Markét.t komentáře u knih
Od knihy jsem asi měla přehnaná očekávání.
Některé myšlenky byly skvělé, jiné mě vůbec nezaujaly.
Už dlouho jsem nečetla knihu, které bych obětovala každou volnou chvíli a nemohla se dočkat až se k jejímu čtení opět dostanu.
Nejedná se o nic převratně originálního, ale i tak mě tato kniha velmi bavila a až na pár drobností nemám, co bych vytkla.
Snad jen... chci další díl. Hned.
"Na světě jsou dva druhy viny...Jeden z nich je břemeno a ten druhý ti udává směr. Musíš dovolit, aby ti vina sloužila jako něco, co tě pohání. Aby ti připomínala, kým se chceš stát. Udělej si v mysli tlustou čáru. A už ji nikdy nepřekračuj. Máš duši. Je poškozená, ale je tam. Nedovol jim aby ti ji vzali..."
Kniha, která mě dokázala opravdu zaujmout a přečetla jsem ji prakticky najednou.
Celou dobu mě zajímalo, jak to celé dopadne.
Může se zdát, že se neděje téměř nic, ale nakonec se to celé tak zvrtne.
Autorce se skvěle podařilo vykreslit mezilidské vztahy. Za mě rozhodně lepší než Manželovo tajemství.
Protože názory na tuto knihu byly hodně rozporuplné, rozhodla jsem se, že si ji přečtu, abych to mohla posoudit sama.
A hodnotím kladně. Velmi čtivý příběh plný napětí. Až na začátek - tam to bylo mírně zdlouhavé.
V dnešní době už se sice nejedná o nijak převratný a originální nápad, ale i tak mě celou dobu zajímalo, jak to celé dopadne.
Ale Zmizelá je Zmizelá...
Krásný příběh.
Na začátku jsem sice trochu tápala o co v knize půjde, ale pak jsem se začetla a strašně mě zajímalo, co vlastně ten dopis obsahuje.
Kniha byla skvěle napsaná, takže jsem ani nevnímala, jak stránky ubíhaly.
Ovšem ten EPILOG! Už jen kvůli němu má cenu si knihu přečíst.
"Nikdo z nás nemá tušení, jakými všemožnými směry se naše životy mohly ubírat a možná i ubírat měly. Nejspíš je to jen dobře. Některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky."
Kniha měla dost pomalý rozjezd a ze začátku jsem se v ní moc neorientovala.
Pak se ale začalo něco dít a mě zajímalo, jak to bude dál.
Autorka skvěle vykreslila prostředí zátoky a já si chvílemi připadala, jako bych tam byla také.
Nicméně mi tam něco chybělo, něco jsem postrádala.
Super! :)
Potom, co jsem Krásnou katastrofu odložila v půlce, jsem si už od autorky moc neslibovala. Ovšem tato kniha mě dokázala přesvědčit, že Jamie McGuire dokáže překvapit.
Téma zombie apokalypsy mě sice nějak moc nelákalo, ale nakonec jsem knihu přečetla jedním dechem.
Jen ten konec to mírně zkazil.
Stručně? Nádherná, dech beroucí, krutá...
Mohla bych o ní mluvit ještě mnohem déle, ale stejně bych nevystihla všechno.
Prostě si jí přečtěte, nebudete litovat!
Nejlepší!:)
Tenhle příběh jednoduše žeru...
Krásné čtení. :)
Kniha vtipná i smutná zároveň.
Dobře napsaná a velmi čtivá.
Plná skvělých myšlenek.
"Zajímalo by mě, jestli to tak mám jenom já, nebo všichni. Jestli pokaždé, když někdo umře, lidi počítají, jak dlouho už tady není.
Nejdřív to počítáte na minuty, pak na hodiny. Pak počítáte dny, měsíce a jednoho dne si uvědomíte, že už nepočítáte a že ani nevíte, kdy jste přestali.
V tu chvíli je dotyčný pryč"
Hrozně milá a oddechová knížka, která mě překvapila především svou čtivostí. Čtení jsem si moc užívala a přečetla jsem ji prakticky na jeden zátah. Rozhodně si přečtu i další díly.
Skvělá kniha s nevšedním námětem.
