marikakk komentáře u knih
První slovo, které mě při čtení této knihy napadlo je - ZVRÁCENÉ! Vystoupení a okolnosti (šokující) jsou zde dopodrobna popsány, takže se skvěle dostanete do děje a budete prožívat tenhle drsný cirkus na vlastní kůži. Doporučuji - nudit se rozhodně nebudete!
Prokletý trůn je docela čtivý, ale na příběhu hodně ztrácí. Ve velkém množství žánrově podobných knih vůbec v ničem nevyniká.
Velkou nedostatečnou je neúplné vykreslení postav, okolí království a světa. Souboje byly extrémně nudné, žádná akce, nulový náboj. S fantasy má tento příběh jedinou spojitost, a to pouze na konci, kdy se objevují "nějaké" nadpřirozené bytosti. Jinak nic - žádná magie, žádné prvky fantasy. Ani svým stylem psaní mě paní Charbonneau neoslnila.
Jediné velké plus za obálku a použití sourozenců.
Tucker píše velice poutavě a svižně. Nejedná se o žádné klišé, žádnou romantickou slátaninu, kterých je na našich pultech přehršel. Vlastně je to docela vtipné a skutečné.
Deset malých nadechnutí mi přijde jako hodně realistický pohled na život mladých, nešťastných lidí a až do konce si drží hlubokou myšlenku.
Já chci jenom říct, že jestli je tenhle příběh postavený na pravdě a jestli někde vážně existuje někdo, kdo tohle všechno zažil, tak nechci, a to jako opravdu NIKDY nechci jet na Tríbeč. Ne, já vlastně nechci jet ani do obyčejnýho lesíku u nás na Vysočině.
Děkuju pěkně pane Karika.
Hodně dlouho jsem čekala, jestli se odvážím po Tatérovi sáhnout. Většinu času se tomuto tématu vyhýbám a moc dobře vím proč. Skutečné příběhy, a to především ty týkající se tématu holocaust a druhá světová válka, mě vždy dokáží na dlouhou dobu vyřadit z provozu. Už od začátku jsem věděla, že na tuhle knihu nechci a nebudu psát recenzi, protože si myslím, že mi to nepřísluší. Že to nepřísluší nikomu z nás, hodnotit a kritizovat příběh jako je tento, nebo práci paní Morrisové. Díky za knihu Tetér z Osvětimi a díky, že se ještě pořád někdo snaží zadržet v nás příběhy (a to dokonce i zvěrstva), které se opravdu staly. Některé věci nesmíme nechat zapadnou prachem. Je to naše minulost, ale především naše budoucnost.
Padesát odstínů mám jako knihy (s filmy už je to horší) moc ráda.
Bylo super se znovu podívat na část příběhu Christianovýma očima. Ale, i když se díky tomu dozvím nějaké detaily, které pochopitelně v předchozích dílech být nemohly - nebylo jich zase tak velké množství, aby to vedlo k něčemu novému.
Proto mám raději knihy z pohledu Anastasie, to holčičí pojetí mě prostě baví víc. Nic proti Gray a Darker (na třetí díl se taky chystám!), ale už mi to přijde jako zbytečný chytání vzduchu kolem něčeho, co už nefunguje.
Bohužel, jenom 3 hvězdy a to především za mou náklonnost k této sérii.
Já životní cestu bláznivky Lou prostě žeru. Dvojka mě nechávala trošku chladnou, protože Lily mi lezla děsně na nervy a kradla velkou část pro hlavní hrdinku . Třetí díl je ale nádherný a obnovil mi pozitivní pohled na tuto trilogii. Příběh je hodně realistický, i když se to někomu kvůli 5th Ave a některým vzniklým situacím nemusí zdát. Škoda, že už to končí, poněvadž mě ostatní knihy Moyes moc neoslovily. No, kéž by se vrátil Will Traynor v nějakém dodatku z minulosti!
Takový potenciál a takové zklamání. Dvě hvězdy alespoň za nápad a snahu. Škoda, že autor ten příběh nepostavil na něčem hlubším - myšlenka se vytratila po pár stránkách. :-\
Klidná oddechovka pro milovníky kávy.. Ničím nenadchne, ale ani neurazí.. Líbila se mi a četla se velmi dobře..
Super! Čarodějnice školou povinné byl v dětství můj nejoblíbenější seriál. Jsem ráda, že jsem se mohla díky knize vrátit o pár let zpět a zopakovat si pár průšvihů s Mildred.
No... Co k tomu dodat....Jak již je tu psáno - upoutávce na zadní straně rozhodně nevěřit (nemá nic společného s HG).. . Dlouho mi trvalo se začíst, snad se mi to povedlo až ke konci, kde se začalo konečně něco dít. Hvězdička dolů za tu otravnou francouzštinu a věčně se opakující řeči o "poskvrněné" noze :D Snad další díl bude lepší..
Knihu jsem si vzala v červenci do Řecka jako oddechovku. Je konec listopadu a ještě jsem ji nedočetla. Postava Neli je nesnesitelná, šíleně nerozhodná a nudná. Zato je skvělá kuchařka a závidím jí cestování i Fernanda. Kávový muž je pro mě číslo jedna v jejích záletech. Často jsem se ztrácela v kapitolách, vždy začínají někde jinde, zemi či čase..
Tuhle knihu zbožňuju. Sáhnu po ní vždy, když zrovna nemám co číst. Jediná věc, která je v knize nesnesitelná je část Indie. Meditace, modlení a Buddha nic pro mě. Zato Itálie, Řím a spousta jídla, to se čte velmi dobře. Indonésie průměr. Hlavní postavu Liz mám ráda, je prostě sama sebou.
Nuda, nuda a nuda. Film byl fajn (nejspíš jen kvůli Jennifer v hlavní roli). Vlastně si z ní ani moc nepamatuju, jak moje myšlenky lítaly všude kolem jen ne kolem děje knihy. Přijde mi, že to, co označí jako bestseller, stojí vždycky za starou bačkoru. Pro mě (sice jsem to přelouskala do konce) zbytečné, otravné a děsně nudné čtení.
Upíří deníky se čtou velmi dobře, nechybí časté zápletky, romantika či akce. Jediný můj problém je, že mám knihy až moc propletené seriálem. V první knize mi vadilo, že Elena nevypadá jako Elena, Caroline jako Caroline, postavy navíc, jako třeba Meredith a podivně přeházená jména hrdinů. I když už jsem střední škole dávno odrostla, příběhy teenagerů+nadpřirozených bytostí mě asi nikdy neomrzí. Za mě super oddechové čtení...
Pro mě byla kniha velkým zklamáním.. Moc jsem se těšila, až ji začnu číst, více potom až bude konečně konec. Nudné, zdlouhavé a děj žádný.. Seriál 100% kniha slabých 20%..