mariposka komentáře u knih
Kniha má úžasné ilustrace, které perfektně doplňují ten strašidelný a zvláštní příběh, o kterém vlastně nevím co si myslet. Ale líbilo se mi to. Určitě doporučuji. Jen je to moc krátké, chtěla jsem se bát a napínat ještě o něco déle.
Kniha má hodně negativních referencí, ale mně tak špatná nepřipadala. Naopak, četla se mi dobře a bavila mě. Samozřejmě, je to dost jiný styl, než je u Coelha zvykem a spíše to vypadá jako by ji psala paní Coelho :-) I když v pár pasážích a rozmluvách o Bohu a o lásce jsem Coelha poznávala.
Knihu doporučuji spíše zralejším ženám, které už "ví". Není pro mladé idealistky, ty by ji pravděpodobně nepochopily.
"Sama sobě dávám dárek, jaký si po tolika letech dobrého chování zasloužím."
"Měl jsem ty nejlepší úmysly: znovu prožít začátky naší lásky. Ale je něco takového možné? Ovšemže ne. Jsme už zralí lidé. Teď žijeme pod tlakem, jaký jsme dřív neznali. Musíme neustále disponovat základními prostředky k zajištění vzdělání, zdraví, stravy. O víkendu se snažíme bavit, poněvadž to dělají všichni, a protože se nám nechce z domu, myslíme si, že s námi něco není v pořádku."
Khaled Hosseini tedy umí vyprávět příběhy! Moc pěkné, poetické, opět silný příběh, ale předchozí dvě knížky se mi líbily o malinko více.
Možná až příliš naznačených osudů lidí, o kterých bych se ráda dozvěděla víc, ale autor už se k nim nevracel.
Jak boháč jsem, co s klíčem v ruce jde
otevřít pokladnu, v níž šperky chová,
však zarazí se radši pokaždé,
aby svou touhu vychutnat moh znova.
Proto tak vzácné sváteční jsou dny:
že je jich málo, vévodí dnům všem,
jak démanty a drahé kameny,
šperky, co zdobí skvostný diadém.
Tak i čas s tebou pro mne je jak skvost,
co skrývám jako poklad v pokladnici -
zřídka si dopřeju tu blaženost,
že otevřu ji očím žadonícím.
Dary mi dáváš krásné nad jiné:
radost, když mám tě, naději, když ne.
/52/
"Žij odvážně. Překonávej sama sebe. Nespokojuj se s málem."
Dokud to jde.
To je poselství té knihy.
Tak tohle tedy vážně nemusím.
Knihu mám doma už pár let. Poprvé jsem ji odložila, nebavila mě.
Tentokrát jsem se opravdu snažila se začíst, ale nuda!
Zjednodušeně: stačí si přečíst 4 dohody na přebalu knihy a je to.
Ale neodsuzuji, jsou jistě lidé, které kniha osloví.
"Na smrtelné posteli člověk většinou nelituje toho co udělal, ale toho co neudělal."
Skvělá kniha. Moc jsem od ní nečekala, říkala jsem si, že to bude takový pelmel.
Taky že je. Příběh připomíná Forresta Gumpa, který také všude byl a ovlivnil významné okamžiky dějin.
Stařík Alan a jeho neuvěřitelný život mi ale vyloudil úsměv na tváři skoro po celou dobu, poslední odstavec knihy nevyjímaje.
Rozhodně doporučuji!
Chudák Nicholas. Ne že by mi byl úplně sympatický a tak trochu mu to patřilo, ale přece jen, takovou mystifikaci a trest si nezasloužil.
Kniha patří k tomu nejlepšímu co jsem kdy četla.
"Věděl jsem, že už nikdy v životě nebudu moci prožít podobné dobrodružství. Byl bych obětoval zbytek svých dní, abych donekonečna prodloužil tohle odpoledne. Aby se bez přestání opakovalo a stalo se věčností, uzavřeným kruhem, namísto toho, čím ve skutečnosti bylo: rychle uplynuvším nepatrným krůčkem, který nelze nikdy vzít zpět."
Tohle byla snad první knížka, u které jsem se hlasitě smála. I u prvního dílu. I když v tomto bylo asi ještě více groteskních až bizarních situací, sice většinou neuvěřitelných, ale to vůbec nevadí. Děj minimální, ale jako oddechovka na pobavení super!
Velmi čtivá, zajímavá kniha s nečekaným a děsivým poselstvím na závěr.
Hodně krutostí, které ale k té době bohužel patřily. Zároveň hodně pěkných myšlenek a rozmluv o náboženství, životě, ženách.
Knihu jsem četla již před mnoha lety a vůbec jsem si nepamatovala o čem byla, ani jak skončila. Teď jsem hledala nějakou nenáročnou útlou knížku na dovolenou a vybrala jsem si tuto.
