Market = )
komentáře u knih

No jo, né že bych na to měla úplně věk, ale Leničku prostě žeru a to i přes shovívavé úsměvy okolí :-D


Ze všech dílů Harryho mám dvojku asi nejmíň ráda, ale musim uznat, že když jí teď (sice asi popáté, ale po docela hodně letech :-) ) zase jednou čtu, nevím proč... Možná, že mě štvalo, že je na chvíli mimo Hermiona a kvůli Lockhartovi a Dobbymu mi občas cukaj ruce... Mám radši díly, kde jsou všichni už starší, ale stejně je to bezva! Chtěla bych chodit do Bradavic! jsem ráda, že jsem s Harrym rostla a většinou jsem od jeho knižních let byla jen pár našich lidských :-).


Hm, zase mi moc nevyhovoval zvrat "mysleli jste, že jsem hodný, ale jsem vlastně fanatický šílenec a vrah" a místy mi to, zejména na konci, přišlo už krapet přitažený za vlasy a až moc nepravděpodobný, ale zbytek samozřejmě dobrý (opět až na občasný zdlouhavý nudný pasáže, to je taky evergreen, ale někdo se v nich možná vyžívá). Jinak místo a "luštitelská" část zápletky bezva :-).


Oproti Příběhu, který nikdy nekončí (prostě Nekonečnému příběhu), vás Punč přání na první pohled neodradí počtem stran (Nekonečný příběh je bezva, ale na dítě je myslím opravdu trochu moc objemný...). A vážně se mi to líbilo. Přiznám se, že po letech bohužel už nevím proč přesně, ale knížka, kde je mluvící havran přece ani nemůže být špatná :-D.


Hmm... Pociťuju obvyklý "prázdno až smutek" následující po přečtení knížky (nedej bože série knížek, že...), která mě hodně bavila :-(. A taky únavu, protože jsem si v necelé půlce knížky vlezla v půl jedenácté do postele a nakonec už jí musela rovnou dočíst (a pak vstát do práce). Na druhou stranu to neznamená, že kniha nutně musela být kvalitní, že jo :-D. Líbilo se mi to, ale překombinovanost, která mi vadila už u Vražedný pomsty, tady byla snad ještě hroší... Zejména teda závěrečná "bitva" a to, co následovalo po ní. Jako by se najednou ukázalo, že autorka na zakončení tolika "složitostí" a zápletek, které si v příběhu vytvořila, prostě nemá, tak si řekla "padni kam padni, ať to máme z krku". Ale ano, jsem ráda za to, jak to dopadlo (jen kdyby to nebylo tak divně napsaný :-D).


Knížku hodnotím po docela dlouhé době a jediné, co mi utkvělo, byl pocit absence příběhu a zmatenost z neustálého přeskakování. Kdyby knížka byla psaná s ohledem na čtenáře, kteří autorce nevidí do hlavy ani nemají žádnou psychickou poruchu nebo traumatické zážitky, mohlo to být, dle mého, o dost lepší a hlavně docela dobré, námět jako takový se líbí...


No, kniha je opět fajn ale podle mě je už děj překombinovaný, div ne lehce za vlasy přitažený :-D. Ano, přečetla jsem knihu jedním dechem, ne, nezabrání mi to ve čtení třetího dílu, ale knížka mě bavila pro svou čtivost a spád, spíš než že bych byla pohlcená příběhem...


Tohle je opravdový balzám na duši :-). A miluju maminčinu dlouhou větu! (líbila se mi moc jak jako knížka, tak načtená od pana Svěráka)


No, informační hodnota knihy samozřejmě úžasná, forma trošku hůře stravitelná. Myslím, že kdyby kniha byla psaná trochu víc jako beletrie, čtenáři by si hrůzu celé věci uvědomili spíš a navíc by je čtení více zasáhlo a vtáhlo. A teda podle mě největší blbost - spousta vysvětlivek a poznámek - proč nebyly pod čarou, ale na konci??? Skutečně jsem otáčení na konec a dohledávání vzdala po první straně a potom si dohledávala už jen minimum, což je škoda. V už tak dost kostrbatém textu bylo rušení listováním na konec knihy moc :-(


