marli58 komentáře u knih
Prostě perfektní. Má to spád, je to napínavé a Erika už tolik zbytečně neriskuje :).
Moc se mi líbí popisy vztahů mezi panstvem a služebnictvem, služebnictva mezi sebou, oblékání, stolování, slavení svátků a co se v panské rodině může, co je tabu a co v žádném případě nesmí. A mezi tím vším se proplétá velmi zajímavý příběh.
Kniha se četla velmi dobře, zajímavý styl od konce (a taky trochu bez konce), upoutalo mě i časté naťuknutí budoucnosti. A taky dost "hustý" milostný pětiúhelník...
Příběh mě do sebe vtáhl a nepustil až do konce. Byla jsem strašně zvědavá, jak se rozhodnou: přijmou dceru s těžkým postižením do svého života, nebo ne? Každou chvíli to bylo jinak... Rozhodování rodičů bylo popisováno velmi racionálně, ale i citlivě. Nedivila jsem se Anně, že zátěž péče o dceru psychicky neunesla, protože chování Tobiase mě strašně vytáčelo. Nevím, proč ten polorozpadlý statek tolik chtěl koupit, když se pak o nic nestaral, nic neuměl opravit a v ničem jí nepomohl. To stálé napětí krásně vyvažuje popis přírody, zrání ovoce, kulinářského umění a vztahů na venkově. Docela mně vadilo časté používání francouzských slov i vět v textu.
Působilo to na mě moc dokonale, moc idylicky a zvlášť ta babička... vždy elegantní, se vším si poradí, všem poradí, všichni ji hned berou (i nepřístupní Angličané), perfektní angličtina, úžasně peče, ve všem se orientuje, prostě je tak úžasná, až je to protivné.
Moc dobře se četla, měla zajímavý děj. Ale ten konec, kdy si neuměli vysvětlit vzájemné lži, byl docela krkolomný.
Pěkný příběh, kterým se vine jak černá nit smutek hlavní hrdinky ze ztráty mladší sestry a zároveň i moje potřeba mít po ruce kapesníky. Nicméně způsob, jakým Jana celou situaci řešila, se mně moc líbil. Trochu úsměvně působil ten konec - něco podobného už jsem viděla zfilmované - ale proč ne, aspoň ten smutný příběh šťastně skončil :-).
Docela nešťastný název - od začátku jsem čekala, kdy se to štěstí rozbije :-(. Takže někdy pěkné, někdy těžko uvěřitelné a ta únava hlavní hrdinky mě někdy úplně unavila. Ale přečíst se to dá.
Od B. Wood mám přečtené všechny knihy, ale tato, napsaná pod pseudonymem, je pro mě první. Je úplně jiná, než Woodová, ale vůbec ne špatná. Naopak. Příběh má spád, pořád se něco děje. A hlavně nakonec dojde i k trestu a v epilogu k dokončení příběhu (nemám ráda otevřené konce). Doporučuji k přečtení.
Příjemné čtení - poetické popisy anglického venkova, zajímavé čtení - léčení zvířat v 30.letech minulého století s minimem účinných léků a z toho vyplývající bezmoc,ale jindy zase radost,když se léčba podaří, vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a zvířaty - pěkné...
Pěkný román, které spojuje o mezilidských vztazích zelený sešit - deník, do kterého protagonisté zaznamenávají svoji pravdivou zpověď. Všichni se časem sejdou v Moničině kavárně a jejich životy se postupně začnou měnit.
Pátý díl čtu po nějaké době od čtvrtého a tak začátek knihy byl ve znamení úvodu knihy a ve velmi častém hledání v seznamu Obyvatelé panského domu, další příbuzní a zaměstnanci :). Ale jak jsem se v nich znovu zorientovala, tak pokračování příběhu bylo velmi čtivé a zajímavé i historicky. Radši se dám hned do šestého dílu. Dávám 4,5 hvězdičky.
(SPOILER) Měla jsem chuť se prostřednictvím knihy vrátit tam, kde jsem strávila krásnou dovolenou. Chuť slunné Itálie mně trochu zkazil vztah několikrát rozvedené ženy s mladým klukem. I jí to bylo ze začátku nepříjemné (co když uvidí její tělo za světla). Dočetla jsem. Protože jsem doufala, že to skončí jinak. Nooo. Ten sladký konec jsem jim moc nevěřila...
Mám ráda prolínání minulosti a současnosti. Bavilo mě i vykreslování vztahů mezi panstvem a služebnictvem. Ale u tohoto příběhu mně něco nesedělo. Moc postav, rozvleklost, nevím. Zapomenutá zahrada je prostě lepší.
Krásný a lákavý obal knihy, pěkná oddechovka, ale škoda toho příbuzenského guláše. Vtom jsem se ztrácela a kazilo to čtenářskou pohodu. Někdy méně je více .
Třetí díl série Kavárny U Anděla. Co napsat víc, než už bylo napsáno. Povedený náhled do německé rodiny po válce a kolem 60. let minulého století, kdy se nová generace ve vedení kavárny snaží prosazovat velké změny. Velká rodina, plno starostí i radostí. Hezké čtení.
Příběh rodiny a jejich kavárny. Zajímavé pokračování, které nám dá nahlédnout do poválečného vývoje v Německu. Jsem zvědavá na závěr trilogie.
Knížky od Marcely Mlynářové čtu jako odlehčení a jako příjemnou oddechovku. Docela si s ní příjemně zacestuji a nebolí mě nohy :D.
Napřed jsem si musela povzpomínat, kdo je kdo. Pak mě zatrnulo při zjištění, že je to z období, kdy se k moci dostal Hitler. A to nečtu moc ráda. Ale začetla jsem se a nelituji. Vždycky jsem se těšila, až knihu zase otevřu. Doporučuji celou trilogii.
Povídky beru jako vyplnění času mezi tím, než se rozhodnu pro nějakou jinou knihu. Ale nebylo to špatné :).