marra82 komentáře u knih
Už to tu někde zaznělo- Murtagh je plačka, měl strašnej život a hrozně rád se v tom nimrá (číst tohle v kombinaci s Náhradníkem od prince Harryho je o pořádnou migrénu). Začátek (nebo spíš první polovina knihy) je koncipovaná jako hra- Murtagh někam jde, tam se něco stane, někoho random potká, kdo mu něco řekne nebo mu něco předá, a Murtagh takhle stoupá z levelu do levelu (sem tam si zafňuká, sem tam dostane na budku) až dojde tam, kam chodit neměl a tam teprve začne nějaký to drama a pořádná mela. A tahle druhá polovina knihy je autorsky mnohem zajímavější a hlavně čtenářsky vděčnější. Jde samozřejmě o to, aby postava Murtagha prošla v rámci ságy nějakou tou evolucí (a cestou dostala párkrát pořádně na budku...Paolini má postavu Murtagha zjevně rád, takže ho nechá pořádně progrilovat) jenže co naplat, nejlepší postava ságy je ta, která prodělala naprosto přirozený a pochopitelný vývoj (a ani si při tom moc nezafňukala), a sice Roran. Ten kdyby dostal draka a uměl kouzlit, můžou se Eragon s Murtaghem jít klouzat.
Ale jo..jinak jsem rád že sága pokračuje i s celou spoustou pitomostí ("tichá" ozvěna která se nese "celou" chodbou a ještě se několikrát odrazí, atd atd)..
Vědět, že jde o poslední autorův román, sáhnu po něčem jiném. První kapitola je skvěle napsaná a hlavně velmi slibná. Potom děje postupně ubývá a na řadu přijdou reálie - hory reálií. Jména jedno za druhým, vysilující popisy místností, chodeb, křesel, stolů, kde někdo něco někomu řekl a prohlásil a napsal a pošeptal a kdoví co všechno, a bohužel (pro neznalce) úplně bez časové linie. Je to poutač na něco, co už se stalo, nikdo už si to nepamatuje a pokud by celou tu látku měl pochopit, všechno si dohledat a poskládat do něčeho, co by mělo hlavu a patu, vyjde to suma sumárum na svazek trojnásobného obsahu, dějepisný fascikl jedné (byť podstatné) události, kterou se vcelku nenápadně proplete nějaký ten děj...kdo chce historii, budiž, najde mnoho, ale kdo chce román,(francouzský román, drama, postavy které víc jednají než hrají), tomu bych knihu určitě nedoporučil.
No tak lidi, přece nehodnotíme knihu podle toho že je "dlouhá". Ve skutečosti je kratší (a zdaleka ne tak hutná jako Neklidná krev), kvůli všem těm chatům. A možná právě obavy v rozsahu stály za tím, že v knize nejsou všechny ty pracně popisovaný detaily, které předchozím dvěma dílům dávaly další rozměr. A zkracování může být i za tím, že příběh se nakonec tak ponáhlu zhoupne do rozuzlení. Taky trochu ubylo situačního humoru (žádný "ohlušující pšouk" apod.) A je fakt, že hned na začátku jsem snad vůbec poprvé nad textem Rowlingové kroutil hlavou a říkal si- myslí tohle vážně.? Pro to všechno pro mě trochu problematický díl, avšak s bezpočtem nádherných okamžiků. Přečtu znovu, ve větším klidu, seženu audio (které nečte Rímský- další, možná, bonus).. každopádně doporučuji :)
Ze začátku jsem si říkal- prvotina, super, zajímavě se to vyvíjelo, slibné postavy, "vrahem mohl být kdokoli".. jenže...v krimi je důležitá ta druhá půlka. V úvodu začínaly dvě časové linie, dva příběhy, ten druhý (francouzský) se ale skoro zastavil, namísto aby se teď naplno rozjel a poskytl vodítka a ještě větší gradaci pro vůdčí "současný" příběh, aby něco osvětlil, něco zamlžil. Škoda.
Tři romány jdoucí chronologicky po sobě- Svět podle Garpa, Hotel New Hampshire, Pravidla moštárny. Garpem si Irving získal pozornost, Pravidly proslavil.. Hotel NH je mezi nimi. Zatímco Garp je fragmentované vyprávění narušované bočními příběhy, v New Hampshire jsou všechny ty boční příběhy součástí příběhů jednotlivých postav. Pravidla už jsou kompaktní vyprávění (a nenajdete v něm jediného medvěda :)..
