Márinka komentáře u knih
Skvělý příběh o věčném sváru dobra a zla v nás.
Jediné, co lze na této knize pochválit, je napětí. Ačkoli je čeština "věkovitá" a zejména v ústech dvacetileté studentky působí velmi kostnatě, čtenář je lákán do dalších kapitol neustálou otázkou "jak to dopadne?". V knize se objevuje velmi mnoho reálií, zajímalo by mne, zda má příběh reálný základ ...
Příběh mi vyrazil dech ... napsaný tak, že člověk dostává strach ... z člověka ...
Jelikož právě pročítám soutěžní práce zaslané do literární soutěže seniorů, mohu v tomto případě vyjádřit jen úctu, že více než sedmdesátiletá autorka poprvé publikovala. Vzkaz seniorům - pište. Vzkaz vydavatelům - buďte soudní. Přesto si přečtu i druhou autorčinu knihu. Třeba mne překvapí :o)
Knihy "radičky" moc nemusím. Ale tato je laskavá a uvěřitelná.
Milena Holcová patří k mým oblíbeným autorkám. Píše skvěle pro ženy, ale nejsou to cajdáky, z kterých kane ...
Kniha je sice určena pro děti, ale vřele doporučuji i dospělákům věnovat ji necelou hodinku. :o)
Knihu jsem četla a jako dárek bych ji rozhodně nedoporučila. Dvě třetiny příběhu se nic neděje a v poslední třetině se popisují zvěrstva. Srovnání s králem horroru Stephenem Kingem kulhá na obě nohy!
V roce 2008 vyšlo v České republice 18 520 knižních titulů. Což je do roku 1993 nejvíce. Lépe by bylo méně a bez takovýchto slátanin ...
"Dramatická četba" této knihy v podání herců z projektu www.listovani.cz měla obrovský úspěch mezi našimi studenty. Tři měsíce poté jsme v knihovně potkávali nezvykle velké množství mladých lidí :o))
Úžasná kniha pro všechny, kdo jsou ú touží být kreativní.
Teorie je v pořádku. Recepty jsou však - alespoň pro mě - příliš exotické. Chtělo by to naše obyčejné suroviny.
Kniha textů popisujících „obyčejný“ rodinný život mě zaujala. Krátké příběhy doplňují černobílé fotografie, které nejen znamenitě navozují devadesátá léta, ale také emotivně zobrazují dětský svět. Škoda jen, že i dětské kresby, které ilustrují některé kapitoly, jsou též černobílé. K dětem, podle mého, patří duha.
Tak, jak děti rostly, měnila se i otázka. Druhá kniha nese název Proč kluci milují fotbal. Samotná autorka tomuto sportu propadla už v dětství a ve své knize zpovídá skutečné chlapce, které poznala na fotbalových hřištích.
Volnou trilogii pak uzavírá neméně intimní a cituplná kniha Kdy se dotknout dospělosti.
Anotace skutečně neodpovídá obsahu. Místo fantaskna se čtenářům dostane nálož emocí. Druhá polovina je skutečně čtivější, než první. Stojí za to vydržet.
Už dlouho jsem neviděla knihu (beletrii) s takovou spoustou velmi pěkných ilustrací. Je na nich znát, že Dominik Drábek je grafický designer, a právě ty čisté linie a barevnost na mě při čtení působily velmi příjemně. (Za to hvězdička navíc.)
Hned první kapitola mě zavedla do důvěrného prostředí, do mých dětských, tj. do konce 60. a 70. let. Paráda! Cirkus, letní slavnosti, hudebka, občanská nauka, prázdniny u prarodičů, staré gramodesky … Je úplně jedno, odkud jste byli, za socialismu bylo všude stejně. U kapitoly Náš uran je pro mír, ale máme smolinec jsem si vzpomněla na jiný „výživný“ slogan: Naše šrouby, opora socialismu :o).
Zajímavost této pohádky tkví nejen v tom, že si ji autor sám ilustroval, ale pro malé zájemce o létání ji doplnil také o část nenásilně naučnou – srozumitelnými nákresy a popisy strojů a procesů. Jsem si jistá, že nejeden malý čtenář, či čtenářka, této knihy zatouží navštívit například, sice malé, ale naše, letiště, odkud na své výlety odlétává i pan profesor.