Nejvíce mě bavily pasáže ze současnosti. Lukovy vzpomínky na jeho život mezi vlky mi totiž často připadaly na hraně uvěřitelnosti.
Jinak se kniha četla opravdu lehce a zajímalo mne, jak to celé dopadne.
"Protože nenávist je jen odvrácená strana lásky... Když nevíš, jaké to je někoho milovat, jak bys mohla vědět, jaké to je, nenávidět? Jedno bez druhého nemůže existovat."
Jedno se knize upřít nedá - čtivost. Chvílemi jsem se vážně nemohla odtrhnout.
Ale samotný příběh už mě tolik nezaujal.
Nemůžu si pomoct, ale kniha mi přišla vcelku neoriginální a předvídatelná.
Nebo jsem možná nebyla zrovna v té správné náladě pro čtení takové knihy.
Nicméně jako odreagování fajn.
"Lidé málokdy říkají to, co si opravdu myslí a ještě méně často říkají, co cítí. Nikdo není až tak upřímný."
Úžasná. Nezapomenutelná. Chtěla bych žít ve světě, který by projektoval Theodor Finch. Někdy stačí poslouchat.
"Vaše naděje spočívá v tom, že přijmete svůj život jaký teď je, navždy změněný. Pokud to uděláte, dovedete se s tím postupem času smířit."
"Poslouchej, já jsem magor. Jsem podivín. Výtržník. Rvu se. Ničím lidi... Ale já nejsem soubor příznaků. Nejsem oběť rodičů na hovno ani žádných chemikálií. Nemám problém. Nemám diagnózu. Nejsem nemocný. Není od čeho mě zachraňovat. Jsem člověk."
Čtení této knihy jsem poměrně dlouho odkládala a dávala jsem přednost jiným knihám v domnění, že nedělám chybu.
Tuto knihu jsem si schovávala na chvíle, kdy budu chtít číst něco oddechového. Chyba, měla jsem se do ní pustit, co nejdříve to šlo.
Ač kniha obsahovala neskutečné množství klišé, které osobně úplně nenávidím, tak jsem si její čtení náramně užila a nemohla jsem se odtrhnout.
Myslím, že čtivost této knihy je jejím hlavním plusem. Vážně. Knihu jsem víceméně přečetla celou najednou. A toho si u knih cením nejvíce.
Ze začátku jsem opravdu vnímala jistou podobnost s Hunger Games a bála jsem se, že kniha bude jen kopírovat něco, co už tu bylo. A mimochodem jsem vážně velkým fanouškem HG, takže tohle by mě hodně naštvalo.
Jak se ale příběh vyvíjel dál, už jsem si na HG ani nevzpomněla - tolik mě to pohltilo.
Ano, občas jsem sice nad některými situacemi trochu kroutila hlavou, ale...
Aspen nebo Maxon?! U mě zatím vede Maxon. Ale uvidíme...
Takže se hned jdu pustit do Elity.
Jo a ta obálka je vážně skvělá!
"A když je někdo tichý, lidi nechápou, jestli mlčí ze strachu, nebo že si o sobě moc myslí. Koukají na tebe jako na hmyz, aby ses jako hmyz začala cítit."
Vlastně moje první kniha z povinné četby.
A jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tuto.
Lepší než jsem původně vůbec očekávala.
Já jsem tak nějak na rozpacích.
Kniha byla moc pěkně napsaná, to ano.
Ovšem přišla mi nereálná, naivní...
Nezapomenutelné...
Neuvěřitelný teror, bezohlednost.
Ten příběh. Ta atmosféra.
Silný zážitek.
"Smrt není jediný způsob, jímž lze ztratit někoho, koho jste milovali a potřebovali..."
Kniha, která zamávala světem... a to zaslouženě.
Opravdu vtipný a zároveň smutný příběh.
Dobře napsané, čtivé.
Líbilo se mi to, nicméně znám i lepší..
Knihu jsem si začala pořádně užívat až poté, co se mi podařilo se zorientovat ve všech postavách.
Jedná se o velice zajímavý, čtivý a propletený příběh plný malých i velkých tajemství.
Autorka umí perfektně vykreslit nejen jednotlivé postavy, ale i prostředí, ve kterém se příběh odehrává.