Co říct konkrétně- je to krásně napsaný. Irving má celý příběh v hlavě a už ho jenom koření a dochucuje a servíruje (to je prostě ohromný dar, tohle)..
Vyprávění má několik nezapomenutelných okamžiků, těch které se stávájí vaší vlastní vzpomínkou, tou která vás přitáhne zpátky a nutí vás číst si ty pasáže znovu a díky nim román znovu nahlížet..
Nebyl by to Irving, aby si nevybral pro drama nějaké chlupyježící téma- znásilnění a incest. I když vám postavy v románu připadají uhozené a nereálné, Irving vám vždycky vypráví o životě, kterému dokážete uvěřit, a který můžete prožít, pokud budete chtít a dáte mu šanci..
Dobrý nápad (takže se nedivím, že se toho chytli filmaři), ale hrozný zpracování .! předvídatelný děj (a bohužel i rozuzlení) a ubíjející frázovitý jazyk, často úplný nesmysly- "uvědomuji si, že si podvědomě koušu tvář", nemluvě o "vaření polévky pomocí horkých kamenů".. (mám za to, že literatura tohoto druhu by měla být alespoň trochu edukační a jazykově rozvíjející, tohle je spíš naopak) ..i tak mě zajímá pokračování, takže se do toho někdy pustím, ale rozhodně ne hned... :)
Achjo.. měl jsem chuť na postapo a dostal jsem tohle.. z celé trilogie/tetralogie má nápad, děj, nějaké kouzlo, vtip a smysl číst asi jen tenhle první díl.. druhý díl se řídí radou "přidej tam trochu erotiky", třetí je spíš porno a čtvrtý, když už doufáte, že jste se z toho vymotali, pokračuje stejným způsobem akorát že s ženskou vypravěčkou.. kdyby to někdo zfilmoval, bylo by z toho akční postapokalyptické...porno, nepříliš napínavý a i to porno jde napsat líp. Proč, a k čemu.?
Ale jo.. na třetí pokus to docela vyšlo. Sice si pořád myslím, že autor píše ufňukaný hrdiny, ale tohle se docela dobře četlo. Dal bych i čtyři hvězdy, ale tenhle způsob ukončování... pochopil jsem, že je to něco jako autorova značka, jenže mně to prostě přijde neukončený.. obzvlášť vzhledem k žánru.
"Značkovací pistolí trefím delfína ve výskoku na 40 metrů!" :D ..to je hrozně legrační knížka, tohle.. Pořád se něco děje, pořád- důležitý, nedůležitý, jedno přes druhý..jako by akce měla být tím hlavním sdělením.. Takhle za poklusu poznáváte postavy.. Langdon, co o něm víte- na škole sportovec, skoky do vody, 50 bazénů denně...(vata!)..věděc- hm, ale hned na začátku se přizná, že o CERNu vůbec nevěděl, ajaj.. Ženská postava je taky vědkyně, pochopitelně, a také v dost širokém oboru, takže si přitom někdy zapotápí, jindy značkuje defíny..prostě šik ženská, co umí všechno.! Je to pochopitelně love-story, vědecká love-story, Dan Brown si představuje vědecké love-story neuvěřitelně akčně :) Je to jednička v sérii, Langdon ještě sem tam chybuje a někdy se chová jako zajíček... ale.. já mám Dana Browna rád :) doporučuji jeho masterclass, jsou podnětné, jsou fajn..
