MarsiaRei
komentáře u knih

Alex Verus mě nadchnul. Hledala jsem nějakou náhradu za Řeky Londýna (Ben Aaronovitch) a s pomocí zdejších komentářů jsem se dostala přes Nikdykde Neila Gaimana (což rozhodně není můj šálek kávy), Johna Tylora z Noční strany Simon R. Greena (také trochu mimo můj vkus, ale už blíže) a Harryho Dresdena Jima Butchera až sem. Alex Verus je takový, jaký by měl být Harry Dresden, kdyby pořád nefňukal. S Železným druidem (Kevin Hearne) bych ho úplně nesrovnávala, Atticus je spíš akční superhrdina, co nakopává pozadí bohům a u toho trousí vtipné hlášky. Alex je vážnější, lehce cynický, používá hlavně hlavu. V boji vyniká schopností manipulovat budoucnostmi tak, aby přežil, i když je výrazně slabší než jeho soupeři.
Alexův svět je temný a krutý svět mágů, kde se intrikuje a drsně bojuje o moc. Ač se značná část odehrává v současném Londýně, kromě pár zmínek se neřeší interakce s normálními lidmi (těmi, co nevěří na magii) - což na jednu stranu působí trochu neúplně, na druhou stranu se tím nepřidávají další linie a mě to přišlo vlastně docela fajn.


Nemám ráda povídky. Jediné ospravedlnění povídek je, že patří do nějaké série. Nemám ráda, když se povídky, které patří k nějaké sérii, nevyskytují hezky chronologicky v regulérní knize série. Mno jo, ale co se dá dělat, nic není dokonalé a tato knížka stojí za přečtení.
První povídku jsem si přečetla před Nabodnutým. Pak jsem samozřejmě přečetla Nabodnutého. Jelikož se mi pak po Atticovi moc stýskalo, vrátila jsem se k Oberonovým povídkám. Moc jsem od nich nečekala, ale, musím říct, že mě příjemně překvapily. Jak mi nesedělo, když se slova v sérii ujala Granuaile a Owen, tak Oberon je jako vypravěč skvělý, dobře se to čte a, dle očekávání, je to príma ztřeštěné. Povídky se moc povedly a bylo to takové důstojně bláznivé zakončení jízdy s Atticem, už aby vyšel ten devátý díl.


Kniha je psána podobným stylem jako Kroniky Železného druida, který hezky sedí k - Železnému druidovi. Stylem odpovídajícímu image, které si prastarý druid buduje (nevyzrálý jednadvacetiletý američan s lehce pubertálním humorem). A ke starému důstojnému panu pečetníkovi se mi jaksi nehodí. Tam bych čekala trochu kultivovanější jazyk i trochu důstojnější projev.
Opravdový problém mám s postavami, nějak se mi s nimi asi nepodařilo sžít, ani se starým pánem, ani s šotkem, ani s manažerkou tiskárny. Takže příběh by se mi vcelku líbil, ale ty postavy mu trochu ubírají. V konečném důsledku mi nejsympatyčtější byla skřítka - vedlejší postava s pár větami textu ke konci knihy. Pan pečetník mě někdy docela štval, holt asi vliv toho jeho prokletí. (A v bojových scénách mi vyloženě přišel podivný.)
Ač se zde jedná o stejný svět s Železným druidem, tak zpětně mi přijde, že se dost nepravděpodobně míjí, protože pokud by pečetníci existovali, nemohli by se s Atticem nesetkat - kolem Attica se toho semlelo tolik v jejich kompetenci, že se v jeho příběhu nemohli nevyskytnout, což mi dělá nepříjemnou díru do fungování tohoto univerza, ale na druhou stranu to na děj této knihy nemá žádný vliv. Takže tuto výhradu klidně ignorujte, ale napsat jsem to prostě musela. Mimochodem kapitolka s Atticem mě trochu vyvedla z míry, co to jako mělo být? - když devátá kniha série ještě nevyšla, to snad chtělo upozornění na spoiler...
A když si tak čtu svůj komentář, tak bych asi měla dodat, že se mi kniha vcelku líbila. To z něj nejspíš úplně není poznat. Kniha mě sice nevtáhla ani neuspokojila, ale jako odpočinkové čtení, které v hlavě nezanechá dlouhodobé následky, je to docela fajn. Asi zkusím sehnat i další díl.


Je to pořád pěkná divočina. Atticus nakopá pozadí kdekomu, a také to párkrát hodně schytá. Ale je to takové čím dál smutnější, a poslední dvě knihy mám prostě o Attica větší strach, jako by se k němu blížila nějaká katastrofa... Už to tak není taková oddychová popcornová jízda jako první tři díly série.
Osobně mi trochu vadí dělení mezi tři vypravěče. Chci Attica, ne toho starého bručouna jeho arcidruida, ani k fanatismu směřující Zuřivou druidku. Atticus má, pro mě, tu správnou kombinaci ztřeštěnosti a moudrosti, čestnosti a prohnanosti, je správně sebestředný i empatický (v tomto směru mi akorát do jeho "profilu" nesedělo, jak se vyvynul jeho vztah s Leifem kvůli té drobnosti se Zdeňkem).
Takže doufám, že v posledním díle bude zase víc Attica a nemůžu se dočkat.
