Marla komentáře u knih
Ohromující gregoriánský chorál a oslňující světlo za zdmi tajemného kláštera . A jak jsem se tak kochala, zasáhla mě taková vlna zášti a nenávisti, která se poznenáhlu klubala z písmen a vět, až mě zamrazilo. Krásné, ale velmi těžké čtení.
Problémy staré jako svět sám : sourozenecká rivalita, nedorozumění, špatná komunikace, uražené mlčení. Kdo z nás je lepší, koho má táta víc rád? Kdo z nás je úspěšnější, kdo pro rodinu víc znamená?
Spočítala jsem si své dary a zjistila, že jsem nesmírně bohatá.
Nenávist vmraženà hluboko do srdcí. Tajemství zmrzlá na kost. Idylický vánoční čas....a blizzard, jehož síla některá tajemství odhalí a některá přikryje hlubokou vrstvou nového sněhu.
Na první pohled malebná a klidná vesnička a její malební a klidní obyvatelé kteří se mezi sebou náramně dobře znají a vždy vidí pod pokličky hrnců na plotnách sousedů a mírumilovně spolu popíjejí a pojídají v bistru nejrůznější dobrůtky. Velice brzy ale zjistíme, že ve vsi bydlí i zloba, zášť a závist, pod pokličkami se skrývají mnohà tajemství a dobroty z bistra mají občas pachuť....
Obyčejná slova poskládaná do obyčejných vět. V těch větách jde jen o obyčejné věci, události, zážitky, cesty. Ale jak jde čtenář po těch obyčejných cestách a sleduje vše obyčejné kolem sebe, zjistí najednou že text není obyčejný, že je výjimečný ...a pak mu přijde líto, že je už konec.
Tolik nenávisti, falše maskované jako přátelství, dávných křivd a přece je to poklidné čtení. Dovolím si jeden citát:
"Lpění se maskuje jako láska, lítost jako soucit a netečnost jako vyrovnanost."
A slibuji sama sobě, že už konečně přečtu první díl....
Tak v tomhle mišmaši ujetých hrdinů a trapných padouchů chyběla už jen Sněhurka a pes Filipes. Nudné, nelogické, působí to spíš jako učebnice golfu. Prolistováno, dočteno jen ze zvědavosti jak tohle dílko dopadne. Hrůza, naštěstí jen vypůjčená.
Bylo to takové užvaněné, postavami zahlcené nic. Zapůjčeno, velice ráda vrátím.
Příjemná kniha o praštěné Durrellovic rodině a houfu nejrůznějších zvířátek. Roztomilé čtení, ideální pro líná letní odpoledne.
Tak jsem po přečtení přemýšlela, jak tohle dílo pochopit. Buď si ze čtenářů autor dělá srandu a říká si: chachá milánkové, jestli myslíte, že je tohle všechno pravda, tak jste úplně..../možno doplnit libovolné slovo/. Nebo je to všechno fakt pravda a autor se tímto pomstil všem okolo sebe. Možné je také to, že je to pravda a tato kniha zafungovala jako jakási forma psychoterapie.
V každém případě jsem při čtení nevycházela z úžasu a před očima jsem pořád měla to nezaměnitelné, ježaté, netopýří, upíří zjevení.
Nesmírně znepokojující a zároveň uklidňující kniha. Pod povrchem všech případů se dere na světlo touha po smíření se s výsledkem mnoha činů a rozhodnutí a touha po odpuštění, aby mohli všichni ti, kterých se to týká - živí i mrtví - pokojně spát. Výsledek se čtenář dozví na poslední stránce.....
Případy se odehrávají v kraji který mám ráda . To je asi tak jediné, co se o tom dá říct. Jinak je to dost nudně a nezáživně napsané.
Historická pravda spojená s dohady a fikcí, zabalená do dobrodružného příběhu. Tohle autorka umí, už dlouho jsem nečetla detektivku obklopená encyklopediemi a s Googlem, který si opravdu zamakal:). Moc hezký se to četlo, už se těším na další díl!
Mnoho mrtvých, mnoho podezřelých, mnoho uniklého času, mnoho obvinění.....a přece je to stará dobrá anglická detektivka!
Sága pokračuje, staří odcházejí, děti se rodí a vyrůstají. Jen Sázava teče stejně poklidně a přitom na jejich březích dějiny ubíhaji a svět se mění závratně rychle.
Zlo a dobro, černá a bílá, štěstí a neštěstí a závist, která prehluší a málem umlčí vše kolem sebe. Geniálně napsané, čtivé a napínavé.
Člověk obrací stránky a před očima mu ubíhaji roky životů několika generaci rodu Benediktů a dalších rodin. Jak se mění tok Sázavy, mění se i životy a osudy všech o kterých se píše a jak klidně teče Sázava, tak klidně se kniha čte. Patří mezi mé oblíbené, vždy jsem si ji půjčovala v knihovně a teď ji mám, vytáhla jsem ji - jako několik dalších - z kontejneru na papír.....
Já nějak nevím, nemohla jsem se začíst, příběh mi připadal dost chmurný a depresivní, dočetla jsem zhruba dovoz třetin a zbytek jsem - přiznám se - jen prolistovala. Snad někdy příště.....
Vtipná a stále živá divadelní hra. Člověk má sice při čtení před očima excelentního Miroslava Donutila, ale stejně dobře si lze představit jakékoliv jiné nastudování. Moc příjemná kniha.
Alvarez potřebuje jen statečné a silné! - legendární a dodnes hraná dlouhodobá hra je hlavní linií příběhu o strastech dospívání a hledání sama sebe. Možná trochu - z dnešního pohledu - naivní knížka, ale poutavé napsaná a dobrodružná. Takhle prostě Jestřáb psal, takhle psát uměl.