podkladě skvělé knihy jsem se rozhodla odsledovat i film. Nebyla to úplná ztráta času. Ale zase ani takové nebeské blaho, jak by "kultovní film" mohl dát.
To byla spíš nemístná preambule ke knize, která je pro mne ještě stále skvělá na téměř pět hvězd. Kterou ale ne úplně umím strávit a pochopit. Stále mi i po několikátém čtení NĚCO uniká a chybí. Znáte to, když čtete slovo od slova, pomalu a těžce - a i přes to vám utíká nějaká myšlenka. Nebo ji možná nevidím. Asi jen nemám ráda to nedějové pustoprázdno na konci, kdy Hal selhal, Bowman zmizel a to zatracený mimino poprvé zaplakalo.

3 03.08.2016

Podstatné je jedno - kdykoli se podívám na umělé zuby své babičky u ní na nočním stolku, vzpomenu si na Francise.
A jelikož nechci být Reba, budu život kolem sebe sledovat pečlivě. Když už mám to štěstí a mám k tomu oči.
Toť poučení z bajky Čereného draka. Neocenitelně za pět.

5 03.11.2015

Slibuju, že další Loukotkovou už číst nebudu :-)
Nejspíš proto, že mám na chvíli jejího stylu velkolepého vyprávění asi dost. Pohled očima postavy Villona byl dechberoucí, ale vyčerpávající. Prostě jsem se nemohla urvat, četla nonstop den i noc a mám v hlavě guláš z mletého masa... ale krásný pocit velkoleposti a snahu vyrovnat se Kateřině.
V Paříži jsem sice byla až v novověku, ale stejně tak dobře by se tohle mohlo odehrávat na starém Brně. Nebo kedekoli jine. Stále by to byl strhující příběh. Rozhodně i jeden z těch, u nichž stojí za to se k nim vrátit.
A souhlasím i s jinými komentáři - bez téhle knihy bych Villonovy básně nikdy nečetla.

10 03.11.2015

Proč se do hájen něco jmenuje po naději, když moje jediná naděje spočívala v tom, že to rychle přelistuju, abych nedostala záchvat deprese dvakrát za stránku.
Tři dny koncentrovaného šílenstvíí na stránkách nemocných vztahů, vyšinutých jedinců a porušených morálních a citových vazeb. Ale zato o to lepší happy end. Jednoduše paralela k životu jak vyšitá. Nezávidím Pipovi jeho úděl, těžko můžu srovnat, když nejsem sirotek. Ale můžu se spravedlivě rozhodnotu, že knihu podruhé číst nebudu.
Měla pro mne kouzlo toho jediného čtení s jedinečným zážitkem. Nebyla jsem zvědavá. Spíš tak nějak nenaladěná na celkové vyznění knihy. Ne nutně potřebuji dobré konce. Jen mi chyběla vize - to, že by příběh nějak směřoval. Taky tak nějak plyne.
Jelikož jsem žena činu a nenechám si život jen tak prosypat mezi prsty... dávám čtyři a jdu něco rozumného dělat!

3 03.11.2015

Zas to bude vypadat, že jsme s woodwardem jedna rodina, ale průkopníky a objevitele můžu taky:-) Prostě všechno co voní benzínem, mne jako menší robě fascinovalo. Netuším, jestli by to šlo napsat líp. Myslím, že nešlo.
A taky si myslím, že knížku potřebují dostat do ruky všichni ti, co jsou ještě malí. Aby věděli, že auta jsou tu pro nás, nikoli my pro ně. Že jsou k vožení, nikoli balení ženských. Že jsou pomocníkem, nikoli pánem. A že tím, že se stávám jejich řidičem, nestávám se bohem.
Melancholická pointa mne netypicky dostala, v moderní tech-pohádce docela nečekaná, tak pac, pusu, do postýlek a za pět hvězd! :-)

5 03.11.2015

Byla doba (a to mi bylo tak šestnáct), kdy jsem tyhle knihy žrala, milovala Remarueqa a Dänikena a nenáviděla rodiče:-) Dneska jsem Remarquea přerostla, Däniken mne nebere a rodiče miluju.
Když jsem o víkendu nosila knihy z patra A do patra B kvůli rekonstrukci, chvíli jsem zrovna tuhle měla v ruce. Oblíbenou pasáž jsem založila, abych ji kdykoli bez problémů našla. A myslím, že obyčejný život ze mne snahu filozofovat vymlátil.
Je to docela škoda. Ale o víkendu jsem zavřela, založila a napadlo mne, že o tohle jsem se ještě nepodělila.
Netypicky na mne tak na závěr jedna prosba: nenechte se utlouct životem, nečůrejte na svůj černý obelisk, když někoho potkáte, nevzrodujte a pokud vám někdo ortavuje život, pryč s ním.
Život je krásný a krátky, tak přestávám psát a jdu žít:-D

11 03.11.2015

Já nevím, sice jsme to jedné bezesné noci přečetla v dobré víře, že mne to uspí. Jelikož si nepamatuju, jak to skončilo, nejspíš se to knížce povedlo.
Jediné, co beru, je styl autorky (nebo překladatelky?) - kouknu každopádně příležitostně na originál, zda má cenu číst něco dalšího. Prostě nic moc ale není to úplná ztráta času. Dobrá společnost na jednu a půl hvězdy.

