Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/6123/bmid_neviditelny-gDz-6123.jpg
5
792
792
Ve svém románě Neviditelný z roku 1937 zachycuje postavu mladého, sobeckého a vypočítavého muže, který s chladnou sebeironií líčí svůj životní příběh, jímž se dovršuje zhouba jeho rodiny stižené rodovou kletbou – dědičným šílenstvím. Z díla prozaika Jaroslava Havlíčka se dodnes těší mimořádné čtenářské pozornosti zejména jeho pronikavé psychologické romány, v nichž se projevuje jeho umění nelítostné analytické psychologičnosti a groteskní tragičnosti.... celý text
Přidat komentář
Ne nadarmo patří Jaroslav Havlíček k absolutním klasikům naší literatury. Nejvíc je to vidět právě na Neviditelném, protože jeho styl psaní je natolik živý a současný, že ho bez problémů rozklíčuje i moderní čtenář a nebude se jím trápit. Děj je navíc hodně atraktivní a nadčasový, protože zpracovává těžké téma prokletí psychických nemocí a jejich dědičnost. A dělá to opravdu důsledně, protože jeho studie propadání šílenství a různým bludům je vskutku detailní a neopomíjí žádné aspekty. Autor velmi dobře popisuje, jak moc podobné záležitosti ničí život rodiny a prakticky je soustředí jen na jednu věc, protože na ostatní není čas. Možná trochu odvážně udělal hlavního hrdinu z člověka, který není úplně sympatický, ba naopak je dost vypočítavý, chladný a arogantní, nicméně v průběhu děje ho čtenář přece jen chápe, ačkoli jeho úděl může působit jako něco podobného oné pověstné karmě, která je zdarma. Těžko říct, zda to autor ve své době tak myslel, ale knihu můžeme chápat i jako metaforu určitého ustupování a potlačování vážného problému, který později stejně vybouchne do obličeje a je ještě větších rozměrů než v počátcích. Sympatické je i to, že Havlíček nijak nevyměkne a i samotný závěr koresponduje s předchozím dějem a hlavního hrdinu nechá ve své podstatě dál trpět a pohybovat se v kruhu, z něhož není cesta ven. Nebýt trochu zdlouhavějších pasáží zejména na začátku a zhruba uprostřed, zasloužila by kniha plný počet. Takhle "jen" 90 %.
Uf, to teda byla síla. Musím říct, že mě to psychicky hodně vyřídilo, jenom tu knihu číst. Často jsem byl bezdůvodně naštvaný a znechucený světem kolem sebe, a měl jsem co dělat abych neupadal do deprese, i když kolem mě bylo veselo. Ale nešlo přestat číst, byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne. Budu si muset teď přečíst něco vtipného, nebo alespoň "pozitivního" abych se trochu srovnal.
Mistrovsky vygradovaný psychologický román s hrdinou/vypravěčem bez skrupulí, kterého jeho chladný kalkul uvězní v pasti, odkud není úniku. Svým způsobem velmi originální zobrazení pozvolna gradující až kulminující ničivé neviditelné síly iracionality a šílenství, která jakoby nic rozmetá celou rodinu a její jmění, a proti níž nezmůže nic ani chladně kalkulující manipulátor. Ten sám je ostatně vykonavatelem, hybatelem této ničivé síly, která je i jeho vlastní zkázou.
Silný příběh člověka, který "měl vše pod kontrolou" a šel si velmi tvrdě za svým. Na jednu stranu je vypravěč až děsivý a odpudivý, na druhou ho čtenář musí litovat...
Pochmúrna, stupňujúca sa atmosféra a napätie spravili túto knihu pre mňa najintenzívnejším literárnym zážitkom za veľmi dlhú dobu. Tým hlbším rozmerom je potom bravúrna psychológia postáv, kde aj napriek odpudivému charakteru rozprávača a jeho pohnútkam vyvstávajú otázky a nieje ľahké úplne jasne pomenovať činitele, ktoré viedli k zdrvujúcemu konci. A možno odpoveď na “kto za to môže" nieje tak dôležitá ako jednoducho si užiť tento majsterštyk.