Čte se dobře. Od začátku jsem byla zvědavá zda ďábel zvítězí a lidé jsou opravdu tak snadno schopni nejtěžšího zločinu pro peníze. Jsou. Čímž neprozrazuji konec, protože kromě ďáblů, jsou i andělé.
Jedna z mála knih, která mě rozplakala. Válka očima smrti a dítěte. Netradičně vyprávěné, smrt jako pozorovatel(ka) života. Na příběhu Liesel je vidět, že i za války, za všudepřítomného strachu (který ale vnímají hlavně dospělí) lze prožít krásné dětství a přátelství.
Vztah Liesel a Rudyho byla nakonec láska i když se jednalo o děti - a scéna polibku, po kterém on celou dobu toužil a který přišel pozdě, byla právě jedna z nejsilnějších.
Stejně vztah mezi "rodiči" Hansem a Rosou a Liesel, ze začátku tak nucený, nakonec přerostl v opravdové pouto, které bych na začátku nečekala.
Možná bych více rozvinula osud Maxe, chtěla bych o něm vědět víc. Stejně tak o starostově ženě, "dárkyni" knih.
Nevím jestli je to tím, že nemám povídky zrovna v lásce (výjimky ale existují) nebo že jsem od držitelky Nobelovy ceny čekala něco víc, ale úplně mě to nenadchlo. Zajímavé povídky o ženách, zvláštní osudy, ale pro mě lehce zapomenutelné.
Souhlasím s vlckou, čekala jsem více různorodosti a pestrosti. Vybrala bych asi 10 básní, které bych si mohla oblíbit. Za všechny tato variace na mého oblíbeného Bukowského.
Hora Říp
/Jonáš Hájek/
Místo výletu jsme celý víkend strávili,
jak říkají Poláci, v lůžku. Otáčela jsi
hlavou a mhouřila oči. Přesně takhle se
dívá můj kocour: kontroluje, že hlazení
pokračuje, a rozhodnutí setrvat přináší
mu větší slast než samo hlazení. Je mým
majitelem. A já, zatímco jsi otáčela ke
mně co chvíli zrak, tě držel v bocích a
ujišťoval se, že procházím celým tvojím
tělem, že mezi námi cirkuluje rozvířená
moc. Četl jsem tehdy Bukowského, poprvé
až v pětadvaceti! Ne každá, říkalas, to
má ráda zezadu. Ale ty jo a to je fajn.
Příběh mi trochu připomínal Norské dřevo. Krásné, smutné. Zvláštní, jak někdo z dětství zůstane v naší mysli celý život a i setkání po desítkách let může být jako by jste se viděli včera. A pro novou lásku jste schopni opustit rodinu, kterou jste celý život budovali a dosud jste žili jen pro ni. A potom stačí jedno setkání a všechno je jinak...
Úplně jiný Urban, kdybych nevěděla, že knihu napsal on, nepoznala bych to. Ze začátku jsem si říkala, to bude nuda, auta, hospodářská krize... nicméně potom se příběh rozjel a strašně se mi líbil! Postavy, první republika, i to automobilové téma mě vlastně nakonec bavilo :-) Super!
Miluji tě Ano! Miluji tě Christiane! NUDA! Absolutně o ničem, jen natahovaný druhý díl. Chabá a úplně nedotažená napínavá zápletka. Jinak pořád dokola to samé. Co mě v první díle fakt bavilo, teď už jsem mnohdy přeskakovala. První díl super, něco nového, četla jsem jedním dechem, druhý se mi pořád ještě líbil, ale tohle? Zbytečná ztráta času.
I když je to poslední shopaholic díl, já ho četla jako první. Nic moc jsem od toho nečekala, ale je fakt, že jsem se báječně bavila, my ženské co rády nakupujeme a máme rády pěkné věci se v mnoha situacích zkrátka poznáme. Becky mi mnohdy lezla na nervy, ale někdy byla krásně milá a naivní a ten nápad s doručováním zboží v obchodě prostě neměl chybu :-)
Nenáročná, pohodová, romantická knížka. Úplně si podle ní dovedu představit natočený hollywoodský romantický film. První knížka, kterou jsem od S.Kinselly četla a někdy bych si pro oddech přečetla i nějaké to nakupování.
Tuto knížku jsem si nikdy nějak netoužila přečíst, téma se mě samotné nikdy netýkalo, ale nedávno jsem se ve svém okolí setkala s jedním zvláštním člověkem a když jsem pak v knihovně tu knížku uviděla tak jsem si na něj vzpomněla a knihu si půjčila. Nelituju! a jak tu bylo mnohokrát zmiňováno, měla by patřit k povinné četbě. Já rozhodně ji za pár let dám k přečtení svým dcerám! Je fakt neskutečné, jak snadno do toho člověk může spadnout, parta, snaha se zalíbit, být víc cool, nejdřív jen tráva a pak už to valí, šílený! Děsí mě to!