03.11.2015

Jsou knihy, které čtete z povinnosti. Jsou knihy, které začnete číst z povinnosti - a pak je se slovy "tak to fakt ne" zase odložíte.
Případ mne a Starce a moře vystihuje obé. Začala jsem číst z povinnosti třikrát. Třikrát jsem to nedočetla. Pokaždé ještě deprivovanější než dřív.
Mnoho paralel, mnoho náznaků a narážek... Co mne tedy vede nakonec k tak pozitivnímu hodnocení? Paradoxně audiokniha. Byla to spíš náhoda. Hledala jsem něco na poslech do auta a narazila na promoakci National British Library na americké autory. Nejen, že jsem to dala za pár hodin při cestování na skandinávskou dovolenou, ale dokonce jsem pak samotnou knihu (tentokrát už v češtině) nakonec zhltla ještě o té dovče jako PDFko.
Takže už chápu.
Prostě jsem dospěla do knihy, kterou jsem neuměla uchopit. Tak proto za pět.

9 03.11.2015

Co asi tak přesně vidět na pátém díle šestidílného eposu? Přece to ještě nekončí, něco se tak děje a vypráví se několik paralelních linií. Proto rozumím tom, že jsou někteří unaveni a ne všichni najdou sílu dočíst
Měla jsem krizi někde kolem třetiny knihy. Motaly se mi postavy. Je to Duncan, není to Duncan, kolikátá je to, kruci, inkarnace... Nasvíc Harkonnenové v trapu, Atreidové do počtu, Corrinové pro ostudu. Takže obtížněji se přizpůsobuju.
Ukazuje se, jak mo chybí přequel. Že Ctěné Matre prchají před někým z dávné minulosit (haha) - nejpepší zlo je neznámé zlo bez tváře. Nicméně i Datrh Vadera nám nakonec ukázali.
Pozitivně vnímám posun v ději a konečně zase i více vyprávěčského a dějového umu, než filozofického a náboženského (tlachání) rozjímání. Strhující příběhové čtení. Trochu mě dojímá, že je kniha o 4 roky mladší, jak já - a přece si sedímě věkově i povahově.Výsledná tři a půl je trochu podhodnocená. Nicméně na mne má kniha šhvih a spád dějový, ale postavy ploché jak prkno (s výjimkou onoho kolikátého? Duncana).

4 11.10.2015

První trilogie uzavřena, druhá startuje - pozvolna. Chvíli mi trvalo, než jsem přerušila mentální linky do minulosti. Pak jsem musela dát první asi osmdesát stránek znova. to když to konečně začalo dávat smysl :-)
Božský imperátor mi způsobil lehké mrazení v zádech. S ohledem na rok vydání originálu a na fakt, že jsem tohle poprvé četla v sedmnácti, což bylo jen chvíli po sametu, fenomén Velkého Brášky Dozorce fungoval.
Dějově opět našlapané, jen přibylo mnoho monologické/dialogového bloudění v myšlenkách Leta II. Nemyslím, že je to blbým překladem. Spíš to chtělio schopného redaktora a škrtat Herberta ještě za jeho života (=před vydáním). Podobná nekritičnost ke kultu ducha je dnes především problémem Hry o trůny.
Pro mne jenom za čtyři, protože to bohužel ztrácí sílu prvního dílu na zbytečných odbočkách (a to kecání miluju... ale čeho je moc..).

1 10.10.2015

Já mám děti božského Paula jednoduše ráda. Nevím, jestli jen proto, že mi sedí povahově, nebo proto, že ambivalentnost povah dává příběhu to správně husté napětí. Nemám moc ráda knihy (pokud to není opravdu silný příběh), v nichž jsou postavy jen černé/bílé, kopírák... klišé. Proto jsou pro mne Děti Duny civilnější - a bližší.
Mnoho linek nakousnuto a mnoho příběhového dořešeno, pár nesrovnalostí objeveno. Například perlička, jak Aliou cloumá Harkonnen - neměly být zděděné vzpomínky dané ženskou liníí?
Příběhově stále Herbert překvapuje. Líbil se mi motiv Duncanovy rozpolcenosti a jeho řešení - jen jsem si říkala asi o deset let později, že můj podvádějící přítel má smůlu, protože já nejsem Duncan :-D Druhá hlavní dějová linie kolem dětí Paula a jejich nutného dospívání mi zase ukazuje, že ne všechny volby v životě jsou jednoduché. Každá volba něco stojí a je vždy o zvážení toho, zda s tím umím nebo neumím žít. Takže já dospěla ke čtyřce.