Havlíčka jsem si oblíbil z jeho povídek a je možná trochu zvláštní, že k jeho vrcholným románům se dostávám až teď. A teprve teď vidím jeho psychologické i vypravěčské mistrovství rozehrané na větší ploše. Tento román je jeden z nejlepších, které jsem kdy četl. Je to skutečný psychologický thriller, napínavý až k prasknutí. Nemohl jsem se od něj odtrhnout, i když jsem tušil, že dobře to dopadnout nemůže. Autor dokáže vyhrotit situace až na samotnou hranici snesitelnosti, pak konečně nastane nějaký obrat, ale i ten se zase po čase dostane na stejnou mez. A tak dál, až k závěru, který je vším možným, jen ne katarzí. O hlavní postavě vypravěče se často píše, jak je rozporuplná (kdo z nás není?), ale já osobně jsem jí naprosto rozuměl a dokázal se s ní zcela sžít. A to i se všemi slabinami a nectnostmi, které má. Tím spíš mě její životní příběh přesvědčil a zajímal. Líbí se mi, jak autor dokázal postavu Neviditelného v závěru abstrahovat z konkrétního člověka v osudovou danost, která stále stojí v pozadí a směje se nám přes rameno... Tím román dostává širší a ještě děsivější dosah. A ještě další rozměry dostává román díky rozborům ve vydání z roku 2006 (mimo jiné i autorova syna, psychiatra Zbyňka Havlíčka), z nichž mimo jiné vyplývá, že bludná, zdánlivě dětinská moc neviditelnosti je odvrácenou stranou základního existenciálního traumatu a úzkosti z přílišné viditelnosti a strachu být stále na očích a pozorován... Geniální, nadčasové a mnoharozměrné dílo!
Souhlas se žlučníkářem, Neviditelný je mistrovské dílo s mrazivou atmosférou. Viděla jsem i divadelní představení v Divadle Rokoko, které bylo také úžasné.
(SPOILER)
Když to porovnám s tím, co mi od Havlíčka prošlo rukama. Sakra, teď to zní, jako kdybych měl celej dvoukolák těch věcí na porovnání, ale není tomu tak. Mám pocit, že většina lidí začala podobně jako já, a to petroleum lampë. V porovnání s tímto je lampa pohádka. Sice taková Grimmovská, ale pořád pohádka. Další srovnání, díl studna z majora Zemana. Mám pocit, že i tady jsou lidi žijící za zdí statku proti týhle rodině Hajnů idylická rodinka, která má plnou almaru mončičáků. Proč zrovna mončičáků? Nemám ponětí. Jen jsem tu srovnávačku chtěl vykreslit, ale nemám ořezávátko a nikdy jsem nebyl zrovna nejlepší kreslíř.
Ten Havlíček je fakt borec, jak dokáže všechno vykreslit. Ne jako já. Fakt pecka. Začátek trošku pomalejší rozjezd, ale jak skončí seznamovačka, už to jede do konce, jako utrženej vagón. Je to plný psychickejch poruch, šílení, nesnášenlivosti, zla, prokletí, závisti, smůly, sviňáren a mejch plnejch kalhot. Začne to tolerováním Cyrila, ale když zmizí, tak teprv začne tóčo s opravdovým neviditelným. Ten co tu zpověď píše má sice nějakej plán a vizi, ale dobro v ní úplně není. Je to povrchní svině, jejíž cíl je jasnej. Doktor je povrchní snob, prateta smrt, která řídí všechno a vypravěčův kámoš je taky pěknej zkurvyšejdíř. Že by služka byla hodná? Taky úplně ne. Tenhle výčet tu dělám jenom proto, že se snažím zjistit, Jestli v tý knížce vystupuje nějaká dobrá duše. Postav jsem vyjmenoval tak čtvrtku a stejně ti garantuju, že tam nikdo takovej není. Dokonce i mrtví předkové jsou všiváci, hajzlové, blázni, nebo notorici. Nenechá tě to v klidu, budeš zvědavej, nasranej, budeš se možná na někom chtít dopustit násilí. Já to tak aspoň měl. Do posledních stránek se tam dějou špatný věci a nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Hle, jakou hru ten pán rozehrál.
Trošku mi to připomínalo jednu brožurku, která se jmenovala klubko zmijí. Tam se taky zpovídá jeden takovej zahořklej, chamtivej a despotickej "dobráček". Tohle je však delší, propracovanější a děsivější. Kam se hrabou horory. Doufám, že jsem se do toho moc nezamotal. Pokud jo, je to asi tím, že už jsem nějakou dobu nečet nic, co by se mnou tak otřáslo, jako demižon hruškovice a zanechalo tak hlubokej dojem. Nebo je to tím, že neumím tak dobře psát.
Na jednu stranu je Neviditelný úžasná kniha s vynikající psychologií, ale na druhou stranu natolik depresivní, že už jsem se těšil, až ji dočtu. Dávka drsné beznaděje na mě byla až příliš velká, a to si přitom nemyslím, že bych byl útlocitný čtenář. (A ani to nekladu za vinu autorovi, se kterým už mám víc zkušeností.)
