maresh komentáře u knih
Některé pasáže mi přišly zcela nedůležité a zbytečné, ale přesto byly čtivé a poutavé, napsány krásným jazykem s nevšední slovní zásobou. Na každé stránce jsem našel nějaký citát, větičku, která se mi zaryla do paměti. Takových je v knize opravdu spoustu, a kdybych měl vybrat jednu oblíbenou, nedokázal bych to.
Každopádně – myslím si, že děj vás chytí a nepustí až do samého konce. Je to emoční jízda. Jediné co, tak postava lorda Henryho mě osobně už od 60. stránky přišla poněkud repetitivní a až přehnaně cynická, ale vydržel jsem to.
Líbilo se mi. 5*
Kniha se vleče, ale náhradou za to je bohatá a krásná slovní zásoba, kterou pan Havlíček ve svém románu přímo překypoval. Líbila se mi ta temná atmosféra, ta pomalá, avšak jistá dekadence, kterou tušíte už od prvního otevření knihy, to osobité vykreslování postav a jejich příběhů... Zkrátka, 4,5* jen za to, že byla občas až zbytečně zdlouhavá - alespoň na můj vkus.
Polovinu Běsů jsem se cítil, jako bych četl tu nejvíc nudnou knihu bez jakékoliv zápletky. Jak ale znám Dostojevského a jeho náhlé spletité zápletky, nepřestal jsem proto číst a stokrát se mi to vyplatilo. Zápletka se objevila zničehonic, a obraz se náhle začal skládat dílek po dílku - všechny hlavy knihy, podkapitoly a veškeré věty jsou jen jednou z mnoha (zprvu nepodstatných a nedůležitých) vrstev tohoto obsáhlého románu, které se ve třetí části knihy ukážou být těmi nejvíce klíčovými - proto je důležité je číst velmi pozorně.
Knihu jsem četl asi měsíc; po každé přečtené hlavě jsem ji odložil a nad vším, co jsem přečetl, hloubavě přemýšlel a rovnal si své myšlenky ohledně toho všeho.
-
Jedinečnou vlastností pana Dostojevského je rozmanitost a propracovanost všech jeho charakterů; nezklamal ani v tomto díle, ba naopak, postavy zde byly vypracované tak, aby si na ně udělal každý svůj názor: některé milujete, jiné přímo nesnášíte, jiné zas pomalu ani nevnímáte a jejich slova jako by šly jedním uchem dovnitř, druhým ven.
-
Zápletka byla místy spletitá, složitá, a těžko pochopitelná, ale... proto asi čteme Dostojevského, že? :)
-
P.S.:
Stejně jako nějaký jiný čtenář recenzent zde, taky doporučuji dělat si poznámky. (Je to občas téměř nutné)
Kniha se mi četla dobře. Na můj vkus zde bylo poněkud málo akce, ale vynahradil mi to poutavý a velmi zajímavý, nevšední příběh. O Tibet jsem se nikdy nezajímal, ale tato kniha mi ukázala, že to nejspíš byla chyba. Mystické prostředí, mně, jakožto Čechovi, neznámé, zde bylo velmi krásně a detailně rozepsané. Nechyběli zde ani „čarodějové“ a další fantastické (možná...?) prvky, což jsem nečekal, ale jsem s nimi více než spokojen.
Úžasná! Asi - dost pravděpodobně - je to ta nejlepší kniha, kterou jsem četl.
Kniha je vlastně „jen“ milostný román; ovšem popisujíc psychologickou stránku člověka, veškeré temné myšlenky, city viditelné i skryté sebehlouběji v nitru - všechno. Protkaná smrtí, paranoí, podvodem i láskou, závistí...
Dílo se mi převelmi líbilo, jak příběhovou linií, tak svým psaným stylem. :)
Silný příběh doprovázen temnou a studenou válečnou atmosférou, který pohltí a nedovolí odlepit od něj oči. S postavami, jak hlavními, tak vedlejšími, jsem se dokázal sblížit natolik, že se mi v akčních pasážích cukaly koutky a třásly ruce. Všechny kapitoly měly něco do sebe; z jejich četby byla cítit surovost, ale zároveň i krása. Vřele doporučuji, ať už válečným nadšencům, milovníkům silných příběhů, či jen lidem, jako jsem já sám. :)
Jednoduchý a krásný příběh, který po troškách nahlíží i do psychologické stránky člověka a jeho pocitů.
Jedno z mých oblíbených děl, u kterého mi ukápla i slzička.
Tato četba mě velmi mile překvapila; zprvu mi dělaly problém archaismy, kterých je kniha plná, ale nechyběly vysvětlivky. Příběh samotný mě až nečekaně bavil, i přes občasnou „nemastnost a neslanost“.
Knihu doporučuji. Je to jedna ze zajímavějších úlovků, které jsem, čirou náhodou, přečetl a pravděpodobně v budoucnosti přečtu znovu.