4 10.10.2015

Jestli jsem první díl ujížděla na ději, doslova slintám v tom druhém nad dobrou detektivkou a - ó, konečně! - větším vývojem a rozvojem postav. Jako všechno ambivalentní je pro mne Chani ukňouraná. Aliu začínám nenávidět a nechápu ji; pro mne hysterka k profackování. Překvapila mne Irulán. Jednoznačně pozitivně se z loutky stává hybatelkou děje.
Paulovo zmítání se na hraně je jak z psychologického románu. Mám dojem, že si tímhle Herbert odskočil do jiného žánru - aby se pak vrátil k vyprávění jako takovému (k nemalé úlevě nás všech) :-D
Je pravda, že být tohle první díl, další už nečtu. Odbourala by mne složitost knihy jako takové. Myslím, že se mi četla nejhůř z celé půvosní ságy.
Tudíž nutná likvidace ducha a piedestálu Paul jako hlavního hrdiny dílu prvního byla "jen" dobrá.

4 10.10.2015

Zdržím se populárního a popularizačního srovnání s kýmkoli jiným. Třeba proto, že každý autor je jiný a svůj.
Na Duně mě chytlo to, že je jiná. Tak zaprvé - nepotřebuje Zemi. Vůbec:-)
Navíc jsem ji četla v rozjímavém období dospívání (poprvé a nikoli naposled). Byla to první sága, kterou jsem si pořídila po antikvariátech potom, co jsem začala vydělávat - jo správně, JRRT a další přišli na řadu AŽ poté! :-D
Stejně jako já, se z toho všeho Herbert potřeboval prostě vykecat. Jako asi toho měl v hlavě moc! Jeho úžasná obrazotvornost dala dohromady komplexní vesmír (nikoli jeden svět). Ano, je rozvláčný. Neříkám, že jsem hltala slovo od slova. To ani jaksi nejde. Podle mne nejde ani o to.
Pokud jdete po ději, je to strhující dobrodružství, pokud po popisech, jsou jednoduše dechberoucí. Pokud jste na filozofická rozjímání, budete se rochnit blahem.
Osobně je pro mne Paul trochu nevyrovnané pako. Chani příliš plochá charakterově, Jessika schizofrenní a FAKT jsem se zamilovala do mentatské logiky.
Není to kniha, kterou dáte za odpoledne. Pro mne čistá pětka a úžasný start dobrodružství.

7 10.10.2015

K tvůrčímu duu Rada-Žák jsem se dostala velmi pozdě. Jako že velmi. Na vysoké, při tvorbě diplomky díky četbě Lidových novin ze třicátých let.
Je vidět, že autor sám byl středoškolským pedagogem. Vidím ho přesně jako pravzor pro profesora Matulku.
HTO tady o kousek níž cituje popis, u kterého jsem doslova umírala smíchy - a má pravdu, tohle je jedna z perel českého humoru. Přijde mi líto, že tolik perel školních tříd padá pod stůl a nemáme druhého Žáka, který by je zachytil. Leč Díky Bohu i za toho jednoho, kterému se povedla výtečná sonda do praktik českého školství.
Doba i lidé se změnili. A ne vždy k lepšímu. Přála bych tedy dnešním učitelům, aby měli třídu bujnou, ale zvládnutelnou. Veselou ale vědění chtivou. Vždy plnou, ale slušnou a tichou.
A panu Žákovi poděkování za jeho práci i psaní - a čtyři hvězdičky ode mne.

3 09.10.2015

Mám takové to klasické vydání KMČ z šestaosmdesátého. Ráda se na něj dívám přes prosklené dveře knihovny a spolu s Dětmi z Bullerbynu je to pomalu ta nejohmatanější dětská knížka, kterou mám!
V dětství jsem chtěla být nejdřív pošťačkou, pak četníkem a nakonec (haha) princeznou. Pak jsem trochu povyrostla a uvědomila si, že lepší je být Karlem Čapkem. No a pak jsem dospěla. Princeznou nejsem, Karlem Čapkem (subjektivně) taky ne. Ale čtu ho ráda stáledál.
Rozhodně knížka, kterou je třeba strčit do rukou dětem - a čím dřív, tím líp. Ještě než začnou psát smsky. To pak totiz krasu jazyka namohou pochopit,plodi vety jednoduche a hrubki jak vydle.