Mně se to líbilo, fakt :) Myslím, že autor naplnil formát povídky a předčil moje očekávání. Napoprvé jsem to odložil (asi když to byla novinka) s tím, že se k tomu jednou vrátím..a vrátil a udělal jsem dobře. Některý povídky jsou jako scény z filmů, které nikdo nenatočil a ty mě zaujaly asi nejvíc (baví mě nahlížet příběh pohledem někoho, kdo dokáže být před kamerou i za ní).. Hanks je dobrej vypravěč, představuji si ho jako chlapa kterej umí na večírku bavit společnost a jsem rád, že jsem na tom večírku mohl pobýt.. hrozně milý, doufám, že ještě něco napíše a vydá :)
"Hledám zase temnej kout, kdepak moh bych obejmout, jeden den, tam v Karviné".. asi v polovině mi tahle písnička naskočila v hlavě a poskytla mi chybějící srovnání (a uvolnění)- ta písnička je taky o "temnejch věcech" a neradostném životě tam v Karviné, ale je lehká, člověka tak jako vyhoupne nahoru a vy si můžete pohovět a zamyslet se.. zatímco "Šikmý kostel"- už teď vím, že pokračování nedám. Vlastně jsem se tak od druhé třetiny těšil na konec, na to jaké to bude mít zakončení, a... je to neradostný monotónní čtení, asi jako když tlučete do prasklýho zvonu a snažíte se tím vymámit nějakou hudbu.. chápu záměr autorky a celou tu snahu, ale ani dospělého čtenáře nemůžete prostě jen tak vláčet tunelem do...dalšího dílu
Úplně splňuje mojí představu erotické literatury- sex je přirozenou součástí jednání postav, není prvoplánovitý ani zbytečně zvýrazněný, prostě se děje. Jako takový je i součástí příběhu, asi tak, jako je součástí života. Za mě nejlepší, co jsem z žánru doposud četl..
Po větší část knihy jsem si říkal- no páni, kde má tohle vlastně příběh, o čem to vůbec je.? A pak přišel závěr, poslední odstavec, poslední věta a já pochopil, že jsem se staral zbytečně, a že ten okamžik (jako když Kolja projde dveřma, ty se za ním zavřou a pan Louka v odraze už vidí jenom sám sebe) tam je, a že to celé čtení nebylo nadarmo.
Ale..upřímně řečeno, někdy to dalo dost práci. Námět byl asi původně zpracován jako scénář a rozepsán až později, nebo prostě režisér vidí víc obrazy a pocity a dojmy a provedení nechá na hercích...jenže, postavy v knihách nehrají, musí je oživit autor. Takže souhlasím, že část knihy je spíš popis...ale i tak, stojí to za přečtení..a možná i za druhé přečtení s odstupem času.. (těžký hodnocení, mám radši desetibodový systém)
" "Tak co, jak jsi odvážný?" - Ukázalo se, že velice, skutečně velice odvážný. " :)
Ale jo.. kdo přečkal šílenství lodního počítače, aniž by mu z toho zdřevěněly oči, tak se dočkal docela hezkýho zakončení. Druhý díl je kompaktní vyprávění, bez zbytečných odboček a zdržovaček, a závěr nezklame. Paolini má jenom tu smůlu, že to lepší dílo napsal už jako náctiletý, a teď, o dvacet let později, je každý po právu zvědavý na to, kam se autorsky a umělecky posunul... nezáviděníhodný stav :)
Ale i k Moři hvězd se dá vracet, a jestli Paolini ještě něco napíše, určite po tom sáhnu (už ze zvědavosti)..
Fanoušci Paoliniho si přijdou na své- pár trhlých postav ala Angela a ten její kocour z Dračích jezdců, plus několik rad do života z Paoliniovské kuchyně, hloubání nad smyslem vesmíru a tak. To všechno je vlastně ok, akorát.. jednání těch postav je takový...emocionálně vypjatý ("mami, tati, nebrečte pro mě" ..o pár stránek dál- "když budeš mít hlad, klidně mi sněz ruku" atd.) Pořád tam někdo z někoho tahá jeho životní bolístky ("Tak, a tady si sednu a dokud mi to neřekneš, tak tě nikam nepustím..")..takže mi nakonec celá ta dramatizace šla spíš kolem hlavy, než do ní.
Jinak příběh a vyprávění je ok, takže mohu jen doporučit a já jdu na pokračování.. :)
Lars měkne.. první díl byl skvělej v tom, že v něm nebylo nic navíc- ani slovem, ani scénou. Tady je toho navíc skoro až moc a hlavně- kde je vlastně zápletka? Kde je ta facka která to v poslední třetině všechno otočí naruby a hlavou dolů, a vy to musíte dočíst na jeden zátah, i když už máte rudý oči a tři hodiny do budíku.? Ta třešnička, abyste si s poslední tečkou mohli lusknout a říct si- jo, Lars je dobrej, kde je další díl.? ..škoda...ale jo, kde je další díl..?