Podle komentářů jsem to čekala o dost horší. Bylo mi jasný, že líbit se mi to asi bude, nakonec mám ráda i to Stmívání (ale tam si přesně rvu vlasy jak kvůli nemožnýmu překladu s pro mě nesmyslným používáním slov jako "hihňat se" tak kvůli tomu, že soudě autorku podle knihy, má zřejmě místy záchvaty slabomyslnosti...), a nakonec se mi to ne jen líbilo, ale ani "šestnáctiletá rozjitřená ichforma" hlavní hrdinky mi nepřekážela. Spíš než pokračování by mě ale zaujal díl o hrách v zákulisí (jak je to se sponzory, posíláním darů, přípravou arény...). A kdyby nic jinýho, aspoň je to přesně knížka, která zaujme i lidi, kteří jinak o knížku prakticky nezavadí.


Po dlouhý době knížka, u které jsem vydržela neusnout ve vlaku :-). Ne fakt, i přes vážné téma se autorka nevyžívá v ukrutnostech a přijde mi to zase trošku jiný pohled na život utiskovaných muslimských žen, chudých Afričanů a přistěhovalců.


Knížka mě opět moc bavila a nemohla jsem se odtrhnout, jen posledních cca 30 stran na mě působilo, jako by autorka najednou měla knihu dokončit během jednoho večera a celkem nezáleží na tom, v jaké kvalitě. Na to, kolik tam bylo rozjetých dějových linií jsem byla závěrem dost zklamaná až otrávená (u předchozích knížek, co jsem od autorky četla jsem takový pocit "odfláknutí" neměla).


Měla jsem stejný problém jako už s jednou knížkou - zhruba první půlkou jsem se nemohla prokousat a čtení jsem přerušila a přečetla několik jiných knížek, ale druhá půlka se mi fakt líbila a dočetla jsem jí záhy :-). Zejména případy spojené se špionáží ve WW2.


Geniální knížky! Jednak podle nich občas děláme akce pro děti ve skautu (spousta námětů na hry, příběh, který děti baví i jen tak ke čtení po večerech a samozřejmě jako správná dětská kniha skýtá i poučení :-) ), jednak se upřímně těšim, až je jednou budu číst svým dětem (a bude mě to bavit minimálně stejně jako je...).


Geniální knížky! Jednak podle nich občas děláme akce pro děti ve skautu (spousta námětů na hry, příběh, který děti baví i jen tak ke čtení po večerech a samozřejmě jako správná dětská kniha skýtá i poučení :-) ), jednak se upřímně těšim, až je jednou budu číst svým dětem (a bude mě to bavit minimálně stejně jako je...).


Geniální knížky! Jednak podle nich občas děláme akce pro děti ve skautu (spousta námětů na hry, příběh, který děti baví i jen tak ke čtení po večerech a samozřejmě jako správná dětská kniha skýtá i poučení :-) ), jednak se upřímně těšim, až je jednou budu číst svým dětem (a bude mě to bavit minimálně stejně jako je...).

Geniální knížky! Jednak podle nich občas děláme akce pro děti ve skautu (spousta námětů na hry, příběh, který děti baví i jen tak ke čtení po večerech a samozřejmě jako správná dětská kniha skýtá i poučení :-) ), jednak se upřímně těšim, až je jednou budu číst svým dětem (a bude mě to bavit minimálně stejně jako je...).


Pokaždé si říkám, že tentokrát už to nemůže být taková zábava jako ostatní knížky a stejně nakonec je... Miluju ironii a mluvnické obraty paní Frýbové! :-)


Četla jsem knížku kvůli ohlasům svého okolí, ale teda moc nadšená jsem nebyla... A něco takovýho číst v tramvaji, nic moc :-D.


Tentokrát jsem moc nadšená nebyla, na mě tam bylo zbytečně moc poměrně velkých dějových "zvratů", až to působilo dost neuvěřitelně. Ale velmi oceňuju Alberta :-D.