9 09.10.2015

Tak přiznám bez mučení, že tady mám deficit - nejprve viděla pana Sucheta, až pak četla. Takže jsem dopředu věděla, do čeho jdu. Ale jak moc se ochudím o zážitek a skvělý překlad z pera Evy Konddysobé, to jsem netušila.
Postrádala jsem tedy onu magickou sílu zhltnout knihu na jeden nádech, abych věděla, jak to dopadne. Nezvyklý námět a pro mne totálně dokonalý leitmotiv - rýmička.
JOJOJOJOJO! :-D

6 09.10.2015

Jedna z psychologicky strhujících Agát a pro mne jedna z nejzajímavějších. Neříkám, že nejlepší (v tom polemiku s ostatními neotevírám). Nechybí tomu ani nápad, ani skvělá konverzační pointa. Kdo z těch pěti je vrah mi vlastně bylo jedno. Nad knihou jsme střídavě podezírala tři z nich. A byl to někdo jiný. Tudíž bravo za knihu, za mystifikaci, příběh i zpracování.
Poirota mám obecně raději, než slečnu M. Asi proto, že je to takový mimoň a je to chlap! :-)

7 09.10.2015

Jako dítě jsem zbožňovala ilustrace a večerníček. Strávila jsem jejím čtením docela super čas ve druhé třídě. Pak jsem asi rok a půl otravovala rodiče, aby mi pořídili štěně. Vyřešili to tím, že mi pořídili ségru. Taky dobrý! Minimálně první rok se chovala jako podle příručky :-D Do doby, než začala mluvit :-)
Dnes jako dospělec úplně ujíždím na tom jazykovém provedení. Nedávno jsem to krásné modré vydání četla znova - jen kousek před spaním. A spalo se mi stejně dobře, jako za mala.
Není tam ani jedna mrtvola, žádná přestřelka ani detektivní zápletka (skoro) - přesto je to akčňák jak malovanej. No uznejte sami. Přece nenecháme vyhrát koště! Je to tedy zasloužená Čapkovská pětka s lehkým srdcem i úsměvem.

8 09.10.2015

Na mne trochu netypicky heslovitě - četla jsem "už" na skolku roku 13 v angličtině na doporučení kolegyně z práce. Co si o té kolegyni myslím, bylo trošku upraveno tím, že knížku hodnotila jako nejlepší věc, co kdy četla.
Klady:
- co udělal Harry Potter pro děti, udělalo Fifty pro maminy z kuchyně. Maminy z kuchyně by ale měly mít rozum;
- pozitivně vnímám otevření (=polechtání) nového tématu D/s vztahu a BDSM;
- když od děje moc nečekáte, protože to berete jako porno, občas to překvapí.
Zápory:
- naivita hlavní hrdinky mne nutila pustit si na pozadí na počítači TBBT, abych to intelektově dorovnala;
- bombastická mediální kampaň spolu s neuvěřitelně tlustým českým vydáním (stále ho nemám, hýčkám si to to anglické v paperbacku);
- to opakující se klišé odměny/trestu, viny/odpuštění, útěku/návratu a zloby mě straší ještě teď, když to píšu.
Neutrál:
- vývoj postav - jelikož aspoň trochu naznačený byl;
- snaha šokovat - jelikož to se fakt povedlo;

A dovolila bych si polemizovat - nebyla to naprostá ztráta času. Ani to není ztráta soudnosti čtenářů/ek. Je to účinná masáž tím, co doma nemáme. Prostě porno pro kuchyňky = ta jedna a půlhvězda myslím sedí.

3 09.10.2015

Na mne trochu netypicky heslovitě - četla jsem "už" na skolku roku 13 v angličtině na doporučení kolegyně z práce. Co si o té kolegyni myslím, bylo trošku upraveno tím, že knížku hodnotila jako nejlepší věc, co kdy četla.
Klady:
- co udělal Harry Potter pro děti, udělalo Fifty pro maminy z kuchyně. Maminy z kuchyně by ale měly mít rozum;
- pozitivně vnímám otevření (=polechtání) nového tématu D/s vztahu a BDSM;
- když od děje moc nečekáte, protože to berete jako porno, občas to překvapí.
Zápory:
- naivita hlavní hrdinky mne nutila pustit si na pozadí na počítači TBBT, abych to intelektově dorovnala;
- bombastická mediální kampaň spolu s neuvěřitelně tlustým českým vydáním (stále ho nemám, hýčkám si to to anglické v paperbacku);
- to opakující se klišé odměny/trestu, viny/odpuštění, útěku/návratu a zloby mě straší ještě teď, když to píšu.
Neutrál:
- vývoj postav - jelikož aspoň trochu naznačený byl;
- snaha šokovat - jelikož to se fakt povedlo;

A dovolila bych si polemizovat - nebyla to naprostá ztráta času. Ani to není ztráta soudnosti čtenářů/ek. Je to účinná masáž tím, co doma nemáme. Prostě porno pro kuchyňky = ta jedna a půlhvězda myslím sedí.

09.10.2015