O životě Gaudího se toho moc nedozvíte (s odůvodněním hned na začátku, že se toho tak či tak moc neví). Na druhou stranu se autor alespoň snaží zasadit jeho život do reálií španělské historie, což trochu pomůže vyvnímat poměry a atmosféru doby, ve které Gaudí tvořil. Největší slabinou knihy je chabá obrazová příloha- povětšinou černobílá a nic moc neříkající. Málem nabudete dojmu, jestli ty stavbu vůbec ještě stojí, a nejsou také jen historií. Autorova snaha o sugestivní popis staveb a jejich prvků tak vyjde často naprázdno. Opravdu dobrá je kapitola o antiklerikálních povstání a jejich provázání se stavbou a osudem Casa Milá. Ani v ní nevystupuje Gaudí jako hlavní postava, ale z její atmosféry lze pochopit/vycítit něco o jeho životních motivacích a určitém nenaplnění jeho práce, rozepětí a rozporem mezi Gaudím- vizionářem a Gaudím křesťanem/vegetariánem, schopným si omezit vlastní život na nutné minimum. Existují lepší publikace, barevnější, barvitější, ale zřejmě ještě nevyšly (a asi ani nevyjdou) v češtině...
Uff..já mám teda docela problém s hlavní postavou. Terence byl v prvním díle za slušňáka recitujícího básně. Ok, dejme tomu, ale za co je v druhém díle..misogyn.? fňukna.? ťulpas.?
"K jedné z mých mnoha špatných vlastností totiž patří, že pokud jde o ženy, jsem velmi povrchní..." (jo, paráda) ".."ženská, z níž nevyzařuje sex-appeal, u mě nemá šanci.." ..(hmm) "Kamila je zkrátka hodná a v tom právě vidím nespravedlnost- hodná ženská má totiž být hezká..." (cože? a proč, pro pána krále?) .. "(Kamila) pravě pracovala na korpulentní padesátnici, které se snažila na hlavě vytvořit něco k odpoutání pozornosti od jejích třiceti nadbytečných kilogramů." (..he?) .."Až někdo místo Ženy a života začne vydávat Žena a smrt, tak se možná nechám zlomit." (proboha, Vrázi, někdo se s tebou rozešel.? odpusť jim to, odpusť jim to jako celýmu rodu!)
"Vždycky se ušklíbnu, když mi někdo z mých přátel závidí, když vidí jen výhody- děláš si co chceš a kdy chceš... bla-bla-bla...obvykle odpovídám, že na rozdíl od nich nemůžu práci jen tak předstírat, zaplaceno dostanu jen za to, co skutečně vyrobím, tedy napíšu..." (polituj se chlapče, polituj, já to těch dalších cca 250 stránek možná vydržím) "...a pak přijde to hlavní- text na kterém jsem pracoval třeba i celé týdny musí někoho zajímat..." (no, taky si říkám..a vážně jsou to tvoji přátelé?)
"Poslední šálek espressa jsem vypil v osm večer jednoho čevencového dne...pamatuji si to přesně, protože o půl hodiny později...mi praskl žaludeční vřed" (no prosim, konečně akce) "a podle doktora, který mě dostal na stůl, by lidi jako já měli jít aspoň na pár měsíců někam do gulagu..." (no páni, ti doktoři, někdo by je měl proškolit, a co ty na to?) .."..ten doktor to samozřejmě myslel obrazně, ale já ho poslechl.." (aha, takže jsi odešel do gulagu?)
Jak si mám takovýho "hrdinu" oblíbit .?
..nedočteno.. sorry Vrázi, ale radši zajdu na kafe s ženskou s 30ti kilovou nadváhou
"Nižší" žánr ale geniálně napsanej.! Lars si je jistej v botách, protože Lars je prostě vostrej... Jediný slovo není do větru, jediná věta není navíc. Děj skvěle odsejpá skrze mistrovky kořeněnej text... Myslim, že to celý ještě jednou "prosolíme" a pak si teprve došlápnu na další díl. Doporučuju, doporučuju, doporučuju (je to radost!)
Je to vlastně zajímavý hlavně způsobem vyprávění- začíná to jako vzpomínka a končí to někde v "nyní".. na čtenáře to má úplně opačný efekt- příběh začal lineárně a dokončil se nějakou nedávnou vzpomínkou (retrospektivou).. :) ..představuji si to tak, že autor začal lineárně a pak z toho prostě utekl, protože se mu nedařilo děj gradovat.. výsledek- "missing G-spot". Já chtěl lovit, sakra.! :) ..ale nevzdávám to, třeba příště..