Bohužel, ale ze všech knih, které jsem od Havlíčka četla, se mi tato líbila asi nejméně. Viděla jsem směr, pochopila, co chtěl autor vylíčit, ale prostě mě to "nechalo chladnou".
Geniální psychologická sonda na pomezí Klímy (v rámci bizarnosti) a Dostojevského (v rámci hloubky). Břitké osvětlení neviditelnosti duševních chorob, které se i dnes zametají do stínu.
Jednoduchý příběh o spletitosti mezilidských vztahů, strastech lidské psychiky a předurčení, celý zasazený do prostředí tehdejší buržoazie - rodiny bohatého továrníka, do které se přižení Petr, který má jasno, co v životě chce - dokonalou rodinu, peníze a úctu. Ani jedno ale není v životě jednoduché nabýt, všechno něco stojí a cesta k lásce nebo bohatství není nikdy posetá okvětními lístky růží. Cyril je krásně creepy postava, která byť nemá moc prostoru, je tu s námi celou dobu. Jakoby byl neviditelný :-) Člověk ale neviditelný být nedokáže a naše existence je molekulárně jasně ohraničená a prostorově pevná. Neviditelné jsou ale problémy, neduhy, genetické predispozice a lidská fantazie je nekonečná. Vykoupení se z hříchů není pro každého a než člověk dojde na konec cesty, může přijít k hodně šrámům. Své o tom ví Petr. Skvělá kniha.
Velice zvláštní psychologický román. A navíc klasika. Na mě docela depresivní a šokující. Rozhodně velmi originální.
Tato kniha byla pro mě zajímavá zejména z hlediska skvělé psychologie postav! Také se jedná o psychologický román… Postupné odhalování povahy hlavního hrdiny bylo fascinující a samotná postava Neviditelného byla pro mě opravdu speciální, z hodně osobního hlediska… Zajímalo by mě, jak si jej představoval samotný Havlíček. Na to, že se, dle mého názoru, jedná o dosti komorní příběh, odehrávající se víceméně na jednom místě, jsem se ani na chvíli nenudila a byla napnutá, jak se příběh bude dále vyvíjet… Samotný konec byl jakýmsi zadostiučiněním… Celkově jsem z této klasiky nadšená a jsem ráda, že jsem ji objevila. Nejde mi na rozum, že se o ní tak málo ví…
nepřekonatelný vypravěčský styl a bohatý, obrazný jazyk Havlíčka, divím se, že Neviditelný je tak málo čten...
ve vydání z roku 2006 jsou přetištěny i dvě kapitoly (úvodní a poslední) podle první rukopisné verze = určitě stojí za pozornost a porovnání + doporučuju i doslov, v němž mj. Havlíčkův syn Zbyněk poodhaluje některá rodinná tajemství v souvislosti ze vznikem románu
vyprávění mě pohltilo dusnou atmosférou psychického zatížení v uzavřeném kruhu rodiny s její maloměšťáckou morálkou v období meziválečných let a zároveň mi neustále vracelo kacířskou otázku, proč bych měl Petra Švajcara odsuzovat? že je lehce cynický, racionálně uvažující a nepodléhá emocím? že vyšel z chudých poměrů a dobře se oženil? no vždyť to přece dělá každá Popelka (chudá si najde bohatého a žije v bavlnce a za jeho peníze až do smrti) - a nad tím se nikdo nepozastavuje?
Klenot české literatury. Cynismus hlavního protagonisty mi byl velmi blízký. Navíc detailní propracování hlavně záporných postav probudí ve čtenáři emoce, a tím i neskonalý zájem o knihu.
Tak jsem z toho poněkud zrosporuplněn. Jde o to, že kniha je vážně skvělá, ale já se příběhem seznámil v podobě audioknihy, a dozvěděl jsem se, že jde o jakousi zkrácenou verzi. Takže trochu jakože ten pocit ošizení. Jenže, je to asi ta nejlepší audiokniha s jakou jsem se zatím setkal, tady si dal někdo opravdu hodně záležet. Pokud si občas dáte do uší nějakou audioknihu, tak tohle vás nesmí minout.
Karma je karma! Takhle nějak stručně bych zhodnotil tuhle naprosto skvělou knihu.
Štítky knihy
zfilmováno napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století rozhlasové zpracování rodinná tajemství sňatky z rozumu české romány
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Krásně psychologicky napsaný román Jaroslava Havlíčka. Zajímavé téma a propracovaný pohled na vnímání a prožívání komplikovaného a navíc psychiatricky nemocného člověka.